Democracy 3 vychází skutečně v unikátní době. U nás řádí předvolební šílenství politiků, zatímco v USA řeší, jestli kvůli extrémistům z Tea Party neprojde navýšení státního dluhu. Podobné situace lze s trochou štěstí či smůly zažít právě i v Democracy 3, a jakkoli název může být zavádějící, klidně si v roli prezidenta můžete vyzkoušet i pravověrné totalitní vládnutí. Pak pozdravujte Lukašenka. Nikdo vám bránit nebude, samozřejmě krom občanů vaší virtuální země.
V zásadě bude jako prezident zvoleného státu schvalovat zákony, řešit vládní programy a třeba určovat výši daní, abyste vyhověli voličům různého věku, z různých sociálních skupin a s různým příjmem. Vyváženost podpory všech odlišných skupin ve společnosti je nezbytná, jinak holt v dalších volbách propadnete a sbohem kariéro. Je to horší, než když zemi přivedete k bankrotu, masovým demonstracím a totálnímu chaosu.
Democracy 3 je stejně jako předchozí díly série spíše tabulková hra. Nečekejte žádnou opulentní grafiku nebo bůhvíjakou vizuální interaktivitu. Democracy 3 je simulace strohá, ale snad i účelná. Než se ale do díla Cliffa Harrise ponořím naplno, netroufnu si odhadovat nakolik je hra plochá a zaměřená pouze na politikaření v reakci na pochybné koeficienty přízně voličstva.
Vydírání politických oponentů, štvavé mediální kampaně vůči soupeřům a vtipné interpelace ve virtuálním parlamentu ale od Democracy 3 pro jistotu nečekám. Od toho tu máme realitu, bohužel. Recenzi ale na Games každopádně čekat můžete.
