Asi málokdo čekal, že se Nintendo rozhodne oživit spin-off Kirby Air Ride, zapomenutou hru z GameCube z roku 2003. Přesto Masahiro Sakurai sáhl do šuplíku a rozhodl se oživit koncept, který tehdy kritici odbyli pro přílišnou jednoduchost. Kirby Air Riders překvapivě necílí až tolik na děti, jako spíš na hráče, kteří mezitím dospěli a na původní hru v dobrém vzpomínají. V tuzemsku jich ale zrovna moc není.
Z půlhodinového dema si odnáším dojem, že výsledek bude přesně tak bizarní, barevný, chaotický, ale překvapivě komplexní, jak působí z nedávného Directu. Ovládací schéma je vlastně až dětsky prosté. Stačí vám dvě tlačítka a analogová páčka. B slouží k driftování a nabíjení boostu, Y k používání speciálních útoků. O zrychlování se stará hra sama, vy jen držíte směr a soustředíte se na používání schopností. Na papíře to zní banálně, ale už po několika minutách se ukáže, že tahle létající cibule má mnohem víc vrstev.
zdroj: Nintendo
Pokud sedíte ve stroji s křídly, můžete při skoku z rampy zatlačením páčky dolů vyletět do vzduchu a pokusit se o perfektní přistání. Úspěšné dosednutí v pravém úhlu vás odmění boostem, špatné načasování zpomalí. Když si k tomu přičtete možnost stroj roztočit pohybem páčky zleva zprava nebo Kirbyho klasické nasávání nepřátel pro nabíjení útoků, začne být rychle jasné, že zdánlivá jednoduchost je spíš maska.
V demu jsme dostali ochutnávku režimu City Trial pro šestnáct lidí. Pokud původní Kirby Air Ride něco proslavilo, pak právě tento mód, a nová verze ho masivně rozšiřuje.
Mapa zvaná Skyah je plovoucí ostrov plný zákoutí, ramp, tajných tras a událostí, které se spouští během pětiminutové honičky. Za tu dobu se snažíte posbírat co nejvíc bonusů: rychlost, drift, váhu, útok, obranu… Do toho přicházejí náhodné eventy, padající ostny z nebe, minizávody či arény s extra odměnami. A samozřejmě i možnost přelézt z jednoho stroje do druhého jediným stisknutím tlačítka.
zdroj:
Nintendo
Pět minut možná zní jako dost času, ale chaos na mapě je tak brutální, že uteče opravdu rychle. Po skončení městské zkoušky následuje stadion s jednou ze čtyř miniher. O těch se buď hlasuje, pokud hrajete v multiplayeru, v klání s počítačem řízenými protivníky vám je přihrají náhodně. Může jít o klasický závod, souboj v aréně, gurmánskou trasu se sbíráním jídla nebo zkoušku z plachtění.
Neexistuje žádná univerzální strategie, protože statistika, která vás korunuje v jedné minihře, vás může v další úplně potopit. V mém případě se build zaměřený na rychlost v arénovém derby motal jak nudle v bandě, naopak v pojídání jídla jsem dalece předčila všechny protivníky.
Finálové minihry jsou krátké, ale opět velmi intenzivní. Zúročíte v nich nabyté zkušenosti a power-upy z městské přípravky, ale taky můžou být poněkud frustrující, pokud vám zrovna nesednou.
zdroj:
Nintendo
Technicky vypadají Kirby Air Riders krásně. Switch 2 zvládá barevný kolotoč plynule a hravě, herní prostředí se míhá, září a vybuchuje, postavičky ve vozítkách se pyšní už z dálky jasně rozpoznatelnými animacemi. Problém je, že výsledný chaos může být nepřehledný až příliš. Ve vysokých rychlostech se děje tolik věcí, že nestíháte sledovat, co přesně se stalo.
Jednou z největších změn oproti původní hře je rozšíření Kirbyho kopírkovských schopností. Všichni hratelní hrdinové od krále Dedede po fanouškovské libůstky typu Susie mohou nasávat nepřátele a používat jejich schopnosti. Každý z roztomilých pidižvíků má navíc hned několik variant nebo kostýmů. Kirby je k dispozici hned ve čtyřech barvách, ostatní minimálně ve dvou.
zdroj:
Nintendo
Po půlhodině hraní mám pocit, že Kirby Air Riders jedou na tenkém ledě. Na jedné straně je to hra překvapivě hluboká, se spoustou možností, jak experimentovat se stroji, statistikami a schopnostmi. Na straně druhé působí místy až přeplácaně a chaoticky, kdy dětinským vzezřením hodně klame tělem.
Pokud vás baví adrenalin, chaos a kombinace roztomilosti se soutěživostí, čeká vás od 20. listopadu na Switchi 2 hodně zajímavý zážitek.
