Popravdě by mne před deseti lety nenapadlo, že se ze soulsovek stane ten nejzákladnější mainstream. Jenže jak ukázala včerejší Opening Night Live (a pre-show) na Gamescomu, kdo dneska ještě nemá ve svém portfoliu soulsovku, jako by nebyl. Někdo se spolehne na další bezpohlavní fantasy mišmaš, někdo sáhne po originálnějším obsahu.
Do druhé kategorie spadá italské studio Jyamma Games, které představilo vlastní koncept soulsovky (pardon, v jejich podání „temné ARPG“) implementované do Alighieriho Božské komedie. Hru pojmenovali La Divina Commedia, za což si vysloužili stylové body navíc, ale dál už jich moc neposbírají.
zdroj:
Jyamma Games
Znáte to – uhýbání se, časté umírání, různé styly podle toho, jakou si vezmete zbraň, všechno je temné, démoni… Jyamma tedy přidává vlastní twist v podobě procedurálně generovaných dungeonů, které by měly zajistit znovuhratelnost, ale osobně se přiznám, že mám z toho pocit spíše designové nouze. Zajímavě ovšem zní možnost výroby vlastních zbraní a zbrojí.
Dobrá, vlastně je třeba říct, že se Jyamma snaží nějak odlišit od davu, který nyní nadšeně doplňují projekty z Číny a Koreje. Můj problém je v tom, že se nesnaží zrovna přesvědčivě a nosí další sovy do Athén, kde není pro soví guáno kam šlápnout. Navíc nemám po předchozí hře od Jyammy, kterou byla opět soulsovka Enotria: The Last Song, důvěru v to, že tým nejede na vlně středně rozpočtových studií z Evropy, která plodí solidní, ale ne úplně doladěné hry, aby krmili nezastavitelnou mašinerii finančního přežití.
Což samozřejmě znamená, že až La Divina Commedia vyjde, což zatím nikdo, včetně studia, neví kdy a zda to bude jen na PC, budu ji nejspíš hrát a budu se bavit, protože tak dopadají moje silné odsudky nemála projektů.
