Ve svém rozsáhlém komentáři k vracející se střílečce Six Days in Fallujah jsem měl k tvůrcům spoustu výtek, ať už jde o alibistické prohlašování, že hra není politická (v čemž už obrátili), přes ignorování válečných zločinů na straně USA až po diskutabilní financování, které napovídá, že hra vzniká jen díky finanční podpoře Ministerstva obrany, které bere počítačové hry vážně a používá je jako náborovou platformu.
Dnes jsem viděl šest minut ze samotné hry a musím říct jedno: Obsah i forma videa ukazují, že jsem byl na Six Days in Fallujah až příliš tvrdý. Jistě, mé výtky zůstávají a jsou stále relevantní, ale když vidím, s čím tvůrci přicházejí, zbývá jen pokrčit rameny a uznat, že kritizovat tento titul jakožto realistickou střílečku z realistického prostředí je jako kopat do postiženého štěněte.
Six Days in Fallujah chce být něčím, čeho, alespoň soudě dle videa, ani zdaleka nedosahuje, a my na ni tedy nemůžeme klást takové nároky. Nebo řečeno méně diplomaticky: Ta hra vypadá tak mizerně, že nemá smysl se nad ní dále rozčilovat.
Vezměme to popořadě. Přestřelky samotné nemají s reálnými střety v městské zástavbě moc společného. Efektivita zbraní je oproti skutečnosti zásadně snížená a taktický pohyb jednotky je stejně jen o tom, dostat se soupeři do boku či vykouknout zpoza zídky a pak do něj nasypat potřebný počet nábojů, než mu dojdou HP.
Nejsměšněji vypadá moment, kdy dostane zásah hráčova postava. Okraje obrazovky zčervenají jako v posledním Call of Duty (nebo sto dalších střílečkách) a jede se dál. Na hru, která se chce opírat o krutou skutečnost, o výpovědi vojáků, kteří ve Fallúdže skutečně bojovali, jde o totální selhání. Tohle je záběr z akčního filmu, kde nějaký průstřel ramene neznamená problém. Skuteční vojáci, kteří popisují byť menší zranění, by vysvětlili, že realistický zásah a reakce jednotky by probíhaly jinak. Pánové, chtěli jste nastavit zrcadlo historii, já vidím systémově zastaralou FPS s týmovými prvky.
Zničitelnost prostředí tu také podle dostupných záběrů absentuje. Místo toho se tvůrci chlubí tím, že Fallúdža bude procedurálně generovaná, takže nikdy nebudete vědět, co vás čeká. Pozoruhodné rozhodnutí, vzhledem k tomu, že lze využít reálné mapy a rekonstruovat celé čtvrti. Ostatně, náročnost operací v městské zástavbě spočívá v tom, že dům, kde při předchozích dvou prohlídkách přežívali zděšení civilisté, se potřetí může změnit v hnízdo rebelů, kteří ony civilisty drží pod zbraní nebo je rovnou zastřelí. Monotónnost a rutina zabíjí. Ne to, že vám někdo vždycky poskládá úplně nové město.
Co se týče civilistů: Moje konkrétní starosti o to, že se nebude řešit použití bílého fosforu (opět odkážu na svůj předešlý článek pro detaily) se rozplynuly v obecném údivu nad tím, jak primitivně hra Araby vidí. Doslova první arabština, kterou ve hře slyšíte, je klišovité „Allahu akbar!“ a následuje přestřelka s černě oděnými zlouny. Úsměvná je pasáž, v níž se do domu, kde klidně mohou být civilisté a nevychází z něj žádné výstřely, vojáci dobývají beranidlem, ale hráčova postava pro jistotu několikrát pokropí vnitřek skrz okno. Nemyslím si, že takhle vypadala ROE, ale kdo ví…
Aby si autoři umyli ruce a potvrdili, že jdou cestou propagandy, připravili si finální pasáž, kdy voják vyčítá civilistům, proč jsou ještě ve městě, a následuje rozhovor s „Arabem“, který popisuje, jak spousta místních odmítla odejít, a tak si za ty civilní ztráty vlastně může sama. Což jaksi popírá fakt, že koaliční síly město kompletně uzavřely a odmítly nechat odejít několik desítek tisíc mužů ve věku 15-55 let. Trailer prostě v téhle fázi prachsprostě lže.
Takže, opakuju, se hře opravdu musím omluvit. Myslel jsem, že se o věrné zobrazení skutečnosti bude snažit alespoň ze strany koaličních vojáků a jejich situace. Tehdy by bylo záhodno kritizovat zjednodušené zobrazení nepřátelských sil. Ve skutečnosti to ale vypadá, že vzniká zastaralá, primitivní střílečka, kde po nějaké historické přesnosti není ani stopy. Když tvůrci nedokáží zpracovat základy boje v městské zástavbě a jdou cestou obsahově chudší Call of Duty, opravdu nemá smysl se rozčilovat nad ideologií. Jediní Arabové, které potkáte, budou koneckonců procedurálně generovaní, a když se podívám na ono duo civilistů ve sklepě (které hrdina pokárá, že neodešli), tak ti jsou tedy generovaní prachbídně.
Six Days in Fallujah je hra, která bude dál právem budit kontroverze, dál bude sloužit jako ukázka bizarního pohledu jednoho studia na velmi složitý konflikt, dál bude jen prostou propagandou. Ale její kvality naznačené ve videu ukazují, že pravděpodobně půjde o podprůměrnou hru, které by se neměla věnovat žádná pozornost. A i její celospolečenský dosah tím pádem bude minimalizován.
Mohlo jít o intenzivní, nervy drásající kampaň, kde každý výstřel znamená průšvih, každý zásah následuje volání po medikovi a kde zjistíte, že rodina, kterou jste dvakrát předtím kontrolovali, je najednou mrtvá, ať už za to mohli povstalci, nebo Koalice. Six Days in Fallujah mohla vsadit na jeden silný příběh, který bude hutný jako scéna sestupu do sklepa. Bohužel, její gunplay, interakce s prostředím i lidmi a procedurální generování města tohle všechno smetávají ze stolu.
