Autor: Miloš Bohoněk Publikováno: 8.srpna 2008 |
... leč problémů má převelice. Vývojáři si vzali na paškál jeden z nejzásadnějších - nikdy nekončící války. Far Cry 2 vám představí šmejda jménem Jackal, jenž zásobuje zbraněmi obě strany (APR a UFLL) fiktivního konfliktu, kteréžto kočkování zákonitě prakticky nemůže skončit. Vy jste žoldák a máte s tím něco udělat. Nebudete ovšem sami. V herním světě rozděleném na dvě oblasti, každá o velikosti 25 kilometrů čtverečních, budou roztroušení vaši kámoši, tzv. buddies. „Celkově jich ve hře bude devět. Co se schopností týče, budou na tom všichni stejně, tohle nebude příliš RPG.“ Jak jsem po chvíli zjistil, něco málo RPG ale přeci jen ano, třeba co do ovládání kvérů. ![]() ![]() ![]() TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek První kroky po rozpálené zemi E3 verze se odehrávala někde na jihu herního světa, v poměrně malé oblasti, a nejprve jsme zašli do nedalekého baráčku, kde jsme potkali starouše Franka. Ten nám představil misi, jejíž cílem je zničení antény. Hlavní hrdina byl němý a ani nevedl nějaké dialogy, prostě přijal úkol. S tím je prostě nutné se ve Far Cry 2 smířit, je to v prvé řadě akce, která vás nebude hodiny a hodiny zaškolovat. ![]() ![]() ![]() Tichým postupem vpřed Můj průvodce po Africe z UbiSoftu však vyznával jinou taktiku: „Osobně mám nejradši ten plíživý styl, takže beru commando load-out,“ pravil a šel se na pár hodin vyspat (mluvíme pořád o hře), aby se v jednu ráno probral a vydal se na misi pod rouškou tmy. Ještě před cestou k anténě jsme však museli zdemolovat vodovod s pitnou vodou, který se nacházel v rebelské vesničce nedaleko od domku. Nasedli jsme proto do auta (když jsem potom hrál já, vlezl jsem do vedle stojícího džípu s kulometem) a opatrně jeli, pro jistotu i se zhasnutými světly. Byla to nádhera. Hvězdičky svítily, cvrčci cvrlikali a sedan hezky nadskakoval na bahnité cestě... Kus před vesnicí jsme vypnuli motor, vystoupili z auta a úplně sešli z cesty, směřujíce na kopeček. Za chvilku jsme dosáhli vrcholu (ale huš, ty puberťáku!) a vytáhli dalekohled. Podobně jako v prvním Far Cry, i tady se vám na mapě zapisují spatření nepřátelé. Plus krabice s municí či lékárničky. Na druhou stranu, ve dvojce vám již v rohu obrazovky nebliká žádný radar a mapu musíte zvlášť vytahovat, v druhé ruce navíc třímající kompas, což v bojové situaci moc snadné není. Takže o nějakém zjednodušování nemůže být řeč. ![]() ![]() ![]() Člověk nikdy neví Každopádně, věděli jsme už, kde se kdo z nepřátel nachází, takže jsme vytáhli sniperku a zamířili na prvního odstřelovače na věži. Pif, je po něm a nikdo nic neslyšel. Pif druhého, opět úspěšně. Čistá prácička a můžeme pokračovat. Lezeme dolů, trochu obloukem a hurá k trubce, když v tu chvíli se spustí bojovná hudba, slyšíme, jak někdo řve a ačkoliv mu není rozumět, je jasné, že nás odhalili. Doteď nevím, jak se to stalo. Možná někdo našel mrtvolu na věži, možná nás někdo fakt zahlédl. „Sakra, já to hrál už asi stokrát a stejně mě někdo někdy takhle překvapí!