Série The Dark Pictures od Supermassive Games je už takovou hororovou stálicí, u jejího nového vesmírného dílu Directive 8020 se však tvůrci rozhodli od antologie v názvu upustit. Producent Dan McDonald mi na Gamescomu vysvětlil, že je to i proto, aby chystaná hra přilákala i zájemce, kteří s předchozí tvorbou studia neměli co dočinění.
Mnozí si totiž mysleli, že ji musí hrát od začátku, jinak jim novější kapitoly nebudou dávat smysl. Což není pravda ani v případě nové sci-fi kapitoly, která zkrátka na zbytku bude nezávislá, ačkoliv možná poznáte třeba určité členy obsazení a stále samozřejmě jde o hororovou příběhovou adventuru, která klade velký důraz na rozhodování a důsledky vašich voleb, potažmo úspěchů a selhání.
zdroj: Supermassive Games
Vzhledem k odstupu od dřívějších her mají ale Supermassive pár es v rukávu. Directive 8020 už nebude jen o chození a sbírání předmětů proloženém rozhovory a quick time eventy, tentokrát se hratelností víc přiklání k tradiční akční adventuře, potažmo survival hororu.
V krátkém demu z úvodu mě čekaly dvě oddělené pasáže – první s dvojicí postav, která se vydávala opravit závadu na lodi. S vyhledáváním interaktivních prvků posádce pomůže praktický skener, nejsou jím ale vybavení všichni.
Zatímco pohled do kráteru jen předznamenává povahu hrozby, která se útrobami lodi rozšíří později, následný rozhovor mezi nejistými astronauty ukázal, že i tentokrát budete moct postavy povahově formovat dialogovými volbami. Od nich se pak odvíjejí cesty a příběhové oblouky, které budou pomáhat tvořit – pokud se jich pochopitelně dožijí. Protože smrt ve vesmíru číhá na každém kroku, jak ukázala následná exploze, při které může jedna z techniček nešťastnou náhodou odletět do volného vesmíru, pokud ji Carter nestihne včas chytit.
zdroj:
Supermassive Games
Podobně zlomových momentů bude ve hře celá řada, a proto se v Supermassive tak trochu inspirovali u kolegů z Quantic Dream, kteří v Detroit: Become Human ukázali komplexní pavouky větvení příběhu. V Directive 8020 budete moct tak trochu nahlédnout za oponu, zjistit, co vám třeba uniklo, a navíc se do kritického okamžiku rovnou vrátit, aniž byste museli opakovat celou kapitolu.
Zatímco v první části se pořád hlavně chodilo, v té druhé už došlo i na akci, respektive na zběsilý úprk, a také na plížení. A hlavně z ní konečně dýchla inspirace Carpenterovou Věcí, kterou se ostatně kreativní ředitel Will Doyle nijak netají. Nevinný žertík mezi členy posádky se rychle zvrtne, když kolegyně Simms nejprve zmizí, a pak střídavě mluví hlasem, který jí patrně úplně nepatří, a láká Cartera z úkrytu, protože mu přece nechce ublížit.
zdroj:
Supermassive Games
Děvče posedlé mimozemskou entitou je neodbytné a poměrně všímavé, proplést se potemnělou stanicí bez mapy až na ubikaci tedy nebyl žádný med, ale Directive 8020 už rozhodně nikdo nemůže nařknout z toho, že by se dalo dohrát na autopilota. Respektive, že ho na nějaký dobrý konec zvládne dohrát každý, kdo jakž takž rozezná tlačítka na ovladači.
Jak to tak ale ve hrách od Supermassive chodí, postavy z prologu musí vždycky umřít (alespoň na pár kapitol…), takže ani úspěšný úprk před zdivočelou kolegyní Cartera neuchránil od jisté smrti. Alespoň jí však zdržel přibouchnutím dveří před nosem a zvládl nahrát varovný vzkaz zbytku posádky, která se má probudit až za několik let…
zdroj: Bandai Namco
Nakolik tahle zpráva přeživším pomůže, se teprve ukáže. Když jsem se McDonalda ptala, proč se rozhodli hru odložit z letošního října, producent mi vysvětlil, že jim na tomhle projektu opravdu záleží a chtějí, aby vyšel vyladěný do poslední kapky mimozemského slizu, který vesmírnou loď s hibernující posádkou začne v mezičase obalovat. A na to se vlastně nedá nic moc namítnout, protože jak se mi The Dark Pictures poměrně rychle zajedly a jednotlivé epizody měly spíš sestupující kvalitativní tendenci, Directive 8020 působí jako návrat na výsluní, který snadno může snadno předčít i Until Dawn.
Vyjít má po odkladu někdy v příštím roce na PC, Xboxu Series X/S a PS5.
