Dying Light 2 - dojmy z Gamescomu
zdroj: tisková zpráva

Dying Light 2 - dojmy z Gamescomu

23. 8. 2018 18:45 | Preview | autor: Adam Homola |

Narativní sandbox není slovní spojení, se kterým se ve hrách setkáváme často. Občas se s ním vytasí Quantic Dream a jim podobní, ale v akčním žánru bychom něco takového hledali marně. Dying Light 2 pomýšlí na zavedení nových pořádků, a to rovnou s Chrisem Avellonem v čele. Člověk, který se podílel na řadě ikonických RPG, teď propůjčil svůj talent Techlandu a z pozice příběhového šéfa přetváří „zase další zombie hru“ v něco, co by mohlo vystoupit z davu.

Jestliže se to hře nakonec podaří, nebude to kvůli akci, ale právě kvůli narativnímu sandboxu. Ve světě nemrtvých a podobně nechutných živých totiž existuje nepřeberná hromada možností a jen hrstka z nich je jasně čitelná jako černá nebo bílá. Avellone vás zatáhne do pestrého spektra šedi a tam taky zůstanete.

Narativní volby nebudou jednoduché ani jednorázové. Vývojáři je mezi sebou vzájemně proplétají jako poctivou pomlázku, se kterou pak šlehají scénář kupředu hlava nehlava. Mezi doslovným sekáním hlav se ale budete muset zamyslet a zvážit, zda sáhnout po menším zlu, větším zlu, okamžité reakci nebo zda si svým rozhodnutím raději nepřipravit půdu na pozdější fáze hry.

Jednotlivé volby se budou větvit, navazovat na sebe a kontext tak bude důležitější než kdy jindy. Někdy totiž raději zatnete zuby a překousnete krátkodobě horší situace, jen abyste si mohli pomyslnou smetánku slíznout později.

Prezentace Dying Light 2 na Gamescomu byla sice vděčná, ale stejně jako v případě ostatních her trestuhodně krátká. I proto mě tvůrci neustále upozorňovali, že zmíněný sled událostí se dvěma kumpány v čele se v mé, vaší, či jakékoliv jiné hře nemusí vůbec objevit. Partii tu můžete rozehrát na sto způsobů a klidně na duo výtečníků natrefit dříve. Jestli se pak ve vaší hře dostanou do stejně pokročilé fáze jako v případě mém, je už na vás.

V praxi tak můžete dvojici Jack & Joe zabít dříve, než se dostanou k moci. Druhým extrémem je jejich dosazení do silné pozice, kdy jsou oba u korýtek, vy jste je tam pomohli dosadit a z takových konexí můžete jen těžit. Jenže všechno má svoji cenu – na jednu stranu se můžete dostat k lepším zbraním a k podílům na zisku, zatímco na druhou stranu zase bude tekoucí voda dostupná pro všechny, tedy i pro vás.

zdroj: Archiv

Co-op

Výrazné změny města i postavy jsou zajímavé samy o sobě v singleplayeru, ale jak už nějakou dobu víme, Dying Light 2 budeme moct hrát i v kooperativním režimu. Ten mi tvůrci během prezentace sice neukázali, ale krátce se o něm rozpovídali. Potvrdili například, že bude postaven na systému „zvaní do světa“ někoho jiného.

Pokud chcete být hostitelem vy, jednoduše kamaráda přizvete k vám a nemusíte se bát, že by za vás dělal klíčová příběhová rozhodnutí a město tak poslal směrem, který vám není po chuti. Kamarád bude ve vaší hře skutečně jen na návštěvě, příběh ovlivňovat nebude a zažije vaši verzi světa a města stroze pojmenovaného City.

Stejně to funguje i naopak – vy můžete nakouknout do světa někoho jiného a podívat se, jak by to vypadalo, kdybyste se rozhodli v některých případech jinak. Světy jednotlivých hráčů se tak od sebe mohou lišit minimálně, vůbec, nebo naprosto diametrálně. A to nejen co do vizuálního zpracování, ale i co do dynamiky jednotlivých frakcí, chování přeživších a třeba i ekonomiky jednotlivých čtvrtí.

Po odpojení z kamarádovy hry si tak s sebou zpátky nenesete žádný příběhový progres, ale o postup vaší postavy nepřijdete. Všechny předměty, loot, zkušenosti a další věci navázané na vaši postavu jdou zpátky z kooperace do singleplayeru.

Parkourové hádanky

Nemalou částí dema Dying Light 2 byl pochopitelně i parkour, jedna z důležitých složek celé série. Parkour je ve dvojce něco jako dobrý sluha, ale zlý pán. Běžně ho budete používat k přesunu po městě a k útěku před zombíky, ovšem budou chvíle, kdy budete muset dávat sakra velký pozor na staminu.

Té máte omezené množství a v některých pasážích z jejího ukazatele nespustíte oči. Vtip je v tom, že stamina se doplňuje pouze ve chvíli, kdy stojíte nohama pevně na zemi. Během všeho toho houpání, visení, ručkování a poskakování klesá.

V případě některých hopsacích pasáží tak jde prakticky o puzzle, kdy je potřeba důkladně zvážit, kudy se vydat tak, aby vám stamina vystačila až do konce. Jakmile vám totiž dojde uprostřed skákání, nebo i těsně před koncem, jste namydlení. Časem se dostanete i k vylepšování staminy, tudíž toho zvládnete víc a s větší grácií. Vývojáři ale prozradili, že společně s postupem ve hře se bude zvyšovat i obtížnost „skákacích puzzlů“, a tak by se z vás nikdy neměl stát superman, co prosviští čímkoliv bez mrknutí oka.

Dying Light 2 jsem sice viděl pořád jen kousíček, ale i na základě toho lze tvůrcům snahu nafouknout příběhové volby do velkých rozměrů věřit. Stovky různých, často vzájemně propojených voleb s velkým dopadem na celé vaše okolí narativní sandbox opravdu utváří a vypadá to, že by ze hry mohly udělat víc než jen „zase další zombie akci“.

zdroj: Archiv

Nejnovější články