“ vtipně nadával chlápek z UbiSoftu a já jen prohodil, že tohle se mi na Far Cry 2 právě líbí. Zdrhat už nemělo cenu, takže jsme si to namířili k potrubí. Jen tak se k němu dostat by ovšem bylo příliš jednoduché, a tak se jednou dvakrát cuknul obraz, naše alter-ego zahekalo a bylo zřejmé, že už jsme to schytali. Zahnuli jsme proto za barák, píchli si injekci a šli pomalu dál. MP-5 není nejsilnější samopal, takže střílet se nám moc nechtělo a když už na to přišlo, šlo to ztuha. Většinou se nám nepřítele podařilo přeci jen poslat k zemi, načež jsme ho museli ještě dodělat. Jinak by přiběhl protivníkův kolega a svého kámoše „oživil“. ![]() ![]() ![]() Různě jsme se schovávali a pobývali za skladišti, až jsme se k cíli nakonec opravdu dostali. Položili jsme proto výbušninu a sprintovali, jak jen to šlo. Bum, voda teče jak blázen, vyschlé koryto pod usedlinou se zaplavuje a Guillaume mi vše objasňuje: „Víš, my jsme se na tohle ve skutečnosti mohli vykašlat a rovnou jít na tu anténu, ale tím, že jsme teď vlastně vytvořili řeku, můžeme skočit na támhletu tu loďku a dostat se tak k hlavnímu cíli mnohem rychleji.“ Inu, to je vyfikané! A co bylo dál? Jeli jsme na člunu a kochali se zebrami, které se okolo pásli a napájeli. Také jsme se plížili vysokou trávou k nepřátelskému kempu. Pravda, v předváděné E3 verzi ještě porost moc dobře jako kryt nefungoval, ale v plné to prý bude jedna z nejlepších obranných metod. Samozřejmě jsme též podpálili vyschlou flóru okolo vesničky a tím tam udělali pěkný bordel. A nechybělo ani zběsilé pobíhání pod na dřevěných kůlech stojících barácích, které jsme podminovali, utekli a kochali se tou neskutečně půvabnou explozí, jež vyhladila většinou osazenstva. ![]() ![]() ![]() další obrázky v galerii Vše, co jsme spolu s předvádějícím prožili, byla paráda. Rád bych si to všechno zkusil i na vlastní kůži a ono ne, že by mě nenechal. Jenže já jsem se tak daleko holt nedostal. Styl Serious Sama ve Far Cry 2 nefunguje a já si to neuvědomil. Zblbnutý ze současné vlny stříleček jsem se hrnul vpřed a ačkoliv jsem hrál jen na střední obtížnost, dostal jsem výprask. Vlastně si i říkám, že hrát Far Cry 2 tímhle stylem je barbarství. Vždyť máte k dispozici otevřený svět, prakticky nekonečno možných cestiček, tak proč jít jen po té hlavní a vyšlapané? Improvizace a důvtip, o tom to bude! Když nás stíhali v džípu, jistěže jsme mohli prostě přesednout ke kulometu a začít je kropit. Ale vždyť vypočítavé přilepení nálože na jejich džíp hned na začátku, a následné odpálení, bylo o tolik lepší... A to už jsem chtěl odstavec předtím skončit. Far Cry 2 je zase po nějaké době akce, která mě zvedla za židle a následně na ní zpět posadila, div se ji nožičky nepodlomily. Nejlepší na tom všem je, že skoro všechny ty sliby tvůrců fungují. I na těch pár kilometrech čtverečních by si tam člověk užil více srandy, než v řadě jiných stříleček celkově. Zatím všechno zapadá, klape a tiká jako švýcarské hodinky. Těšte se na Vánoce. Stáhněte si: Videa, Trailery... Související články: Preview, GC dojmy, Novinky, Vše o prvním dílu Far Cry a Crysis |
Miloš Bohoněk | |
autorovi je 18 let a dříve se podepisoval jako Moolker; momentálně studuje v USA, píše i pro SCORE a PlayIN a nejvíce si užije tituly fantasy, akční a strategické; věnuje se závodnímu lyžování, lacrossu, lezení po horách, horské cyklistice a cestování |