Pohádkově úspěšné studio Wargaming se proslavilo hlavně v kruzích nadšenců do vojenské techniky. Jejich hry World of Tanks, World of Warships a World of Warplanes jsou fanaticky hrané miliony lidí po celém světě, každá hra ale nabízí trochu jiný zážitek, tempo hry, a hlavně přesné zobrazení stovek reálné bojové techniky. V guildfordské pobočce Wargamingu už ale měli všech těch tanků, letadel a křižníků dost, a řekli si: „Pojďme udělat něco tisíckrát zábavnějšího!“ A tak vznikl nápad na Steel Hunters.
Země je po kataklyzmatu v troskách a civilizace na tom v blízké budoucnosti není o nic lépe. Jenže místo toho, aby se národy spojily a táhly za jeden provaz, raději se nadnárodní korporace a militantní frakce přetahují o energeticky téměř zázračnou surovinu – Starfall. A jak jinak si vydobýt vojenskou i ekonomickou převahu než s obrovskými roboty?
Steel Hunters proti sobě do ringu obřích a krásně členitých map postaví šest týmů po dvou. Vítěz ale může být jen jeden. Hra při tom kombinuje prvky hrdinské střílečky, PvE, extrakční střílečky, ale i battle royale. Počkejte, úplně vás vidím obracet oči v sloup nad „přívalem“ cool termínů, které byly „in“ spíše na konci minulého desetiletí.
V praxi jsou ale zápasy příjemně přímočaré: Zvolíte si mecha-hrdinu, s parťákem seskočíte z nižší atmosféry na povrch mapy, sbíráte vylepšení, levelujete, bojujete s drony, lootujete a vyvražďujete se s ostatními týmy. Konec zápasu ohlašuje časomíra, která zároveň vytyčí místo extrakce, jež určí vítěze – tým, který bod udrží do samotného konce.
Každý zápas trvá velmi atraktivních deset až dvacet minut, tempo je rychlejší než třeba u tanků, na druhé straně mnohem pomalejší než současná konkurence, jako jsou Apex Legends nebo Valorant, takže jsem si hraní užil i se svými 35letými reflexy.
Kde robovlci dávají dobrou noc
Když jsem procházel studiem v britském Guildfordu, kam jsme byli pozváni s dalšími novináři ze zbytku Evropy, abychom si hru vyzkoušeli, bylo nám řečeno, že Steel Hunters cílí na úplně jiný druh publika než ostatní hry z portfolia a Wargaming si určitě nechce kanibalizovat fanouškovskou základnu. Steel Hunters mají být pro co nejširší okruh lidí a velkým tahákem jsou kromě herní smyčky právě samotní lovci.
V předběžném přístupu, který startuje 2. dubna, jich bude celkem sedm a každý je na první dobrou okamžitě rozeznatelný. Najdete mezi nimi inspiraci zvířaty i „lidské“ bipedální stroje. Dalo by se samozřejmě poukázat na to, že se tvůrci mohli zhlédnout třeba v Horizon Zero Dawn, na druhé straně, pokud chcete ztvárnit robotického medvěda, kolik máte reálně způsobů?
Právě medvědí hrdinka Ursus (nadabovaná dánskou herečkou Cecilie Stenspil, která propůjčila hlas třeba Eivor v Assassin’s Creed Valhalla) se okamžitě stala mým favoritem, za kterou jsem odehrál zdaleka nejvíce předváděcích zápasů.
zdroj: Wargaming
Ursus je klasická údernice. Hodně toho vydrží, hlavní zbraní je parafráze na brokovnici. Když uštědří dostatek zranění, může na protivníka vypustit naváděné rakety a ultimátní schopnost na třetí úrovni je mrazivá zbroj, která léčí a přidá extra vrstvu obrany výměnou za omezený pohyb. Velmi přímočarý, ale efektivní robot.
Zkoušel jsem i odstřelovače Heartstopper, který se umí zneviditelnit, a teleportujícího se hbitého vlka Fenrise, ale nakonec jsem se vždycky vrátil k Ursus, jež se dokázala velmi rychle vypořádat s jakýmkoliv cílem.
Právě délka střetů pro mě byla nezvyklá. Z Apex Legends jsem byl navyklý, že přestřelky jsou otázkou vteřin. Opancéřovaní roboti toho ale mnohem více vydrží, jsou taky pomalejší, společnou DNA s World of Tanks nezapřou. Je běžné, že se šarvátky protáhnou i na minuty.
zdroj:
Wargaming
zdroj:
Wargaming
Kombinace různých krytí, obíhání, léčení a přebíjení vytváří bezvadné taktické bitvy, u kterých máte dobrý dojem, že jste ve vypjaté napínavé vřavě. Přitom hra je ze samé podstaty vlastně pro casual hráče. Trvalo mi přesně jeden match, než jsem zjistil, co a jak. Pak už jsem byl relativně efektivně schopný útočit, zabíjet a hnát se za vítězstvím.
