Že se Prince Persia letos vrátí rovnou dvakrát, na to bych si tedy ještě před pár měsíci nevsadil ani omylem. Že navíc oba tyto návraty dopadnou nad očekávání dobře, to už je snad ze sféry zázraků. A i když je The Rogue Prince of Persia teprve na počátku své cesty a k finálnímu zhodnocení máme ještě relativně daleko, jsem dosavadní ochutnávkou příjemně překvapen a velmi spokojen.
Perský princ byl v poslední dekádě jakýmsi nechtěným dítětem, se kterým jako by si Ubisoft ve stínu molochu Assassin’s Creed nevěděl rady. Další parkourová akční adventura zasazená do historických kulis byla patrně až příliš a osobně se řadím k té skupině hráčů, kteří oceňují, že se vydavatelství nakonec vydalo výrazně jinou cestou. Ze značky se do jisté míry stává platforma, na které mohou vznikat různé žánrové koncepty a vůbec by mi nevadilo, kdyby příští princ vypadal zas úplně jinak.
Do Persie stokrát jinak
Toho aktuálního dostali za úkol autoři z Evil Empire, kteří se v minulosti podíleli na fantastickém roguelike Dead Cells, a The Rogue Prince of Persia jejich zkušenosti nezapře. Opět máme co dočinění s 2D skákačkou, ve které budeme postupně (a pořád dokola) procházet jednotlivé úrovně, odemykat nové zbraně s rozličnými bojovými vlastnostmi a využívat poměrně pestrou paletu pohybů k objevování skrytých zákoutí i vyhýbání se nebezpečí.
zdroj:
Evil Empire
Příběh je poměrně jednoduchý: Princátko udělalo průšvih a vyprovokovalo nájezd Hunů, kterým kromě krvežíznivosti pomáhá i černá magie. Aby zachránil své rodné město, bude se muset hodně otáčet, naštěstí má k dispozici mocný nástroj spásy – magický amulet, který ho v případě smrti vrátí zpět do říše živých. Tím je uspokojivě vysvětlen roguelike systém, na druhou stranu v tuhle chvíli příběh hraje spíše až čtvrté housle, a i když vám předběžný přístup představí hned několik NPC, The Rogue Prince of Persia je v první řadě o hratelnosti.
Ta sestává z kombinace akrobacie a soubojů, přičemž je druhá jmenovaná složka výrazně protežovaná. Ačkoli hra zpočátku působí poměrně jednoduše, v pozdější fázi relativně přituhne a větší množství nepřátel na scéně může znamenat zásadní problém. Princ toho vydrží docela málo, léčiva není nazbyt a krásně rozjetý pokus může úplně klidně v mžiku překazit zapeklitá kombinace odolných protivníků a vražedných pastí.
Plynulá hratelnost
Dobrou zprávou je, že vám hra v žádném ohledu nehází klacky pod nohy a každá smrt je pouze vinou hráče. Ovládání má fantastickou odezvu a princovy animace jsou krásně plynulé, díky čemuž můžete na obrazovce spustit parádní smrtící čardáš (nebo co se tam na dálném východě tancuje). Kromě základní zbraně na blízko můžete využít i některou ze střelných či házecích zbraní, případně protivníka pořádně nakopnout, aby chytil druhou o zeď, a třeba mu tak narušit štíty.
Kromě různých typů zbraní, které se od sebe liší účinností, rychlostí a speciálními údery, budete především řešit speciální amulety, které poskytují zvláštní schopnosti. Díky nim třeba můžete s každým kopem protivníka ještě navíc otrávit nebo třeba zapálit, případně při každém úskoku rozhodit po okolí zpomalující svinstvo. Celkem můžete u sebe mít čtyři medailonky, jejich pozice v určených slotech navíc ovlivňuje jejich účinnost. Tento systém ale bude opět patrně mnohem důležitější v pokročilejších fázích hry.
Není to málo?
Největší problém předběžného přístupu je zkrátka nedostatek obsahu, který by člověka dokázal déle držet u hraní. I s ohledem na hratelnostní smyčku se zkrátka dosud dostupný obsah rychle vyčerpá a motivace k pokračování se nedostavuje. Na rozdíl od jiného early accessu, a sice No Rest for the Wicked, mě The Rogue Prince of Persia pustil daleko dřív. Věřím ale, že plná hra už tímto problémem trpět nebude, je to jen varování, že s pořizováním zatím nemusíte spěchat.
S celkovým vizuálem jsem velmi spokojený, ale je mi jasné, že zvolená estetika bude mezi hráči polarizující. Mně osobně syté barvy a zvolená paleta vyhovují, grafika je příjemně detailní a na jednotlivých obrazovkách se dobře orientuje. Ještě větší chválu si podle mě nicméně zaslouží hudba, která se musí vypořádat s prostým faktem, že ji při průchodech jednotlivými lokacemi budete poslouchat pořád dokola. Zvládá to ale na jedničku a východní melodie v kombinaci s moderními elektronickými aranžemi skvěle fungují jako hudební doprovod k práci i mimo hraní.
zdroj: Ubisoft
Jakkoli jsem s podobou a směřováním The Rogue Prince of Persia spokojený, je v tuhle chvíli těžké doporučit jeho pořízení, pokud tedy netrpíte akutním roguelike nedostatkem. Autoři se k metodě předběžného přístupu dle svých slov uchýlili proto, aby mohli sbírat zpětnou vazbu a postupně ladit hru do co nejlepší podoby. Pokud jim tedy chcete pomoct, směle do toho, v opačném případě můžete klidně počkat na finální verzi, ačkoli nevíme, kdy bude její vydání na pořadu dne. V tuhle chvíli si The Rogue Prince of Persia můžete zahrát jen na PC, případně streamovat přes GeForce NOW, v budoucnu se ale jistojistě podívá i na další platformy. A já jeho příští osudy budu s radostí sledovat.
