| Autor: Miloš Bohoněk Publikováno: 18.července 2008 |
Snad největší změnou, oproti předchozí čtveřici her, je prostředí. Zatímco minule jste se vlastně pořád pohybovali v temnotě, tady strávíte většinu času na povrchu prosluněného afrického kontinentu. Obě předváděné úrovně se odehrávaly v bezejmenné vesničce a po celou dobu na mě pražilo sluníčko. „Neboj, postupem času se samozřejmě podíváš i do nočních a jiným způsobem temných oblastí, ale většina času vážně strávíš venku,“ ujistil mě Lindsay. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Nejprve jsme se pustili do levelu z konference MS, jenomže teďka jsem si ho mohl v klidu projít sám. Začalo to dramatickým filmečkem, kde jsem byl svědkem padající helikoptéry pod náporem prazvláštních černých poletuch. Video končilo záběrem na Chrise, hlavního hrdinu, který stál v řadové uličce mezi domy. A pořád nehybně stál. „Tak budeš už něco dělat?“, zavtipkoval Lindsay. Sakra, já si na ty hry bez HUDu nikdy nezvyknu! :) Bylo to klidná čtvrť, kde jsem měl příležitost osahat si ovládání. To je víceméně stejné, jako minule a opět jsem měl zezačátku menší problémy s kamerou, která se nenatáčela přesně tak, jak bych si přál. Ale to je o zvyku a kdo má se sérií větší zkušenosti, bude tu jako doma. Jediné, co mi opravdu nesedlo, byla nemožnost zároveň zaměřovat a chodit. Taková možnost mi tady vážně chyběla, zvláště když jsem ustupoval dozadu před vlnou zombií a potřeboval je při tom odpravovat. Tvůrce mě ovšem ujišťoval, že taková věc se možná změní, neboť ovládání ještě není finálně doladěno. Na druhou stranu, hře to dává jistý taktický rozměr. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• První krev Postupně jsem je tedy vystřílel a směřoval k chatce, ze které proudili. Lindsay mě varoval: „Bacha, bude jich tam víc,“ ale jak jsem prokopnul dveře, na nikoho jsem nenarazil. „Téda, oni už asi všichni vyskákali těmi okny. To se mi teda ještě nestalo,“ dodal překvapeně. Kvůli podobným drobnostem si Residenta zahraji hned dvakrát. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Skoro jako v cirkusu Zombíci jsou vážně tupouni, ale já jsem si je stejně ze všech užil nejvíce. Jsou skoro všude a skoro pořád a parádně se do nich strefuje. Ono vůbec je střílení v Resident Evil 5 strašná zábava. V prvé řadě chybí jakýkoli HUDový zaměřovač, k dispozici je pouze ten laserový přidělaný na zbrani, jehož konec se vždy rozšíří, když je na co střílet. A v druhé řadě má tahle hra úžasné animace. Zažil jsem asi sto způsobů, kterým ti nemrtví reagovali na zásah a byla to vážně podívaná. Kulka jim hodila rukou, přetočila v pasu, vyhodila rameno, prohnula je v celém těle, taky je rozpajdala, poslala do kolen... A naprostá paráda byla, když jsem vystřelil dvakrát za sebou, jednou do levého ramena, poté do druhého, a zombíka to trochu odhodilo dozadu a jakoby ochromilo. No a ty dokončovací údery, to byla extáze! Tyhle lidi, co už to mají jednou za sebou, nezastavilo sice nic, ale bylo vidět, že si zranění uvědomují a svým způsobem je trápí. Teď si můžete říkat, že jsem se jen nechal unést „trapným technologickým krůčkem dopředu“, ale člověk by nevěřil, jak moc podobná věc ovlivní celkový dojem. Přesvědčte se sami: zdroj: Archiv RE5 gameplay video 1 - stažitelná verze (83 MB, HD) zdroj: Archiv RE5 gameplay video 2 - stažitelná verze (86 MB, HD) • Ve dvou se to lépe táhne, kor když druhá je bruneta s postavou modelky Zpátky k E3 demu. Po prvních potyčkách se ke mně připojila Sheva a fakt, že je to kočka, je jen jednou z jejích předností. Tady jsem mimochodem zaznamenal velký rozdíl proti online kooperativnímu režimu (ano, kampaň budete moci projít i s kámošem na druhé straně zeměkoule), který jsem viděl už předtím. Zatímco v normálním singleplayeru se u vás Sheva prostě najednou objeví, v co-opu s ní druhý hráč musí dojít na ono místo schůzky sám. Producent mi posléze začal osvětlovat spolupráci s umělou inteligencí ovládanou Shevou. Nejde jen o to, že si navzájem kryjeme záda. Mohl jsem jí také dávat všemožné předměty, stejně tak jsem ji o ně mohl připravit. K dispozici bylo pro každou postavu pouze devět slotů, takže když jsem jednou měl plno, prostě jsem k ní nějaké věcičky odložil. Následovala pasáž s propastí mezi baráky, kde jsem zmáčkl kolečko, které slouží ke spuštění akce interakce mezi těma dvěma. Tady to bylo takové, že si Chris klekl, sepnul ruce, Sheva se proti němu rozeběhla, odrazila se od nich, Chris ji zároveň vyhodil do vzduchu a ona stylově díru přeplachtila. Jindy ji takhle Chris zase pomohl na střech budovy. Těžko uvěřit, že nějakou pomoc vážně potřebuje, když do toho ještě dělá salta a vruty, ale vypadá to zatraceně efektně. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Ulice, pár zombíků, ale jinak nic. Tak proč je tu najednou tolik krabiček s náboji? Postup k vratům a následná animace mi ukázaly důvod. Vyskočila na mě rostlá mrtvola s motorovkou, která rozřízla řetěz na vratech a řítila se ke mně. Zpanikaři jsem, protože tohle jsem nečekal. Rychle mi došlo, že se musím zaměřit na zbraň a vážně se to povedlo - bestii to rozhodilo, já k ní proto mohl přiskočit a jednu jí pořádně vrazit. Čekal bych, že tím bude vymalováno, jenže chyba lávky. Svině jedna se zvedla a já než stihl přebít a uskočit, už mi přímo pod krkem svým chirurgickým nástrojem otevírala hrudník. „Byl to aspoň konec levelu?“, ptal jsem se zklamaný sám ze sebe Lindsayho a prý že ano. Tak příště. • Utopený v záplavě zombie Druhá úroveň začala cutscénou zabírající místního lídra se stylovými slunečními brýlemi, kterak za hlasité podpory zombie-davu dává povel k exekuci jistého amerického zajatce. Přerostlé monstrum s masivní sekyrou se napřáhne, jedním pohybem utne hlavu a přihlížející dvojka radši zavře oči. Jenže v tu chvíli si nás všímá onen hlasatel, vydá rozkaz a náhle jsme zavaleni hromadou zombíků. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Zabarikádován v domě, přepnul jsem na brokovnici (a zažil další úlet při pohledu na animace), chvilku se držel a snažil se odrážet nabíhající potvory, které se plazily skrze okna i dveře. Díky výpomoci od Shevy to asi minutu fungovalo, jenže pak ty smradlouši prolomili i strop a začali mi skákat přímo na hlavu! To už bylo nezvladatelné. Nejdřív se jim směji, jak jsou blbí a pomalí, ale teď mi to vrátili, takže jsem utekl ven a snažil se je odstřelovat z pár metrů. Jenže jak člověk couvá a soustředí se pouze na nepřátele před ním, vůbec ho nenapadne, že by takhle mohl docouvat až zombíkovi