Líbilo se mi, že Steel Hunters má hned několik her ve hře. Jasně, cíl je zničit nepřátele a stanout jako poslední na vítězném bodě. Jenže tady je mechanismus levelování, kdy si sbíráním fragmentů odemykáte přímo v zápase lepší vlastnosti a schopnosti. Pak taky element looter-shooteru, kdy do slotů sbíráte posilující fragmenty s bonusy k útoku, obraně, štítům. Ty vypadávají z boxů a zásilek, které zase hlídají různě silné drony, takže máte i PvE prvky. Nic z toho přitom není nijak složité nebo zahlcující.
Papundeklové budovy
Jsem zvědavý na taky systém progrese, protože z her dostává robot zkušenosti, za něž si můžete odemykat různé modifikace schopností, které mají poměrně výrazný dopad na to, jak se mech hraje. Ursus si třeba zvládne hlavní zbraň přepnout do střelby dávkou. Heartstopper se zase umí léčit nebo si naopak na chvíli posílit zbraň. Technologické stromy jsou správně košaté, aby se na bitevním poli střetlo klidně 12 identických hrdinů, ale každý byl trochu odlišný.
Stojí za to taky podotknout, že Wargaming nechce progresi uzamykat za dodatečnou monetizaci. Jako u jiných free-to-play titulů se počítá s battlepassy, kosmetickými předměty, ale schopnosti ani modifikace nebudou za paywallem. Všechno má být dosažitelné hraním, což zní až podezřele přívětivě, tak uvidíme.
Ostatně ale z různých F2P her jsem nejdéle vydržel u výše zmíněného Apex Legends právě proto, že zpoplatněné byly jen kosmetické předměty a progrese nebyla znevýhodněná nebo uzamčená za dodatečné platby.
zdroj:
Wargaming
Co dále? Neprobrali jsme třeba mapy, které se inspirují v reálných lokacích. Hráli jsme na ekvivalentu amerického středozápadu a britských nížin. Každá mapa má spoustu výrazných bodů zájmu, přesně tak, jak jsme u online akcí zvyklí. Třeba dominantou britské mapy jsou trosky hradu, kamenolom, fabriky, vesnice.
Výborně působí zničitelné prostředí. Mech má správnou váhu, když se prodírá lesem a všude padají stromy. Mimochodem, dá se tak skvěle odhalit nepřítel, který se vás snaží nepozorovaně obejít.
Roboti dokáží probíhat budovami, střelba vykusuje z domů celé zdi, rakety zapalují trávu. Akce je správně explozivní, výbušná a dojem je z ní výborný. Některé křehčí překážky jako právě lesíky a obyčejné chatky slouží spíše k narušení střeleckých linií než jako reálný kryt (opět něco, co hráči tanků důvěrně znají), funguje to ale skvěle dynamicky, když se snažíte stotunovým monstrem stáhnout, nechat dobít štít, přebít a vyléčit se.
Budete u prvního výstřelu?
Steel Hunters nepůsobí jako cynická rychlokvaška, ale jako zábavná a nenáročná akce, ke které je jednoduché usednout na dva tři zápasy denně a královsky se bavit. Skvěle vypadá, souboje mají grády, vstupní nároky na hráče přitom nejsou příliš vysoké. Jasně, trh je free-to-play střílečkami přesycený a kdybych chtěl být jó velký kritik, tak bych mohl říct, že celkové zasazení originalitou příliš nehýří.
Nicméně, dění na bojištích je pořád poměrně unikátní a já s vydáním předběžného přístupu určitě ve Steel Hunters nějaké ty hodiny utopím. Navíc týmy po dvou jsou poměrně nenáročné na koordinaci s dalšími přáteli (musíte mít jen jednoho), takže si myslím, že si mi podaří k hraní bez problémů zlomit i někoho z kamarádů.
Těším se, že si vyzkouším některé složitější mechy a budu si moct sám hezky poodemykat a experimentovat s modifikacemi.
Wargaming nechce v předběžném přístupu trávit přiliš mnoho času, plná verze vyjde ještě letos s tím, že nedojde k žádným resetům postupu hrou. Co si odemknete, to vám zůstane. V základu bude ve hře sedm výrazně odlišných robotů-hrdinů a jeden herní režim Last Stand.
Během předběžného přístupu pak mají v krátkých cyklech přibývat noví lovci, sezóny, mapy a snad i režim Starfall, který byl k dispozici v uzavřené betě. Vývojáři a vývojářky budou samozřejmě průběžně pracovat na uživatelském rozhraní, matchmakingu a balancování zbraní i schopností, až se do hry pustí vyšší počty hráčů a ustálí se nějaká meta.
zdroj: Wargaming
Cesta Steel Hunters ale působí velmi sympaticky oproti různým snahám jiných studií prorazit na trh her jako služeb. Wargaming má s jejich provozem obrovské zkušenosti, ale ano, rozhodně půjde o mainstreamový titul. Oproti jiným nevydařeným projektům (ehm, Concord) je ovšem atraktivní, přichází s vlastními nápady, a hlavně se skvěle hraje. Vůbec jsem neměl pocit, že sedím u nějaké rozpracované verze.
Jak se guildfordskému studiu podaří prorazit na přesycený trh, se dozvíme už 2. dubna, kdy Steel Hunters vychází v předběžném přístupu na PC.
