Máte vlastní rodinu? Nebo ji plánujete? Rádi víte, do čeho jdete, a bez předem promyšleného rozpočtu nedáte ani ránu? Připravte se na další výdaj! Tedy alespoň pokud své potomky necháte hrát videohry a dáte jim volnou ruku s kapesným.
Společnost Ipsos specializující se na průzkumy trhu a veřejného mínění už popáté provedla anketní průzkum mezi evropskými rodiči malých hráčů. Letošního ročníku se zúčastnily bezmála tři tisíce respondentů z Velké Británie, Francie, Německa, Španělska a Itálie. A ze zveřejněných výsledků si lze odnést především jednu uklidňující informaci:
Tři čtvrtiny dětí ve hrách neutrácí vůbec. (Anebo dost chytře, aby na to rodiče nepřišli, ale předstírejme, že žádná taková eventualita neexistuje.) 76 % rodičů uvedlo, že jejich potomek za žádný herní obsah neplatí. 18 % připouští, že si jejich dítě občas něco koupí. 7 % neví (a mělo by si to urychleně zjistit).
Mezi dětmi, které utrácejí, se největší oblibě těší produkty ovlivňující hratelnost, po kterých sáhne 34 % nezletilých zákazníků, a záležitosti, díky nimž se z hraní dají získat větší odměny – ty zajímají 30 % nakupujících. Kosmetické doplňky bez dopadu na samotné hraní nenechávají v klidu 31 % dětí. Nejméně oblíbené jsou nákupy s náhodným výsledkem (tedy například loot boxy), kterým holduje jen 23 % mladistvých. Až tedy příště budeme nadávat na pay2win mechanismy v nějaké novince, můžeme si rovnou vzpomenout na důvod jejich existence: Je o ně zájem a prodávají se.
64 % utrácejících dětí nechá ve hrách měsíčně mezi jedním a dvaceti eury. Průměrná útrata nicméně činí 39 eur za měsíc – číslo roste hlavně kvůli 7% množině ratolestí, které upustí přes 80 eur:
zdroj:
Ipsos
Drtivá většina rodičů tvrdí, že útraty svých dětí nějakým způsobem hlídá. Téměř polovina odpověděla, že se jich potomek musí před každým nákupem nejdřív zeptat, čtvrtina zase dětem stanovuje měsíční limit. Ostatní pak využívají různé mechaniky rodičovské kontroly implementované přímo do her, vedou v patrnosti výpisy z účtů i kreditních karet či používají dvoufázovou autorizaci.
Rodičů, kteří tou či onou cestou regulují útraty svých dětí, je dohromady 89 %. Což se na první dobrou jeví jako vysoké číslo, ale při pohledu z druhé strany to také znamená, že 11 % potomků si může utrácet, jak chce. Což je tedy přístup, který se neobejde bez, kulantně řečeno, notné dávky odvahy.
