Jednou z nich je i survival střílečka Aliens: Colonial Marines od Gearboxu, které se sice podařilo veřejnost o své potenciální zajímavosti přesvědčit poměrně úspěšně, ale je třeba konstatovat, že ti aktuálně přesvědčení nemají ani ponětí o skutečné podstatě chystaného pokračování posledního dílu filmové Aliens ságy.

Došlo mi to během prezentace, která byla už druhá za poslední tři měsíce. Oproti E3 byla ta gamescomácká doplněna o nový video sestřih (který se snad brzy dostane k veřejnosti). A právě ve chvíli, kdy ho tvůrci pustili, jsem nevěřícně zíral, že hra samotná naživo vypadá milionkrát lépe. Černočerná tma je zkrátka jenom jedna a v případě Aliens je to ta ve hře – video ji nedokáže věrohodně napodobit. A kde je tma, tam je atmosféra, bez které by se z výpravy za kyselinu plivajícími tvory stala slušná, ale jinak prachobyčejná střílečka.

Nejde však jenom o vzhled, protože trailery obecně používají tradiční střihové metody, které se s divákem nemohou mazlit a poskytnout mu minutku až dvě na budování atmosféry. Bez této ingredience by Aliens hra nemohla fungovat, naštěstí na to tvůrci nezapomněli. Nepříliš dlouhé demo si dává s rozjezdem na čas a nezapomíná na nezbytné pindání mezi členy týmu. To abyste si k nim vytvořili určitý vztah, který začne hrát roli za pár minut, když první vetřelec prorazí ze stropu a vojáčka, který někdy v budoucnu mohl platit za vašeho nejlepšího kámoše, prostě zhltne – na nezbytný cákanec krve také došlo.

zdroj: Archiv

V nastalé panice rychle vytáhnete sonar, jen abyste viděli, jak se na vás ty potvory hrnou ze všech stran, a začnete buď šílet nebo je systematicky likvidovat. Kdybyste měli v tu chvíli možnost vystoupit z vlastního těla a dívat se, jak Aliens hrajete, naznali byste, že celá ta situace opravdu připomíná záběry z Aliens filmů – tentokrát však nejsou do puntíku hrané, ale z velké míry přirozené, protože každý reaguje trošku jinak. Někdo začne vlnu vetřelců likvidovat stylem „all guns blazing“, další se nechá okamžitě zabít, protože pustil z úleku myš a klávesnici, třetí krouží okolo, láká vetřelce k sobě a posílá je jednou ranou přesně do lebečního oblouku do tratoliště kyseliny.

Když se něco takového odehrálo v počáteční fázi hratelné ukázky, hopsala srdce v kalhotách všech přítomných nahoru a dolu. Když se však adrenalin podobným stylem vyléval i nadále, pořád se slušnými pauzami na nabrání atmosféry, začala stále palčivěji vyvstávat jasná otázka: není těch vetřelců nějak moc? Chvílemi totiž vln nepřátel, které přilévaly olej do ohně hektické atmosféry, bylo jako bezhlavých kamikadze v Serious Samovi a člověk, který všechnu tu srandu ovládal, jakoby nevěděl kudy kam.

zdroj: tisková zpráva

Samozřejmě věděl kam, demo hrál za posledních pár dní asi milionkrát, ale stejně nedokázal zaplašit sílící dojem, že si Aliens až příliš půjčují prvky z arkádových stříleček. Vždyť ve filmu se parta vojáčků prala urputně skoro s každým vetřelcem, o matce ani nemluvě. Tady se obyčejní vetřelci likvidují jako na běžícím pásu, což jim po čase začne ubírat na děsivosti a výjimečnosti.

Hra není film, to rozhodně platí. Ale zrovinka přístup tvůrců k chování a počtu nepřátel, na kterých celý titul stojí, je pro výsledný zážitek nesmírně důležitý. Pro tentokrát je třeba doufat, že živá ukázka jen poslušně a svědomitě kopírovala koncept výše zmíněných filmových trailerů a tvůrci do ní nasekali to, co je podle nich nejlepší. Hra v plné parádě snad bude bojové a napínavé části dávkovat citlivěji, snad.

zdroj: tisková zpráva

Co se však bez výrazu doufání obejde, protože to je zjevné, je nabídka činností mimo klasické střílení, které hra používá pro zpestření situace, zvýraznění okamžiku či zvýšení napětí. Až budete na poslední chvilku přenášet a umisťovat střílnu, která má zastavit příval vetřelců, protože v tu chvíli jsou vaše ruce se zbraní potřeba na druhé straně místnosti, tak si na tato slova vzpomeňte.

