Netflix dokazuje jednu věc. Že i kdyby se na hlavu stavěl, se svým přístupem ke zdrojovém materiálu dřív podojí vola než některé své značky. A nový čtyřdílný přírůstek do zaklínačského univerza Zaklínač: Pokrevní pouto tohle pravidlo podtrhuje. Je to totiž až exemplárně špatný seriál. Nejen kvůli (ne)věrnosti předloze, ale především filmařsky.

Malý rozpočet, nejasný produkční záměr, otřesný scénář a absence zajímavějších herců (Michelle Yeoh si tu jen přivydělává na nájem a na jejím výkonu je to znát) vytváří dokonalou katastrofu, kterou jsem dokoukal jen kvůli vám, drahým čtenářům a čtenářkám. Stačilo by říct jediné – nedívejte se na to a je jedno, jaký máte vztah k Zaklínači. Prostě to nedělejte! Ušetřete si i tu jednu hodinu první epizody, která vám ukáže, že tenhle král je nejen nahý, ale i pokrytý syfilitickými boláky.

zdroj: Netflix

Pusťte mu žilou

Nezáleží ani tak na tom, že z hlediska původního zaklínačského příběhu je seriál víceméně proti mytologii, kterou vytvořil Sapkowski. Na tu rovnou zapomeňte, protože to, abyste celé čtyři hodiny přežili, vyžaduje odpojení od jakéhokoli zaklínačského kánonu a plné obrnění se proti scenáristické i režisérské nemohoucnosti, která hloubkou svého zoufalství připomíná středoškolské projekty kroužku filmových nadšenců. Vyvaruji se zásadnějších spoilerů, ale některým se nevyhnu, takže, pokud jste plánovali se trýznit, možná teď odvraťte zrak a plně se věnujte svému záměru. Spoilery lehčího rázu tu budou sloužit coby demonstrace neumětelství. Jen si ke sledování vezměte silný alkohol a nebo důtky.

Seriál se odehrává ještě v době před Konjunkcí sfér (což je ostatně hlavní událost celé minisérie, ale vlastně na ní absolutně nesejde), kdy spolu válčí tři elfská království. Což vám vysvětlí i nevysvětlí naprosto náhodná elfka, která zprostředka naprosto náhodné bitvy vytáhne vyjeveného Marigolda, jehož stále hraje neméně vyjevený Joey Batey. Ten i nedávno přiznal, že jeho scény byly dotočené během jediného dne, protože autorům přišlo, že chybí spojující prvek dějové linie hlavního Zaklínače a Pokrevního pouta.

Batey mezi řádky na rovinu řekl, že jeho účast nedává žádný smysl a má úplnou pravdu. Nicméně smysl tu nedává spousta věcí. Ale aby snad náhodný divák nebyl zmatený, je tu Marigold, kterému ona elfka vypráví příběh celé minisérie, aby jej mohl zapsat pro další pokolení. 

A když říkám, že vypráví, myslím to doslovně. Zoufalý scenárista či snad jeden z režisérů se rozhodl, že v různých chvílích vám bude její hlas vysvětlovat, co se vlastně děje. Doslova to, co vidíte a co by měl umět ukázat sám filmař. Berlička, které se každý průměrný tvůrce vyvaruje, tu slouží jako vodítko, které má všemu tomu nesmyslnému chaosu dát řád, ale působí spíše směšně.

Hlas vypravěčky takřka nikdy nefunguje, a tak dochází ke komickým scénám, kdy vyleze jeden z hlavních hrdinů po proměně (to není spoiler, fakt, že první zaklínač není člověk, nýbrž elf, vám seriál vyzvoní v úvodní pětiminutovce) a vypravěčka dodá: „A všichni cítili, že je s – danou postavou – něco jinak.” Zkrátka, když to vaši herci nezvládnou zahrát a vy zápletku nedokážete ukázat na plátně, nechte ji vypravěče odříkat. Co by se mohlo pokazit?

zdroj: Foto: Netflix

Elfové z celého světa!

