Jak už jsem psal minulý rok ve své recenzi prvních tří sezón Castlevanie, jde o vynikající adaptaci původního herního příběhu (konkrétně trojky Dracula’s Curse) a možná jednu z nejlepších adaptací herního obsahu ve filmech, respektive seriálech. Na Netflixu nedávno vyšla i čtvrtá, finálová sezóna, v níž se dočkáte vyvrcholení cesty Trevora Belmonta, Syphy Belnades, Alucarda a dalších mnoha postav, včetně samotného Draculy. 

Předem vás musím varovat před SPOILERY Z PRVNÍCH TŘÍ SÉRIÍ. Pokud jste je dosud neviděli, dál nečtěte, protože zmíním některé události, které se odehrály v druhé a především třetí sérii. Pokud přemýšlíte, zda seriálu věnovat čas, odkážu vás na minulou recenzi. Tak, byli jste varováni a nyní k samotné čtvrté sérii, kterou samozřejmě spoilovat nebudu.

Všechno špatně

Jestli by se úvod nové řady dal charakterizovat jedním slovem, byl by to „zmar“. Trevor a Sypha po událostech z finále třetí série jen čím dál unaveněji cestují východní Evropou a odrážejí útoky upírů a pekelných monster. Alucard se upíjí ve svém hradě, před kterým tlejí mrtvoly zrádců Taky a Sumi, a Carmilla spřádá psychopatické plány na dobytí celého světa, což znervózňuje trojici jejích sester, které před sebou vidí jen nekonečný boj. Forgemaster Hector je stále pod vlivem otrockého prstenu. Kolem Targoviště se objevuje sekta uctívající Smrt a známky toho, že se někdo snaží vytáhnout Draculu z pekla. Tohle není šťastný svět.

zdroj: Foto: Netflix

Jediným bizarně světlým bodem je forgemaster Isaac, který se rozhodl, že se bude na vše dívat z jiného úhlu pohledu. Svou armádu pekelných monster nutí opravovat město, aby se do něj mohli vrátit lidé, a odmítá se podřídit zdánlivě neměnným zákonitostem. Proč by se měly stvůry živit jen lidským masem? Je to skutečně jejich poslání? Musí on, forgemaster, sloužit pouze jako nástroj zkázy lidstva?

Je to fascinující úvaha a Isaac, který už ve třetí sezóně dostal spoustu prostoru, si pro sebe ukradl ty nejlepší dialogy ze čtvrté. Obzvláště ten s hmyzovitým pekelným zplozencem o smyslu života a o tom, proč by měl zkusit ostružiny, je jednoduše výborný.

Je libo bossfight?

Filozofické debaty jsou fajn, ale nezbytnou součástí Castlevanie je samozřejmě akce, v tomto případě vyloženě megalomanská. Jelikož se osudy mnoha postav uzavřou, a jelikož jde o postavy mocné, můžete očekávat hned několik soubojů s „bossy“. Tvůrci do mixu přidávají hned několik nových upírů v čele s přehnaně sebevědomým Varneym z Londýna, upířím zabijákem Ratkem a krvesajným vojevůdcem a elitním válečníkem Draganem. A objeví se i jeden ukecaný alchymista a cestovatel světy…

Zprvu se nezdá, že se během deseti dílů může tvůrcům podařit završit a splést dohromady tolik oddělených příběhových linií, ovšem některá překvapivá odhalení vedou k tomu, že se naopak vše logicky seběhne v několika epických momentech. Choreografie soubojů je opět skvělá, ale nejlépe fungují ty, v nichž figuruje Isaac a jeho skupinka věrných monster. Jejich smrtící tanec, kdy Isaaca kryjí i svými životy a on nepřátele masakruje magickou dýkou, je důkazem, že tvůrci ze studia Tiger Animation prostě umí.

zdroj: Foto: Netflix

Nadšení budou nejen milovníci vytříbené animace, na své si rozhodně přijdou i znalci příběhového pozadí. Objevují se zde nová a nová pomrknutí ve stylu vrhací hvězdice (Crossu) a dalších. Jejich objevení už nechám na vás.

Finální bitva je doslova opulentní, nechybí jí momenty, které vás naplní dobrým pocitem, a úplně poslední souboj je vlastně jednou velkou poctou počítačovým hrám. Hlavní ale je, že Castlevania funguje na jedničku jako seriál i pro ty, kteří nemají příběhové pozadí rodu Belmontů a Alucarda v malíčku.

Nebo ještě přesněji: Castlevania funguje i pro ty, kteří o ní nikdy předtím neslyšeli. Svět je dobře vysvětlený, dialogy fungují a špičkování mezi Trevorem a Syphou, případně Hectorem a Lenore, je úsměvné a oživuje jinak pochmurný, brutální (tohle opravdu nepouštějte svým ratolestem) svět.

Castlevania v seriálové podobě dospěla ke svému konci a já musím na závěr jen uznale smeknout klobouček, a to ze dvou důvodů. Že autoři svůj příběh uzavřeli včas, bez zbytečného natahování a vaty – a že ho uzavřeli takhle dobře.