To samé, až budete před vlnou nepřátel svářet dveře nebo ve skriptované scénce prchat před vetřelčí matkou. Už jen pouhý pohled na to, jak se jí někdo snaží utéct, vyvolává pocit bezpečí z toho, že nejste namístě vojáka ve hře, potažmo, že toho vojáčka sami neovládáte a nejste odpovědní za jeho virtuální život. Tak krásně hrozivě vetřelčí matka vypadá a ve videu, které tvůrci pustili po dohrání dema, jí to také slušelo na záběru z její líhně, kde se jala nahánět hráče – v tu chvíli nevítaného vetřelce.

zdroj: tisková zpráva

Víte, proč je Aliens: Colonial Marines kooperativní akce? Protože se vývojáři při testování hry sami vždycky báli, tak si do hry přidělali možnost, aby mohli hrát s kamarády. Komu se tato hypotéza nelíbí, tak má prostě smůlu, ale faktem je, že když tvůrci kooperaci zprovoznili, tak jim došlo, že by nebylo špatné tomu přizpůsobit co největší část herního designu. A jak si řekli...dál znáte.

Prezentace zcela jasně ukázala, že v singleplayeru má Aliens potenciál být povedenou střílečkou, ale jenom v kooperaci může být střílečkou výbornou. Spousta situací byla zjevně nastavena pro dva a více živých hráčů, kdy se vetřelci ženou ze všech stran a jeden člověk, pokud to není vývojář, co ví, kam se vrtnout, to všechno nemůže stíhat. A i když vývojář ví kam se hnout, tak je zjevné, že způsob, jakým demo hraje, jde přímo proti designu daného segmentu. Ukázalo se to ve slabé chvilce, kdy se do hry zapojil druhý vývojář a najednou celá hra doslova zazářila.

„Já jdu tam, ty to hlídej tady, když tak tam hoď automatickou střílnu a přiběhni mi na pomoc.“ Přesně taková domluva je základem kvalitní kooperace, kterou s AI vojáky, přestože nejsou zcela hloupí, jen mírně přitroublí, prostě dosáhnout nelze. Kooperace byla zjevně nutná třeba v masivní bitvě ve skladišti, kdy se vetřelčí matka konečně dostala partě dobrodruhů na kobylku, prorazila tlustá železná vrata, chvilku si pohrála s nákladním mechem a po tuhém boji, kdy ani jeden z vývojářů nevěděl, kam obrátit hlaveň zbraně dříve, si jednoho z nich vyhlédla. Samozřejmě, když mu chtěla ukousnout hlavu, bylo po všem a následoval potlesk.

zdroj: tisková zpráva

Vlastně ne, ještě před pleskáním dlaní byli všichni chvilku paf z toho, co viděli, a vůbec jim v tu chvíli nedošlo, že to opět není ani tak samotnou hratelností, jako spíše dojemně sestříhanou animačkou. Ale i to ke hře patří, k Aliens zvlášť, kdy hra musí vůči filmové předloze plnit nemalé závazky a dostát ještě většímu očekávání. Právě s filmem bude hra po právu hodně srovnávána, možná trošku s posledním Aliens vs. Predator titulem, který však spadl do bahna průměru a jako laťka kvality se rozhodně použít nedá.

Kdyby však debata o tom, co Aliens nejvíce připomíná, čím se inspiruje a co napodobuje, došla na krev a zmínka o filmu už nikoho nenadchla, použijte jako argument Brothers in Arms. Právě poslední díl této série Aliens v pomalejších momentech (kdy vetřelci neprší odevšad) připomíná podobnými animačkami i podobnou snahou o vystrašení hráče a jeho vyseknutí ze stereotypu a několika dalšími prvky. Shodný vývojář se zkrátka nezapře.

zdroj: tisková zpráva

S tímto konstatováním necháme Aliens ještě nějaký ten měsíc spát, vyjít by hra měla nejdříve v dubnu příštího roku a můžete si být jisti tím, že patří k titulům, které lze na základě předpřipraveného kousku hry jen těžko odhadnout, i když se tváří, že to je jednoznačné. Jediným jednoznačným faktem je, že graficky je to stylová lahůdka. Brzy se tešte na interview o hře s Brianem Martellem.