Za zdaleka nejzajímavější aspekt The Long Dark považuji přítomnost příběhového módu, respektive jeho příslib, protože early access zatím nabízí pouze sandbox. Absence děje či nějakého cíle je známou Achillovou patou survival her - držet se naživu může být zábavné, jak chce, ale po čase se to prostě okouká. V případě The Long Dark však tvůrci plánují předvést plnohodnotný příběh, pro nějž bude survivalová hratelnost pouze pozadím, což je rozhodně sympatický přístup.
V sandboxu, který vás nechá early access verze hry vyzkoušet, se žádná větší překvapení nekonají. Vtělíte se do kůže pilota, kterému blíže nespecifikovaná geomagnetická katastrofa zničila letadlo, a on se zřítil kamsi do mrazivé kanadské divočiny. Antagonisty tu díkybohu nejsou zombíci či mutanti, ale nemilosrdná příroda. A ta se s vámi opravdu párat nebude, na to můžete vzít jed.
V patrnosti musíte vést hned několik ukazatelů - standardní hlad a žízeň, počet kalorií, únavu a hlavně teplotu. Hra řeší, jak moc jste oblečení, rychlost větru i denní dobu a podle toho vás nechává mrznout. A pokud vás snad popadne bláhový nápad vydat se do vánice v teniskách a džínech, The Long Dark a omrzliny druhého stupně vám velice rychle vysvětlí, že vichřici je potřeba přečkat pěkně u roztopených kamínek.
Hra působí velice osvěžujícím dojmem. Bojovat jen s přírodou, odhánět vlky světlicemi a prosekávat se ledem na jezeře kvůli rybaření má jednoduše něco do sebe. Příjemný je rovněž fakt, že ačkoliv noci nijak veselé a duhové nejsou, The Long Dark není horor, který by vás škrtil a vrhal do vln jen čistého strachu a nejistoty. Pokud se například uhnízdíte v opuštěné lesní chatě, roztopíte si kamna, rozpustíte a převaříte sníh a osmažíte kus masa, dokáže hra vykreslit skvělý kontrast útulné bezpečné místnůstky s vichrem kvílejícím za okny.
zdroj: Archiv
Nadšení je však třeba mírnit - pokud už jste po přečtení předchozích odstavců bujaře vyrazili na nákup, ještě raději počkejte. Ve hře toho totiž momentálně opravdu moc není a všechno, co zatím nabízí, si stihnete vyzkoušet za jedno kratší odpoledne. Mapa je zatím pouze jedna, není náhodně generovaná (náhodně se generuje pouze obsah skříní a podobně) a je dost malá, takže působí téměř jako koridor, nikoliv jako rozlehlá nekonečná divočina. Předmětů není moc, receptů pro craftování obsahuje hra zatím pouhých patnáct, zbraň jen jednu jedinou a zvířata čtyři.
Poněkud rozporuplné pocity ve mně zanechalo i zjištění, že smrt znamená i ztrátu uložené pozice. Hra se sice ukládá, ale pouze pro případ, kdy potřebujete odejít a pokračovat později. Pokud se vám podaří zahynout, začínáte zkrátka znova od začátku. Jistě je to zajímavá věc pro hardcore harcovníky, ale uvítal bych možnost třeba před začátkem nové hry zapnout či vypnout možnost načíst poslední uloženou pozici po smrti. Přijít totiž nadobro třeba o deset hodin hraní jen kvůli tomu, že člověk přehlédl vlka, je poněkud demotivující.
Ačkoliv obsahem tedy The Long Dark ještě příliš neoplývá, je hraní svěží a neotřelé. Velké naděje vkládám do příběhového módu, který, pokud se povede zakomponovat tak, jak se sluší a patří, by mohl proměnit příjemnou survivalovou hru ve skvělý zážitek nejen pro fanoušky žánru. Pouštět se do křížku s nelítostnou kanadskou zimou je však zábavné již nyní, a tak hotovou verzi hry vyhlížím s opatrným optimismem.