Pravdou je, že z krkolomného příběhu, který bych možná napsal ve třinácti v okouzlení fantasy, je obtížné cokoliv vytěžit. Nejprve se tu v Cintře rubou skotští elfové s arabskými elfy, aby se následně na scéně objevil vládce Cintry, který se snaží sjednotit tři království, přičemž každé z nich chrání jeden z klanů, čímž do hry dostanete ještě černošské elfy a také už skoro vyvražděné čínské elfy.

Armády ve spojení s čaroději pak provedou převrat, za kterým stojí zneuznaný čaroděj Balor a velitel armád Cintry Eredin (ano, ten Eredin), kteří dosadí na trůn princeznu Merwyn, která je… No, Merwyn nejprve vstoupí na scénu tím, že má románek s jedním z hlavních hrdinů a spolu předvedou jeden z nejotřesnějších dialogů celé minisérie. Následně se nesmyslně přidá k celému převratu, zničehonic začne snít o dobývání cizích světů a k tomu všemu mluví se silným skotským přízvukem, kterého se nezbaví celý zbytek seriálu a vy hledáte ztraceného Williama Wallace.

Mezitím sledujete skotského elfa Fjalla, který je vykázaný ze svého klanu, protože spal s princeznou, hodně svůj projev obohacuje slůvkem „fuck“, pak se seznámí s minstrelkou a brilantní válečnicí Éile od černošských elfů, přičemž se nesnášejí, protože se jejich klany navzájem vraždí. Mohl bych psát jména klanů, ale, upřímně, nedává to smysl, protože není nijak vysvětlené, proč království potřebují klany na války, když mají ještě armády.

Stejně tak není jasné, jak moc jsou klany nezávislé nebo proč vypadají, jak kdyby utekly z osmdesátkového šestákového fantasy. Nevíme, jak válčí. Nebo proč válčí. Zda je jich víc než ty, které se během seriálu ukážou. Prostě nic. Jsou jen spojené s nějakou pozemskou kulturou, velmi povrchně a orientalisticky – a to je vše. A věřte mi, rozhodně nepřipomínají elfy v podání Filavandrela, tedy kdysi vznešené, majestátní, inspirativní... Ne, tohle jsou lidé s gumovýma ušima.

Dráček mráček a naše paní Liška

Každopádně, o převratu, kdy Balor, Eredin a Merwyn povraždí vládce i kompletní klany, se oba hrdinové dozví tak, že se je pokusí zabít spousta dramaticky oděných vrahů a proběhne, takřka doslova, tato scéna: „Ta dýka je vyrobená v království Xin'trea! A tenhle má zbroj království Pryshia! A tuhle jsem znala ze stráže na dvoře v království Darwen! Takže je to jasné, armády a mágové království se spojili, aby převzali moc.” Ano, hlavní hrdinové jsou na jednu stranu bystřejší než Sherlock Holmes, ale na druhou, společně se všemi ostatními, naprosto hloupí a chovají se nesmyslně.

Celý děj se následně tříští do nízkorozpočtových dramátek, kde všichni řeší hrozně důležité věci na pozadí jednoho CGI města nebo tam a zpátky pochodují po části britských ostrovů, kde je nějaká ta zeleň a zároveň i štěrkovitá půda, takže se dá měnit prostředí během pár záběrů. Bez nadsázky odhaduji, že celý seriál byl natočený na dvou malých lokacích a v jednom studiu. Nedostatek peněz ze seriálu doslova řve, ať už jde o maličké vesničky, anebo třeba o absurdně velikou trpasličí banku mezi dvěma chajdami na mýtince uprostřed lesa.

