Z letošního hodinového dema Crimson Desert, chystaného akčního RPG z otevřeného světa od Pearl Abyss, jsem odcházela se smíšenými pocity fascinace a lehkého zahlcení. Hra totiž jako by se snažila toho dělat možná až příliš najednou, byť vzniklý mix překvapivě zatím drží pohromadě.
Demo začalo tutoriálem, který od loňské ukázky prošel úpravami na základě zpětné vazby. I tak ale zabral deset minut a dost dobře ilustruje, jak komplexní Crimson Desert hodlá být. Zdánlivě jednoduchý úkol zvednout a umístit prapor, který by jiné hry odbyly jedním stisknutím tlačítka, vyžadoval kombinaci několika na sebe navazujících úkonů.
Na papíře by postup zněl možná trochu absurdně, v praxi to funguje, jen si systém žádá trochu víc času na zorientování. A hlavně se později ukázalo, že v tutoriálu se vyplatí dávat pozor. Každopádně, s náhodným mačkáním tlačítek daleko nedojdete, ovládání sice není moc intuitivní, ale mechanismy alespoň působí propracovaně.
zdroj:
Pearl Abyss
zdroj:
Pearl Abyss
Protagonista Kliff, zarputilý válečník s nadlidskou silou, se nejprve ocitl na výcvikovém ostrově vysoko v oblacích. Odtud seskočil dolů, načež si plynule vykouzlil havraní křídla a doplachtil až na bojiště. I z výšky byl ale podle tvůrců vidět jen malý kousek herního světa.
Pohyb po kraji působí velkolepě, pro přesuny na delší pozemní vzdálenosti jsem měla k dispozici koně, trailery pak dávají tušit, že bude po ruce třeba i létání na dracích nebo horkovzdušné balóny. Prostředí Pywelu svou ponurostí oživenou barevným šatstvem jeho obyvatel dává vzpomenout třeba na Velen ze Zaklínače 3 - drsný a nehostinný, ale uvěřitelně živoucí.
zdroj:
Pearl Abyss
Hlavním tahákem ukázky byly nicméně souboje. Crimson Desert se nesnaží být další soulslike, chyby vám víc odpustí a akčnější tempo působí celkově přístupněji. Kliffovi se na zápěstí skví magický náramek, díky kterému nemusíte spoléhat jen na obyčejný meč a štít nebo věrnou sekeru, ale s živelným obohacením můžete protivníky třeba poškádlit ohnivým šípem nebo ledovou dýkou, která je zpomaluje, až je zmrazí docela, takže je můžete jednou ranou roztříštit.
Soubojových komb je obrovské množství, možná až moc. V tutoriálu jsem měla pocit, že mě systém zbytečně zahlcuje, ale když jsem se potom v obléhací příběhové sekvenci držela základních lehkých a těžkých útoků a k nim přidala jednu, dvě speciální schopnosti, šlo všechno hladce. Asi nejzábavnější dovedností byla v demu situační možnost přivolat šípem na vybraný cíl salvu od artilérie z děl, které Kliff předtím pomáhal seřídit.
V bitevní vřavě o Calphade měl hrdina hledat člena svého někdejšího klanu Greymane, Oongku, a přitom pomáhat jedné z armád – vztyčovat prapory, opravovat kanóny, ničit strážní věže. V masivní řeži bylo poměrně náročné se soustředit na cíl, kdy je vlastně úctyhodné, kolik plynulých šarvátek se hře daří vměstnat na jednu obrazovku.
zdroj: Pearl Abyss
Bohužel hra na to v demu docela doplácela mírou grafických detailů. Kde mi v trailerech přišla před pěti lety až k neuvěření pěkná, tam mi v demu připadala trochu jako hra z roku 2018. Pearl Abyss se chlubí, že bude Crimson Desert vybavené špičkovými technologiemi, od ray-tracingu přes volumetrickou mlhu po nejrealističtější simulaci oceánu. Ty jsem bohužel v ukázce zhodnotit nemohla, zato jsem měla podezření, že mi na monitoru někdo přepálil gammu ve snaze zakrýt vzniklý grafický maglajz, který byl sice plynulý, ale jinak rozhodně nijak ohromující.
Třeba z hlediska nasvícení mi grafika přišla na AAA poměry spíš podprůměrná. Hardwarové specifikace testovacích sestav sice neznám, ale mám trochu obavy, jak za půl roku poběží na těch domácích.
Na závěr následoval výšlap na hrad a souboj s Cassiem Mortonem, po zuby ozbrojeným protivníkem s palcátem a štítem. Jeho zběsilé útoky působily jako krocení rozzuřeného býka, a to ani Kliff není žádné ořezávátko. Tehdy přišel čas na svalovou paměť ze vztyčování praporů – respektive bylo nutné uhýbat tak dlouho, dokud se Cassius nevyčerpá, a pak ho po hlavě majznout popadaným sloupovím. Podobně taktických střetů, kde bude nutné kreativně využívat prvky prostředí, má být v Crimson Desert celá řada.
I s tímto vědomím mi akční RPG připadá pořád nesmírně ambiciózní, ale nejsem si jistá, nakolik bude všechno dohromady fungovat. Hodlá nabídnout množství mechanismů, které by klidně vystačily na několik samostatných her, a to se z původního MMO stal čistokrevný singleplayer.
Občas je zahlcující a ne všechno v něm působí úplně dotaženě – kromě ošklivější grafiky jsem měla na testovací sestavě tak šílené problémy s audiem a vyvážením hlasitosti, že jsem zůstala prakticky úplně odkázaná na titulky, protože postavy bylo slyšet sotva na metr a jen se specificky pootočenou kamerou.
Pokud ale vývojáři rozumně využijí delší čas na doladění (vydání je po odkladu plánované na první čtvrtletí příštího roku) může z Crimson Desert vzejít zajímavé RPG, které sice asi nebude pro každého, ale zároveň už ani nevypadá příliš dobře, než aby nemohlo být opravdové.
