Příběhové odůvodnění multiplayeru je řešeno šalamounsky. Jste jedním ze zaměstnanců Absterga a tohle je výuková simulace, která z vás má udělat lepšího agenta. Takže ano, hrajete za templáře, ale vlastně se chováte jako asasíni se vším, co k tomu patří. Na první pohled vypadá multiplayer v ACB poměrně nudně a nezáživně. Pár lidí se motá kolem dokola a občas někdo z nich skočí a zabije druhého. A v dalším kole to samé. Ne, ACB skutečně nepatří mezi ty kousky, které by vás ohromily z videa, spíše se budete drbat na hlavě, co to má sakra znamenat a proč byste zrovna vy měli tohle hrát.
Chci tě holoubku!
Pocit šílené nudy, který hra budí na první pohled, však rychle zmizí v momentě, kdy se pustíte do hraní. Princip základního módu, Wanted, je jednoduchý. Ve skupince šesti až osmi hráčů (server se snaží rychle nahrazovat hráče, kteří se odpojí) se producírujete jednou ze zvolených map a máte za úkol najít v davu několika desítek AI postav určeného hráče a co možná nejelegantněji jej sprovodit ze světa. Má to ovšem jeden háček: i po vás někdo jde. V tuhle chvíli jde atmosféra a s tím i adrenalin nahoru. Šikovný kruhový ukazatel vás vede k cíli (ale jen orientačně) a vy se zároveň musíte co nejlépe maskovat v davu, aby vás nevypátral pronásledovatel.
Ve hře je celkem osm druhů postav, které se liší vizuálně i způsobem "vraždění". Najdeme tu šlechtice, kněze, který má v kříži schovanou dýku, kurtizánu s vějířem, kata s příruční sekerkou a další. Ti všichni se prohánějí v mnohohlavých davech ulicemi, konverzují a někteří jen tak zírají a vy musíte rozpoznat, kdo je AI a kdo živý hráč, protože kurzor vás navádí jen zhruba. A v tuhle chvíli vstupuje do hry správně provedená kamufláž v davu. Na mapě se producíruje od každého druhu postavy několik desítek kopií řízených AI. Je nanejvýše moudré držet se blízko alespoň jedné z nich, pokud to jde. Pokud kopírujete přibližný pohyb AI, má váš pronásledovatel šanci cca 50/50, že vás odliší, odhalí a zabije. Nu, ta šance vlastně je o trochu větší, protože je pravděpodobné, že se nějakým krokem prozradíte.
Důležitá jsou v tomto ohledu zvýrazněná místa u stánků a pamětihodnosti, kde se shromažďují AI i hráči a jejich postavy simulují zanícenou debatu. V roli pronásledovaného je třeba hledat místa, kde stojí alespoň jedna vaše AI kopie, jinak nemáte koho kopírovat a nepřítel má větší šanci poznat, že nejste AI. Někdy se vám takto poštěstí odchytit celou skupinku AI kopií a to je potom hej, pro vás.
Samozřejmě když se váš lovec zmýlí a zabije civilistu, tedy AI nebo nějakého jiného templáře, jeho kontrakt na vaši hlavu končí a vy možná dostanete nějaké body. Pokud se ale nemaskujete, nedejbože běháte a skáčete jako Ezio, váš inkognito status jde do háje a hra sama lovce upozorní, který z běžců je cíl.
Zavři oči brouku a šmik!
V módu Wanted jde tedy především o splynutí s davem a velmi pečlivé plánování veškerých akcí a pohybů. Jinak to ani nejde, vraždě lze z pozice obránce jen obtížně zabránit (více o pár řádků níže). Správně, žádné šermířské souboje a podobné kejkle. Pokud byl lovec dostatečně opatrný nebo šikovný, následuje animace, oběť respawnuje a lovec dostává body podle stylu provedení vraždy. Tohle může být pro mnoho hráčů, kteří jsou zvyklí na skill v akci frustrující. Kdo má naučeno, že nejlepší taktika je někam přijít a začít rubat s tím, že se to nějak vyřeší, bude velmi zklamán. Ti, kteří však jsou ochotní přistoupit na onen plíživý styl a příjemně stísňující pocit, kdy nevíte, kdo by mohl být vaším vrahem, si herní mód Wanted oblíbí.
Vraťme se však k obraně, která je obtížná, ale ne nemožná. Pokud se vrah těsně před útokem nějak prozradí, třeba během, byť na pár kroků, můžete jej buď omráčit (ale je to riskantní, zatím mi vyšlo 50% pokusů) a tím získat body, anebo utéct. Jakmile zmizíte soupeři z dohledu a schováte se třeba do kupky listí anebo na lavičku tak získáte pár potřebných bodů do žebříčku.
