AARP (American Association of Retired Persons) je nezisková zájmová skupina, která se specializuje na veškerou problematiku týkající se Američanů starších padesáti let. A nejde o žádnou obskurní organizaci, AARP je největší neziskovka ve Spojených státech, má bezmála čtyřicet milionů členů a její bulletin platí za nejrozšířenější publikaci v celých USA.
Organizace od roku 2016 již třikrát zaštítila výzkum věnující se vztahu starších lidí k videohrám. Druhé kolo proběhlo v roce 2019 a doposud poslední třetí pak loni. AARP před několika dny zveřejnila výsledky anketního bádání za rok 2022. Těm vévodí pro někoho možná poměrně překvapivý fakt: Padesátiletí i starší hrají docela dost.
Průzkumu se zúčastnilo necelých osm tisíc respondentů, z nichž 45 % uvedlo, že si alespoň jednou měsíčně střihnou nějakou hru, což je zřetelný nárůst oproti 38 % z roku 2016, kdy anketa proběhla poprvé. Tento skok ale proběhl již dřív, protože v roce 2019 se za hráče označilo 44 % odpovídajících. Mnohem výraznější je proto změna v odehraném čase: V roce 2019 hráli starší lidé v průměru 8 a půl hodiny týdně, loni už 12 hodin týdně. Což je navýšení o bezmála 50 %. Do jisté míry za to můžeme „poděkovat“ covidovým lockdownům, během nichž se lidé naučili hrát déle a baví je to pořád.
Hraje se na telefonech – ty jako využitou platformu uvedlo 84 % respondentů. Na konzolích hrálo 28 % a velmi výrazný nárůst zaznamenalo i hraní na chytrých domácích technologiích, jako jsou například smart televize či multimediální přehrávače. Využilo je 21 % odpovídajících, zatímco v roce 2019 pouhá 2 % a v roce 2016 prakticky vůbec nikdo. 19 % hrálo i na tabletu a 23 % letitých pařanů si dopřálo také něco na počítači nebo laptopu.
Výzkumníci též zjišťovali oblibu herních žánrů u jednotlivých věkových skupin, tedy u lidí ve věku 50-59, 60-69 a 70+. Prakticky to ale nemuseli dělit, protože se hraje až na drobné odchylky to samé: 73 % má rádo logické hry a hlavolamy, 69 % karetní a „dlaždicové“ záležitosti (jinak řečeno mahjong) a 60 % slovní hry. Za zmínku nicméně také stojí třeba to, že 8 % sedmdesátiletých a starších odpovědělo, že má rádo střílečky a strategie. Respekt!
Obliba žánrů se během let drží na zhruba srovnatelné úrovni, ale s jednou výjimkou. Slovní hry byly dříve součástí celé kategorie deskovek a hádanek a za oblíbený žánr je označovalo okolo 20 % respondentů, zatímco loni 36 % jmenovalo vyloženě jen slovní hry. Výzkumníci to v odkazu na populární slovní hru označují za „Wordle efekt“.
Příjemné také je, že si velká většina odpovídajících myslí, že jim hraní přináší pozitiva. 67 % starších hráčů pozoruje zlepšení vlastní mysli – hry jim pomáhají trénovat mozek, lépe se soustředit či najít inspiraci. 48 % pak zažívá i emoční přínos, protože jim hry zlepšují náladu a pomáhají uvolnit stres.
Není každý den posvícení, a tak přišla řeč i na věci, které herním kmetům naopak vadí. 59 % odpovědělo, že je otravuje čekání na doplnění životů nebo nutnost se kvůli tomu dívat na reklamy. 58 % štve postup ve hře podmíněný útratou za mikrotransakce. 56 % nerado reklamy jako takové.
69 % navíc souhlasí s tvrzením, že se s jejich věkovými skupinami při tvorbě her nepočítá. Což by stálo za zamyšlení hned ze dvou důvodů. Jedním je pragmatický mamon, protože se bavíme o nějakých dvaapadesáti milionech zákazníků jen v USA, kteří v průměru utrácejí za hraní sto dolarů ročně, což je dostatečná kupní síla, aby stálo za to se jí věnovat.
A druhý důvod je ten, že... Nás to zkrátka čeká taky, není-liž pravda. Úplně první generace, které na hrách opravdu vyrostly, už se k podobným věkovým skupinám povážlivě přibližují a, ruku na srdce, i my o něco mladší je následujeme v těsném závěsu. A jednou jistě také budeme rádi, když na nás budou vývojáři myslet.
Než nicméně způsobím deprese z letícího času, raději vás odkážu na kompletní bezmála sedmdesátistránkový dokument se všemi do detailů rozebranými výsledky výzkumu. Naleznete ho zde.