O CGI nemá smysl mluvit, prakticky tu není, pokud nepočítáme dvě monstra, vedle kterých efekty hlavního seriálu Zaklínač vypadají jako Avatar 3. Kostýmy jsou laciné a chudina je tu ukázaná tak, že opakující se komparz sleduje kamera v rámci tří uliček a snaží se měnit úhly. Vedle tohohle vypadají poměrně důstojně i pohádky ČT na nedělní odpoledne.

zdroj: Foto: Netflix

Kujme pikle, pikle kujme...

Merwyn chápe, že je jen loutka, a tak se rozhodne spojit s Eredinem proti Balorovi, který si cestuje mezi světy a povídá si s modrým světýlkem (postava je v titulcích opravdu nazvaná Voice of Light), aby získal větší moc a nikdo jím už nepohrdal. Seriálem se táhne myšlenka, že urození elfové utlačují ty neurozené, ale nikde to není vidět. Prostě se o tom mluví. Ono tu především není moc urozených elfů a ti neurození vypadají úplně stejně jako ti utlačovaní ze „současného” Zaklínače. Takže otrhaně, nevzdělaně, vulgárně, primitivně. Nějaký útlak ze strany Temerie jim tedy životní podmínky v budoucnu moc nezhorší.

Nejvíc ublížený je právě Balor, který je natolik diskriminovaný kvůli svému neurozenému původu, že to dotáhne až na šéfa všech mágů v nově zřízeném císařství. Prostě totální útlak. Spojenectví s Eredinem Merwyn naváže tak, že ho začne vydírat pomocí (naprosto náhodou nabytých) informací, že je gay a poskytuje svému milenci úlevy v rámci obchodu. Elfové asi byli hodně konzervativní, co se sexu týče...

Celkově je Merwyn zřejmě nejhloupější z celého ansámblu, protože neví, co dělá, scenáristé jí nepomohou získat alespoň nějaký respekt a pro všechny slouží jako otloukánek, zatímco příběh se tváří, že jde o mocichtivou expanzionistku, která se nebojí jít přes mrtvoly. Což de facto je pravda, ale kvůli podání seriálu máte spíš chuť ji posadit, pohladit po hlavě a poslat hrát si s míčem.

Mezitím se Fjall a Éile rozhodnou císařovnu Merwyn zabít, aby se pomstili za vyhlazení svých klanů a zachránili nebohý lid. Pomoct jim v tom má bývalá učitelka Éile, Scían, kterou hraje chudinka Michelle Yeoh. Režiséři toho od ní moc nechtějí, takže vše odehrála na půl plynu, tváří se orientálně mysticky, její bojové scény mají jako jediné alespoň náznak choreografie, a tak už vlastně ani neřešíte, že kolem sebe mává čínským mečem dao, protože… V tuhle chvíli jedete už druhou hodinu seriálu a stejně ani nic jiného nedává valný smysl.

Scían nejdříve své žačce nevěří a Fjalla nesnáší, pomoci jim nehodlá, ale poté, co se všichni tři porvou a z prostého odmítnutí se doposud znepřátelení Éile a Fjall snaží Scían společně zabít, všechno dobře dopadne. Mentorka se zabít nenechá, uzná, že oba jsou hezky sehraní a že jim tedy pomůže. Znám filmy, které používají podobně nesmyslné zkratky, ale vznikaly v 80. letech v italsko-americké koprodukci a snažily se napodobit Barbara Conana. Tady se totální neumětelové z Netflixu snaží napodobit opravdové filmaře.

Právo útrpné přetvořené do seriálu

V tuto chvíli mi asi bude mít za zlé, že dštím příliš mnoho síry a jsem až moc sžíravý. Jenže, věřte mi, tenhle seriál je opravdu otřesný po většině svých stránek. Po dvou hodinách máte pocit, že se vám všichni smějí do obličeje, a hledáte sílu pokračovat. Možná vám ji má poskytnout fakt, že hrdinů má být celkem sedm, a tak se třeba z některých vyklubou zajímavé postavy. Nestane se tak. Nejvíc nadějí skýtá zabiják se dvěma řeznickými sekáčky jménem Bratr Smrt, ale ve skutečnosti neudělá nic, čím by toto jméno podložil. Je tu dvojice kouzelníků, která asi dojela na fakt, že původně bylo epizod šest, ale byly sestříhané na čtyři, protože jsem zřejmě nebyl jediný, kdo by šest hodin tohoto utrpení nezvládl. Takže se kouzelníci odkudsi vynoří a jsou charakterově ploší jako střešní taška.