Občas se ale stane, že vidíte, jak k vám krokem někdo jde, podezíráte jej (oprávněně) z úmyslu vás zabít a stejně nemůžete nic dělat, protože vám to hra neumožní. Neprozradil se podle pravidel, hra to nerozpozná a vy se nemůžete nijak bránit. Je to frustrující, ale logické, protože kdyby šlo protihráče mlátit jen z pouhého podezření, dělali by to všichni a ze hry by se stal totální zmatek. Částečným řešením je získat na osmém levelu (v betě je zatím přístupných 20 úrovní s různými zlepšováky) kouřovou bombu, která po odpálení všechny na chvíli ochromí a umožní vám vzít nohy na ramena.
zdroj:
tisková zpráva
Nikdo není nesmrtelný
Co se vraždy týče (že to zní strašně?!), je rozhodující nejenom usmrcení cíle, ale také styl, jakým to provedete - od toho se určuje míra bodového zisku, což bohužel spousta hráčů zatím nechápe a ničí tím hru ostatním. Pokud uvidíte cíl, rozběhnete se jako šílenec a v high profilu na něj skočíte stylem Ezia, dostanete 100 bodů. A pro to se pořádný zabiják ani nesehne. Za solidně udělanou vraždu lze naopak získat mezi 400 až 800 body. Buď oběť překvapte skokem z výšky, delší dobu ji sledujte, nebo ji sundejte bez přepnutí na high profil během chůze kolem a hra vás za to ocení.
V tomto vidím největší hrozbu rozbití celého systému: hráči nepochopí netradiční pravidla a budou se chovat jako v každé jiné multiplayer hře. Nic nenaštve víc, než když pečlivě sledujte kořist, naplánujete efektní i efektivní likvidaci, a pak se na vás vyřítí zpoza rohu sprintem jako tur někdo, komu je jedno postavení ve finálním žebříčku a s falešným pocitem dobře odvedené práce si odnese usmolených sto bodů, zatímco vašich šest set mizí v dáli. Tady je hra nejvíce náchylná na „prasení“ ze strany hráčů, kteří vám mohou úmyslně zabíjet vaše cíle, za což sice nic nemají, ale zároveň tím bodový zisk upírají i vám. To je první věc, která mi na designu zatím nesedí, přitom je snadno řešitelná: třeba už po druhém zabití nesprávného templáře by měl následovat bodový postih.
zdroj:
tisková zpráva
Mapa na draka
Další problém ACB bety spočívá v neodladěných mapách, které mají příliš málo uzlových bodů, takže se zejména lovec při hledání a rozpoznávání oběti moc nezapotí. Prostě ví, kde má hledat, navýšení počtu těchto potkávacích míst by určitě neuškodilo. Nejvíce tímto neduhem trpí mapa zámku, která sice nabízí kompaktní a odladěný design, ale za cenu značné stísněnosti. Možná by tvůrcům vůbec prospělo pár týdnů času na vývoj navíc, aby si s mapami ještě pohráli.
Mapa Říma se nejvíce podobá klasickému Assassin's Creedu, se střechami a věžemi a nově otevřená mapa Sienna zase nabízí krásný noční labyrint stánků a minimum převýšení. Drobný problém byl i s výběrem mapy a módu – ta možnost v betě vůbec není, prostě čekáte, kam vás hra hodí, zjevně dle počtu hráčů. Když jsem chtěl zkusit druhý, týmový mód, čekal jsem tak cca šest hodin, než hra našla další hráče. V Římě jsem kvůli tomu hrál všehovšudy pouze třikrát, zatímco zámek znám nazpaměť.
Nu a pak jsou tu ještě desítky drobných detailů a chybiček (třeba nebylo jak umlčet do mikrofonu řvoucí hráče), které by chtělo pozměnit, což se asi na základě odezvy stane. Už nyní je však zřejmé, že se z multiplayeru ACB díky značně specifické hratelnosti nestane masový hit jako Halo. Mohla by se z něj však vyklubat příjemně atmosférická hra pro žánrové nadšence, kteří dokáží vytvořit správnou kulisu. Betu budeme nadále testovat, až nasbíráme dostatečný počet nových dojmů, tak vám je předáme.
Assassin's Creed Brotherhood vyjde na PS3 a X360 19. listopadu, PC verze očekáváme na jaře příštího roku.
