Polští vývojáři ze studia Destructive Creations jsou známí svou oblibou vyprávět temné a brutální příběhy plné krve a kontroverze. Jejich nová izometrická realtime taktická hra War Mongrels v tomto ohledu nebude jiná. Podíváme se totiž na východní frontu, tak trochu podobně jako v loňských Partisans 1941. Nyní si však všechny strasti druhé světové války prožijeme v kůži vojáků wehrmachtu.
Autoři Hatred či Ancestors Legacy si připravili krátkou demo ukázku, která nás má navnadit na případnou plnou hru. Destructive Creations tvrdí, že jednotlivé mise mají základ ve skutečné historii a že uvidíme spousty témat, o kterých se zase tolik nemluví. Tak si pojďme rozebrat, jestli jim to můžeme věřit.
Německým vojákem na východní frontě
Z dostupných dvou misí, které jsem měl možnost ochutnat, se dá usuzovat, že alespoň v některých aspektech nejsou výše zmíněné sliby jen líbivými PR řečičkami. Ale vezmeme to postupně. Hra vás uvede do děje pěkným komiksovým filmečkem, který ukazuje, že dva hlavní hrdinové Ewald a Manfred strávili již tři roky na východní frontě a jsou nuceni plnit rozkazy, které jsou tak trochu proti jejich přesvědčení.
Filmový úvod do příběhu je první větší pozitivum. Líbil se mi přechod z artového nádechu přímo do realistické grafiky, která v žánru realtime stealthových her, aspoň podle mého názoru, nemá obdoby. Hra vypadá nádherně, uvěřitelně, s patřičnou mírou detailů a dobových reálií.
zdroj: Destructive Creations
Obě mise jsou velmi rozdílné. V té první jsem byl vržen do bitevní vřavy, z níž bylo nutné oba naše hrdiny potají dostat, a dezertovat tak z nacistické armády. V té druhé jsem se už dočkal trochu rozvrstvenější akce – nejdřív jsem musel oběma hrdinům zajistit jídlo v nacisty okupované vesničce a celá akce vyvrcholila osvobozením zajatce Lukase, s jehož pomocí jsme poté sabotovali vlakový most a z vlaku osvobodili zajatce, kteří měli být zabiti vojáky wehrmachtu.
Tiše, tiše a hlučně
Tak jako v ostatních hrách, které si svou inspiraci berou z legendárních Commandos, je i zde důležitý tichý postup a pečlivé plánování jednotlivých úkonů. Ewald i Manfred mají rozdílné schopnosti a jejich správné využití je alfou a omegou celé hry. Kuželovité vidění nepřátel je všem fanouškům Commandos důvěrně známé, hodně se mi však líbí, že každá akce je jinak hlasitá, takže si člověk dvakrát rozmyslí, jestli někoho zabije nožem, nebo se ho bude snažit odlákat na nějaké bezpečnější místo. Tak trochu jako v Desperados III.
Co se týče akcí, kromě plížení jsou pro naše dva hrdiny klíčové právě i předměty k odlákání nepřátel. Manfred umí házet lahve borovičky, z nichž si každý voják rád přihne, zatímco Ewald ovládá pískání či vlastní házecí hrací skříňku, která dokáže odlákat i celé skupinky nepřátel. Nechybí ani možnost obléct si nejrůznější druhy oblečení včetně vojenských uniforem.
Kromě kradmého přístupu se v obou misích objevily také akční pasáže, kdy bylo nutné použít zbraně. Jednoduchou klávesovou zkratkou se přepnete do akčního módu, v němž míříte a střílíte na vše, co se pohne, a to co nejrychleji a nejpřesněji. Akční vložka dodává hře určitý šmrnc, i když mně osobně by její absence v přemýšlivé, plíživé hře vůbec nevadila.
Pre-alfa verze s pre-alfa problémy
Mou dosavadní chválu je třeba brát s mírnou rezervou. Hrál jsem verzi, kterou autoři označují jako pre-alfa, a co se týče kvality, je to znát. Například ovládání je zcela neintuitivní. Jsem zvyklý levým myšítkem označovat postavy a pravým provádět akce, hra ale vyžaduje přesný opak a v nastavení není možné cokoliv předělat.
Zdaleka největším problémem ovšem bylo ukládání pozic. Hra se z nějakého důvodu ukládá v naprosto nevhodné chvíle, a když se vám něco nepovede, následný restart většinou způsobí, že vás protivníci vidí, i když jste v době ukládání leželi na zemi ukrytí. Na tomhle si autoři musí dát ještě hodně záležet, protože War Mongrels jsou kvůli tomuhle kiksu téměř nehratelní.
Nebyl to zdaleka jediný nešvar. Občas se mi stávalo i to, že postava odmítala provést jakoukoliv akci kromě pohybu. Pořád jsem si říkal, že musím respektovat rozpracovaný stav hry, ale když se vám během tříhodinového dema něco takového stane třeba dvacetkrát, vstanete od počítače lehce frustrovaní, ať chcete, nebo ne. Snad si s tím autoři do vydání poradí.
Kooperace jako vize budoucnosti
Co se týče slibů do budoucna, měl by dorazit i kooperační režim pro dva hráče, což je věc, na kterou jsem opravdu velmi zvědavý. Z toho, co jsem viděl, odhaduju, že ve dvojici by se mohlo jednat o vynikající zážitek – a navíc bezkonkurenční, protože ani Shadow Tactics, ani Desperados III kooperaci nenabízejí.
Právě třetí Desperados loni jasně ukázali, že žánr stealthových taktických her nevymřel a jeho popularita se pomalu a jistě zvedá. War Mongrels se snaží surfovat na podobné vlně a rozhodně existuje spousta důvodů k opatrnému optimismu.
Technický stav je prozatím tristní, ale od toho existují alfa verze. Doufejme, že autoři adekvátně zareagují na zpětnou vazbu, aby hráčům někdy v budoucnu poskytli zábavný, vyvážený zážitek. Hra by měla dorazit jak na PC, tak na konzole nové generace a já budu s napětím sledovat, co se z ní vyklube. Potenciál určitě má.
