V prvé řadě vás čeká atmosféra nebo snaha ji navodit prostřednictvím grafiky, hudebních motivů a mumlání bezejmenné hlavní postavy, která se vydává do „Starého města“, aby poznala jeho osud a snad i sebe sama – podstatné je právě poznání.
Jakékoli zmínky o filozofii tvůrci The Old City chytře skryli, zřejmě to potenciální zájemce odrazovalo. Tematicky se však hra zjevně nezměnila, jen už vývojáři kladou při popisu hry hlavní důraz na interaktivitu. Na záběrech nového videa stále žádná interaktivita není, ale to se všechno prověří, až hra 1. prosince vyjde.
zdroj: Archiv
The Old City lze v zásadě bez jediné interakce projít za nějakých pár hodin čistého času a třeba se jen kochat často surrealistickými a jindy zase přízemně naturalistickými výjevy. Hraní tímto způsobem však postrádá smysl, který leží v už zmíněném poznání a porozumění hráče.
Za tímto účelem člověk vstupuje do zdánlivě nesouvislé konverzace dvou entit – na jedné straně charakter, který ovládá, na straně druhé pak prostředí, co po prohlédnutí jakéhosi krycího závoje odhalí různé detaily. Jde je zkoumat, jde s nimi manipulovat a postupně tím porozumět konverzaci, kterou postava s prostředím vede. Pak přijde poznání, nebo brutální WTF moment či také nuda.
The Old City: Leviathan rozhodně nepřipomíná klasickou hru, ale jak ukázala třeba nedávní Mind, i hra s abstraktním konceptem může klasické herní mechaniky využít pro vznik něčeho neobvyklého a netradičního – v dobrém slova smyslu. Snad to bude případ The Old City od tvůrců ze studia PostMod. Ani tentokrát mě nijak zvlášť nepřesvědčili, ale šanci hře stejně dám.
