Hromadu obrázků najdete i v recenzi, ale níže jsme pro vás vybrali ještě několik vizuálně či obsahově zajímavých kousků, které podle mě stojí za zmínku. A nebojte, pořád je to bez spoilerů.
Bojovat můžete prakticky kdekoliv, i uprostřed ulice plné bahna. Pokud vás soupeř pošle na zem, důkladně se od bahna zasviníte. Pak můžete pozorovat, jak na Arthurovi bahno postupně schne a odpadává.
Na bahno, zaschlou krev a jiné nečistoty můžete kašlat, vykoupat se v potoce, nebo se zajít naložit do vany. Tam si můžete každou část těla mydlit sami ručně, tedy aktivním mačkáním tlačítek. Nebo si připlatíte za lazebnici, které jen ukážete na část těla a ona už mydlí. V takovém případě netřeba nic dalšího mačkat. Dokonce si můžete vybrat, zda s paní konverzovat, nebo si užít očistu bez mluvení.
V některých lokacích (a že jich bylo docela dost) jsem přestal chvátat a šel/jel jsem tím nejpomalejším možným krokem. Kochal jsem se přírodou, životem ve městech a nasával tu pohodovou atmosféru Divokého západu.
Po světe se potuluje spousta různých individuí, včetně žebráků. Ty můžete ignorovat, okrást, zabít, nebo jim těch pár centů do hrníčku přihodit. Stejně jako spousta dalších činností má na vaši reputaci vliv i tohle.
Ve hře se můžete opít do němoty, jak je ctěná libost. Když se pak opíjíte v rámci příběhové mise, má to grády, je to zábavné a zároveň náročné. Potácet se po baru se značně rozmazaným plovoucím obrazem a hledat podobně zlitého parťáka není zrovna jednoduché. Díky špičkovým výkonům dabérů je to ale k popukání.
Jen ta rána pak bývají těžká... A kde mám sakra klobouk?
All we had to do was follow the damn train, Arthur!
Přepadávání vlaku si v Red Dead Redemption II užijete až až. Pokaždé je ale dostatečně jiné a pokaždé nesmírně zábavné, místy až vtipné. Nechybí scénky jako od Chaplina, nebo ostré potyčky na střeše vagónů.
Když si budete chtít od toho všeho střílení, honění a mlácení odpočinout, můžete vzít člun a jít chytat ryby. Těch je hned několik druhů, na každou přitom platí trochu jiná návnada a i samotné ovládání prutu, utahání ryby a její výlov je skrze páčky a tlačítka dobrá zábava.
Tahle (vedlejší) mise patří k těm nejhororovějším, kdy jsem se opravdu bál a děsil se, z které strany to přijde a jestli budu mít čas včas zareagovat. Plus ta hudba k tomu, brrr...
Sběratelských věcí je ve hře hromada, včetně regulérních sběratelských kartiček. Když najdete celý set a pošlete ho správnému sběrateli, dostanete hezkou odměnu.
Jen tak se poflakovat po kempu má smysl. U jídla či kávičky můžete poslouchat rozhovory vašich kolegů a dozvědět se něco užitečného, zajímavého, nějakou úplnou blbost, nebo nejeden osobní detail ze života dotyčné(ho).
Další divoká chlastačka, tentokrát si Arthur hraje na barmana. A opět je to skvěle gamifikováno. Musíte opít co nejvíc lidí co nejdřív, takže byste se neměli poflakovat. Vedle zvednutí flašky ji musíte ale i správně naklonit, aby alkohol vytekl, a pak hned podávat. Pro větší dramatický efekt má Arthur farmářský klobouk, dýmku a předstírá nesmírného idiota.
Arthur má svůj vlastní deník plný kreseb, poznámek, příběhů a postřehů. Deník není nijak důležitý a klidně ho můžete po celou hru s klidným svědomím ignorovat. Občas je ale fajn jím prolistovat, vstřebat kontext, zabrousit do Arthurových myšlenek a vůbec si takhle dáchnout.
Myslím, že jsem ho dostal! Teprve až při nahánění padouchů v kukuřičném poli jsem se dostal k akci „Execute“, kdy Arthur nepřítele srazí na zem a ze vzdálenosti pár centimetrů ho střelnou zbraní dle vlastního výběru popraví. V tomhle případě upilovanou dvouhlavňovou brokovnicí, takže tady pán tu hlavu už asi ani nemá. Au.
Stejně jako se můžete i nemusíte koupat, je holení taky na vás. Já měl Arthura většinou jen se strništěm, ale chvíli jsem na holení kašlal a plnovous má taky něco do sebe. Roste pomalu a po určité délce už růst přestane. Pokud si na něj ovšem nekoupíte speciální olejíček, to pak roste ještě mnohem víc.
Nechybí ani zpomalení času při nějakých obzvláště vypečených zabitích. Tedy něco, co jsme mohli vidět každou chvíli v povedeném Max Payne 3. Díky promakanému fyzikálnímu enginu postav tak vypadají všechny pády, ustřelené hlavy a zkroucená těla velmi uvěřitelně a místy i velmi nechutně.
Projížďky či procházky nočním městem jsem miloval. V některých ulicích to neskutečně žilo, jinde se obyvatelé po setmění raději klidili z cesty. Zaposlouchat se do ruchů města mělo taky něco do sebe: najednou totiž zjistíte, že lidé na ulici řeší úplně jiné věci než lidé na statku.
Koně můžete krmit nejen ze země, ale i přímo ze sedla. Jen ne samozřejmě za běhu.
Zatímco bohaté centrum města je plné lamp, zářících výloh a obyvatel, okrajové části už tak dobře osvětlené nejsou a připomínají spíš něco z hororu.
Kvůli některým misím se musíte povinně převléct a hrát si třeba na stylového zámožného návštěvníka luxusní párty plné papalášů. Ve hře se mimochodem nejen pije, ale i kouří. Většinou tedy obyčejné cigarety, ale tady si pánové dopřávají doutníček, aby zapadli.
A z luxusní párty zase do divočiny, respektive do močálů. Ano, v téhle scéně je ve vaší blízkosti hned několik aligátorů. Pomalé brodění, špatná viditelnost a výborná hudba na pozadí atmosféru jen šponují.
Ach ty ranní projížďky městem...
Stealth pasáží si užijete dost, a to nejen na souši. Plavení se v kánoi v hluboké noci na místo činu je příjemným osvěžením, jen se u toho nesmíte nechat chytit.
It’s high noon.
Přepadávání nepřátelského tábora, uprostřed noci, opět stealth stylem. Na levé zdi leze Arthur s kolegou nahoru, načež následuje střílení nepřátel šípy, a nakonec dojde i na kanón.
Sadie Adler se s tím nepáře a patří k těm nejlepším postavám. Drsná, nekompromisní a silná ženská, která dokáže nadělat solidní paseku.
Scéna jako z Monty Pythonů, kdy musíte na pomalé drezíně ujet před přibližujícím se vlakem. Komické i dramatické zároveň.
Vývojáři se nebojí dotýkat ani kontroverzních témat a Indiáni jsou rozhodně jedním z nich.
Now I have a machine gun, ho-ho-ho.