Důvodem diskuse je fakt, že na začátku hry, jak jej mohli zkusit novináři z celého světa, hned v prvních vteřinách sledujeme sex mezi Geraltem a Yennefer, na nějž navazuje konverzace, při níž jsou oba samozřejmě nazí, což hra patřičně předvádí. Vyvstala tedy otázka, zda tohle není samoúčelné „šokování“ (pokud tedy někoho dnes šokuje sex a nahá žena), ale CD Projekt se hájí, že jsou za lechtivým úvodem silnější důvody vyplývající z příběhu a samotného herního designu.
Nechme promluvit jednoho z hlavních designérů, Damiena Monniera. „Touhle scénou navozujeme, že vaše postava je s touto ženou v intimním vztahu. Chceme, aby si hráč vštípil, že Geralt je s ní rád. … Skrze sex ukazujeme, proč se Geralt vydá po její stopě poté, co (Yennefer) zmizí. Sex je prostě nejrychlejší způsob, jak vytvořit vztah a přinést odůvodnění, proč se hráč vydává po její stopě. Nemůžeme jen říct: 'Jdi a najdi někoho, koho neznáš nebo ti na něm nesejde,' to by nefungovalo.“
Sice jsem danou scénu neviděl, ale z popisu jsem pochopil, že pro tohle nastolení emocionálního vztahu je asi ještě důležitější ani ne tak samotný sex v dané scéně, jako to, že si po něm Geralt s Yennefer, stále v nedbalkách, uvolněně povídají, řeší citlivá témata a působí jako opravdoví partneři.
Může se vám zdát zvláštní, že řešíme takovouto samozřejmou věc, ale zdá se, že sex je ve hrách stále věc nevídaná. Tedy nezdá se to, sex ve hrách často nebývá a když už, málokdy se jej podaří předvést v jeho partnerské formě, bez trapnosti, rozpačitého odvádění směrem ke křečovitým či pubescentním vtípkům a nebo ustrašeného schovávání se za zatmívačky a všudypřítomné spodní prádlo.
Navíc je zcela jasné, že média sex ve hrách zajímá a čím otevřenější a intimnější je, tím větší odezva vzniká. Dokonce do té míry, že spíše než o tom, proč v Zaklínači 3 bude právě tato otevírací scéna a jakou plní roli při vžití se do situace, se v některých zahraničních periodikách dozvíte především zcela podružnou informaci, že CD Projekt natočil 16 hodin motion capture materiálu pro sexuální scény.
I proto je opomíjeno, že se autoři v témže rozhovoru pro Guardian vyjádřili i k problémům s otevřeným světem a příběhovým vyprávěním. Oproti lineárním předchozím dílům nyní museli čelit nutnosti vyprávět příběh o hledání ztracených osob (Yennefer a Ciri), který je ve svém základu naléhavý, a spojit jej s otevřeným světem, kde hráč plní jednotlivé úkoly dle své libovůle a ještě ke všemu na základě svých voleb mění svět kolem sebe. „Vaše volby mění rozložení sil v oblasti. Některé postavy umřou a zmizí. Jiné ve vztahu k vám ochladnou,“ vysvětluje Monnier.
zdroj: Archiv
„Možná jste něco udělali v oblasti D, což změní to, jak na vás reagují postavy v oblasti B. Takže jsou tu větve příběhu, které se sbíhají. Je psychicky vyčerpávající zkoušet domyslet všechny potenciální následky a permutace vašich voleb, lidí, kteří díky vám stále žijí či zemřeli, romancí, které navážete.“ Aby celá hra působila přirozeněji ve svém odhalování světa, CD Projekt nebude používat značky na mapách, které vás povedou k cíli nebo nějakému úkolu podobně jako v Assassin's Creed.
„Podporuje to prozkoumávání světa. Nevytvořili jsme tenhle svět pro nic za nic. Takhle je vaše zkoumání světa odměnou samou o sobě. Víte, že když něco neprozkoumáte, pak vám možná unikne nějaký příběh, předmět nebo třeba nová milenka.“ Takže pokud, podobně jako já, nesnesete pomyšlení, že byste třeba neodhalili všechny příběhy a zápletky, asi nás čeká hodně dlouhé hraní...
