Dojmy z Road Redemption – motorkářská jízda ve stylu Road Rash a Šíleného Maxe
zdroj: Archiv

Dojmy z Road Redemption – motorkářská jízda ve stylu Road Rash a Šíleného Maxe

18. 1. 2016 19:30 | Dojmy z hraní | autor: Jakub Kovář |

Banda drsných motorkářů potěžkává baseballky a zlehka lechtá plyn svých strojů. Před nimi několikaproudá dálnice táhnoucí se daleko, předaleko, a na ní spousta osobních aut, podivuhodně nezabezpečených mostů a skokánků. Pak 3, 2, 1… START! A kdo dojede hůř jak třetí nebo skončí mrtvý, je máslo, jasné? Šílené předjíždění, kličkování v provozu, zkopávání z motorek a střílení z pistolí, kalašnikovů a dalších veselostí může začít! To je Road Redemption, brutální arkádové závodění, co navazuje na odkaz Road Rash, a ve kterém je stejně legitimní soupeře předjet, jako jej zabít.

Možná kroutíte hlavou, co je to za blbost, a kladete si otázku, proč se vůbec s hraním Road Redemption obtěžovat. Pokud však pevně uchopíte virtuální řídítka a rozjedete se, pochopíte. Pro hru je momentálně vlastní skvěle ztvárněný pocit rychlosti a výborná ovladatelnost motorky. Jízdní model je sice brutálně arkádový, ale zároveň motorku neotočíte na pětníku – stroj má pořád setrvačnost a hmotnost, takže vybrat zatáčku nemusí být taková pohoda, jako to předvádí některé díly Need for Speed.

K tomu všemu navíc přidejte provoz a fakt, že náraz do čehokoliv vás většinou pošle přes plot až někam do pouště. Najednou se ze hry stává slušná výzva. A co teprve, když se přidají výše zmíněné zbraně. To si jedete, vyberete jednu zatáčku, těsně se vyhnete dodávce, na skokánku přeskočíte další osobák, prvního soupeře skopnete pod auto a do druhého vyprázdníte komoru brokovnice, kterou následně dobijete efektním přetočením, jako to dělal Terminátor. „Hasta la vista, baby!“

Nakopnete nitro, těsně prohučíte kolem dalších závodníků a jednoho jen pro formu šlehnete pálkou. Vítr vám cuchá vlasy (nebo jsou to střely nepřátel?) a konečně začnete doceňovat, jak osvěžující může být mix arkády a akce. A když se zamyslíte, napálíte to do první překážky na cestě a po opětovném nastartování stroje se musíte opět propracovat do čela. Rychle vpřed, kličkovat, uhánět, mlátit, střílet, přetahovat se!

Americké postapo

V průběhu kampaně projdete řadu úrovní, ze kterých je zatím hotová jenom část, už teď se ale střídají prostředí. Začínáte v postapokalyptické pustině jako vystřižené z Mad Maxe, pokračujete přes střechy velkoměsta do hor, abyste se dostali do měst, jež pohltila džungle a ještě dál na legendární Rainbow Road z Mario Kart…

Střídání prostředí je příjemným ozvláštněním, a zvláště skákání po střechách se u mě postupem času z neoblíbené trati stalo příjemnou kratochvílí. Jen škoda, že některé dílčí rozdíly jsou prozatím spíše kosmetické - na sněhu se třeba stroje chovají stejně jako na poušti.

Roguelike MotoGP

O další zpestření hry se starají dva různé typy úkolů v úrovních: první z nich je klasický závod, druhým je „lov“ nepřátelských gangsterů na čas. Za splnění úkolů i zabíjení řadových gansterů pak dostáváte peníze, za které si můžete mezi závody zakoupit vylepšení pro vašeho hrdinu, nebo ho lehce uzdravit.

Váš jezdec totiž, na rozdíl od jiných závodních arkád, není nesmrtelný - pokud v závodě definitivně umře, hra končí a kampaň musíte rozehrát znovu. Abyste přežili, nemusíte sbírat power-upy nebo jen nakupovat v obchodě, ale stačí hrát tvrdě – část zdraví se totiž obnoví pokaždé, když zabijete některého z nepřátelských gangsterů (stačí z náhodně generovaného doprovodu, nemusí to být ti hlavní, s nimiž závodíte.)

Za každý splněný úkol i zabitého protivníka dostáváte navíc zkušenostní body, které rozdělujete do několika oblastí – třeba do zvětšení maximální kapacity zdraví, lepších počátečních zbraní, zvýšení nitra v motorce, zvýšení poškození zbraní… Tyto upgrady zůstávají vaší postavě napořád i při opakovaném hraní. Aspoň něco vám tak zbyde po smrti a kdo ví, třeba po desáté konečně dojedete až nakonec!

zdroj: Archiv

Slušná zábava už v early access verzi

Zábavné základy tvůrci položili výborně, ale i přes slova chvály musím Road Redemption lehce zkritizovat. Jisté odladění by zasloužilo náhodné generování řadových protivníků, tedy gangsterů, kteří se na cestě vyskytují, aby vám ji znepříjemnili, nikoliv abyste s nimi přímo závodili. Několikrát se mi stalo, že se jich urodil až nereálný hrozen, abych o kousek dál jel úplně sám, což se trochu neslučuje s filozofií neustálé akce. Na většině míst však systém funguje bezvadně.

Druhou výtku mám k hernímu obsahu a mapám. Prozatím totiž působí ve většině případů dost prázdně a třeba poušť, zasněžené hory i džungle se principiálně dost podobají – neškodilo by, kdyby autoři popustili uzdu fantazie stejně jako v případě závodu po střechách a ze širokých cest se vydali třeba do úzkých městských cestiček.

Stejně tak jsou zatím poměrně nefunkční zkratky, které do hry přibyly teprve nedávno: využíváte jich totiž jen vy, ne protivníci, přičemž okolí zkratek je podivně pusté. Jde nicméně zatím o early access verzi, kde se zrovna s nedostatkem obsahu a rozpracovaností musí počítat.

Road Redemption od prvního okamžiku připomíná Road Rash a dává vzpomenout na doby, kdy hry chtěly hlavně bavit, klidně na základě jednoduché premisy. A tou je tady neustálý boj o první místo, adrenalinová jízda, pocit rychlosti a boj se všemi okolo. Na hru roku to možná nebude, na parádní hříčku či prosté odreagování to však bohatě stačí. Navíc věřím, že tvůrci odstraní mouchy, které Road Redemption zatím trápí a přidají něco nového obsahu – ve druhém čtvrtletí tohoto roku snad nebude proč váhat. Už teď se ale dobře pobavíte. 

Nejnovější články