do náruče. Ten mě chytil a jen tak tak jsem se vyvlékl rychlím kvedláním páčky. Bitva to byla vskutku veliká, náročná, leč celkově vítězná a proto jsme se Shevou ruku v ruce pokračovali dál. Proti tomuhle zážitku byly nadcházející potyčky procházkou růžovým sadem, primárně jsem se staral o to, abych rozdával headshoty a neplýtval tolik municí. V prvním levelu jsem se Lindsayho ptal, proč je tu tak moc krabiček s municí („to je kvůli předvádění“ - oni ty novináře vážně mají za trotly :), teď jsem si v duchu kladl dotaz opačný. • Pod sekerou popravčího Za chvíli jsem se dobral k dalšímu překvápku. Onen popravčí si vyhlédl čerstvou oběť - mě a mojí babu. Ocitli jsme se na menším nádvoří, které se začalo plnit zombíky a do toho ještě tenhle borec. Šel jsem k němu, kosíce přitom jeho nohsledy, začal do něj pálit brokovnicí, ale s ním to sotva škublo. Udělal několik rychlých kroků dopředu, máchnul sekyrou, já zůstal na zemi a začal silně krvácet. Obrazovka rudla a já už jsem zase prskal, že znovu umřu těsně před koncem úrovně. Jenže v tu chvíli překvapila Sheva - přiběhla ke mně a promptně mě vyléčila! Být tohle hollywoodský film, tak ji Chris dá okamžitě pusu, tam se vždycky tak hloupě líbají při těch nejnevhodnějších momentech. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky v galerii Došlo mi tedy, že s brokovnicí to asi nepůjde, takže jsem koukal okolo a spatřil výbušné sudy. Ha! Zvolil jsem proto pistolku a začal k barelům macka lákat. Když byl těsně vedle něj, spustil jsem palbu, přišlo velké bum a obrazovka byla zaplavena fantasticky vypadajícím výbuchem. Řadoví poskoci se rozletěli na kusy do stran, jenže ještě než se stal oheň minulostí, a už jsem viděl, jak ke mně můj úhlavní nepřítel zase kráčí. Sakra! Zároveň mi vysílačkou volal vrtulník, že už jsou skoro tady, a že vypomohou. Nevěděl jsem sice, jakou pomoc myslí, ale lepší než nic. Mezitím jsem odpaloval další sudy, ovšem pak už došla munice. Já tedy zombíky už jen sekal nožem - tak jak mám k čertu toho bosse zabít? „Jsme tady, kryjte se!“, rozrušilo moje dumání a utíkání pilotovo hlášení. Spustila se 
zdroj:
tisková zpráva
animace, borci v helikoptéře zdevastovali bránu, která mi překážela v pokroku a mně už bylo jasno. Tady to nebylo o zabíjení. Tady to bylo jen o přežití...• Třináctý březen, k Residentu vlezem O Resident Evil 5 by se dalo psát ještě dlouho. Mohl bych se rozplývat nad grafikou ještě lepší než v renderovaném traileru, nad architekturou, nad ozvučením, mohl bych psát o plánovaném obchodování, o příběhu a organizaci BSAA... Resident Evil 5 prostě zapůsobil. Ještě o něm před vydáním hodně uslyšíte, ale být vámi se k tomu raději otočím zády, zavřu oči i uši a čekám na březen, abych si to na vlastní kůži užil co nejvíce. zdroj: Archiv RE5 gameplay video 3 - stažitelná verze (74 MB, HD) zdroj: Archiv RE5 gameplay video 4 - stažitelná verze (72 MB, HD) Stáhněte si: Trailery, Videa... Související články: Novinky, Recenze předešlých dílů |
| Miloš Bohoněk | |
| autorovi je 18 let a dříve se podepisoval jako Moolker; momentálně studuje v USA, píše i pro SCORE a PlayIN a nejvíce si užije tituly fantasy, akční a strategické; věnuje se závodnímu lyžování, lacrossu, lezení po horách, horské cyklistice a cestování |