A pak je tu docela výrazná trpaslice Meldof. Ta se mstí skupině vojáků, která znásilnila a zavraždila její vousatou milenku. Vzala tedy její popel, v něm ukovala kladivo a tím zabíjí viníky vraždy. Když přistoupím na to, že elfové mají chuť z nějakého důvodu znásilňovat vousaté trpaslice, celé to působí jako snaha o vytvoření temného příběhu, který ale ani v nejmenším nefunguje. Už proto, že Meldof musí pořád hláškovat, nikdo jí nedokázal vytvořit dobrou bojovou choreografii (a že jde vytvořit krásný souboj i s účastí lidí s poruchami růstu, ukazuje Cyrano s Peterem Dinklagem) a tvůrci neví, jestli má být komickým prvkem, nebo tragickou postavou.

Tím nám hrdinky i hrdinové došli a ukazuje se v plné nahotě, jak moc dělal pro hlavní sérii Henry Cavill a jeho charisma. Tady nikdo takový není. Sophia Brown jako Éile se snaží, ale scénář jí opakovaně podráží nohy. 

Na rovinu, do čtvrtého dílu jsem se doslova přinutil a během něj utěšoval plačící dítě, které asi pocítilo míru mého duševního utrpení. Asi ho při natáčení cítili i tvůrci a rezignovali na jakoukoliv logiku. Když se hrdinové snaží proplížit do Cintry ve zbrojích ukradených císařské elfí gardě, nikomu na hradbách ani během samotného průchodu nepřijde divné, kde se v elfí gardě vzala trpaslice, byť je vidět na desítky metrů daleko, protože ve dvojřadu jaksi vytváří zub. A vy nebudete řešit, jak je možné, že jí padne elfí zbroj dělaná na mnohem většího člověka. Elfa.

zdroj: Foto: Netflix

Sedm ztracených hodin (subjektivně)

Po vzoru Sedmi statečných se v „dramatickém“ a pořád nízkorozpočtovém finále umírá, ale je vám to zcela jedno, protože jste si k žádné z postav nemohli vytvořit nějaký hlubší vztah. Pokus o až shakespearovské vyvrcholení je tristní a ničemu nepomáhá bizarní cameo komika Dylana Morana. Zůstane vám tu souboj s nehezkým CGI monstrem, konečně i ta Konjunkce sfér, kde divák neznalý Sapkowského nepochopí nic, a nakonec jen otázka, jestli tohle někdo myslel vážně a proč probůh produkci nestopnul už v zárodku.

Popravdě mi přijde Pokrevní pouto ještě o vlas horší než hraný seriál Resident Evil, kdy už ten byl strašlivý. Netflix ukazuje, že pořád nemá jistou ruku při výběru producentů pro adaptace značek, k nimž si zapůjčil licence. Zatímco animáky Castlevania, Dota, Cyberpunk i Arcane fungují skvěle, Resident Evil a Zaklínač jsou exkurzí do toho, jak seriály podle her nedělat. Říkám to s plným vědomím toho, že první sérii seriálu s Cavillem stále považuji za povedenou a stejně tak i Vesemirův animovaný spin-off. Ale je mi jasné, že Pokrevní pouto nastoluje směr, kterým se bude ubírat třetí řada seriálu s Cavillem. Ten ho ostatně po jejím dotočení opustil a v budoucnu ho v roli Geralta nahradí Liam Hemsworth. A radost z toho rozhodně nemám.