Díky pokrokům v technologii i zlevňování výroby přestává být OLED televize vnímána jako něco exklusivního. Napovídají tomu i ceny: zatímco ještě donedávna se OLED televize umísťovaly v horní polovině nabídky, dnes už můžeme 55" úhlopříčku pořídit i za 20 000 Kč. OLED obrazovky se tak dostávají do úplného mainstremu.
Dodávky velkých OLED panelů do TV přitom obstarává prakticky jedna firma, a to LG Displays. Od ní odebírá displeje většina světových výrobců, včetně Panasonicu, jehož TV je předmětem tohoto testu.
Efektivní a rentabilní výroba OLED displejů pro TV je totiž velmi složitá, ostatně, dlouho to vypadalo, že díky nízké výtěžnosti zůstanou OLED TV pouze záležitostí technologických early adopterů. Náročnost výroby podporuje i fakt, že na LG se v případě televizí měl údajně obrátit i úhlavní konkurent, Samsung. Ten sice výrobu OLED displejů taktéž ovládá, ale pouze v malých úhlopříčkách pro mobilní telefony.
zdroj:
Foto: Panasonic
Paradoxní je to i proto, že Samsung ještě donedávna udržoval marketingovou rétoriku vymezující se vůči OLED televizím, v níž zdůrazňoval omezenou životnost a degradaci panelu, a snažil se tak vyzdvihnout své QLED displeje vybavené kvantovými tečkami.
OLED tedy nemá na růžích ustláno, ostatně, technologii se i přes nesporné kvality stále nedaří masově nasadit například v segmentu notebooků, kde se neprodukují takové objemy. Ostatní výrobci tak proto aktivně koketují s alternativní TV evolucí v podobě Micro LED (či Mini LED), která slibuje obrazové kvality OLED panelu, nicméně bez doprovodných negativ (a taky s potenciálně jednodušší výrobou, i když to podle aktuálního stavu Micro LED moc nevypadá).
My se ale dnes nebudeme zabývat teoretickými úvahami nad tím, zda je OLED jediná budoucnost, anebo zda jde o slepou větev, ale spíše si ukážeme, jak aktuální OLED displej funguje v televizi a jak se na něm hraje. Samozřejmě na začátek bude třeba projít povinnou teoretickou průpravou, abychom pochopili, v čem je OLED oproti LCD/LED TV odlišný.
LCD/LED TV versus OLED TV
Nejdřív je potřeba si udělat jasno v pojmech. LCD a LED televize jsou, co se zobrazovací technologie týče, stejné. Obě mají displej tvořený z tekutých krystalů (LCD). Slovo LED se tak do názvu dostalo skrze technologii podsvícení, které je zajištěno LED diodami – na rozdíl od starších typů LCD televizí, kde se jednalo světelné trubice (CCFL). Při nástupu LED podsvícení chtěli výrobci a prodejci nové, tenké televize odlišit od zbylé nabídky, a tak slovo LCD nahradili pro údernost slovem LED. Správně by se ale takovým televizím mělo říkat LCD televize s LED podsvícením.
OLED je naproti tomu úplně jiná zobrazovací technologie, která podsvícení vůbec nepoužívá. Displej je tvořen z organických diod, kdy každý jednotlivý pixel svítí sám o sobě. To je v kontrastu s LCD displeji, které pro svoji funkčnost potřebují mít podsvícení neustále zapnuté, aby po průchodu několika maskami a vrstvami vytvořilo požadovaný viditelný obraz. Černá barva na LCD displeji tak nikdy nebude úplně 100% černá, na rozdíl od OLEDu, kde je černý pixel prostě vypnutý a neemituje žádné světlo.
OLED displeje tak mají podstatně vyšší kontrast než LCD panely. Oceníte to především při sledování ve tmě nebo při obsahu, kde se často vyskytují tmavé scény. Homogenitu černé barvy u OLED nic nenarušuje.
To pro LCD bohužel neplatí, i když se výrobci s průsvity a omezeným kontrastem snaží neustále zápasit a své displeje vylepšovat. Jedním ze způsobů je například lokální vypínání podsvícení v místech obrazu, kde se nachází černá (anebo tmavá) barva. Tím se logicky zabrání průsvitu podsvícení a zvýší se kontrast, na druhou to stranu to ale vyžaduje složitou logiku televize, která musí inteligentně vyhodnocovat obrazová data a podle toho potřebné diody vypínat.
Nelze tím ale dosáhnout stejné přesnosti jako u OLEDu, kde lze vypnout každý pixel, u lokálního stmívání se musíme spokojit pouze s omezeným počtem stmívatelných zón. Čím jich je více, tím je lokální stmívání logicky přesnější a věrohodnější. Některé televize jsou podsvíceny takzvaně Full-Array, to znamená, že LED se nacházejí po celé ploše displeje, a mohou tak mít stovky zón. Evoluce v podobě Micro LED pak počítá, že zón dramaticky přibude, téměř až na úroveň jednotlivých pixelů, tím by se mohly síly s OLED vyrovnat. Slibně také vypadá technologie ADS (odvozená od IPS displeje), která světlo blokuje pomocí gray-scale mezivrstvy s rozlišením Full HD, kde se počet zón teoreticky rovná počtu obrazových bodů v 1080p (tedy přes 2 miliony).
ADS-IPS TV od Vizio
| zdroj:
Foto: Bestbuy
Realita střední a nižší třídy ale spíše počítá se stovkami stmívatelných zón, anebo dokonce s podsvícením Edge-LED, které má, jak už název napovídá, LED diody vedeny pouze na okrajích televize a na zbytek plochy displeje je světlo rozváděno pomocí rozptylovací vrstvy. Zde už o nějakém přesném lokálním stmívání nemůže být řeč.
Možným negativem této technologie je i fakt, že světlo zářivého objektu může na rozhraní barev prosakovat do temné části obrazu, objekt pak vypadá vyobrazen jako s aurou. Anglicky se s tímto jevem setkáte pod názvy "blooming" nebo "halo efect". Jasně je defekt viditelný například u titulků na tmavém pozadí nebo při záběru na hvězdnou oblohu či měsíc. Někteří uživatelé nemohou tento neduh LCD displejů skousnout, takže se spokojí raději s nižším kontrastem a lokální podsvícení vypínají. Záleží ale samozřejmě na kvalitě displeje, typu panelu (VA, IPS) a zpracování obrazu, pokud je technologie provedena dobře, poznáte rozdíl oproti OLEDu jen v přímém srovnání nebo v zatemněné místnosti.
Pravdou ale je, že u OLEDů takové věci vůbec nemusíte řešit, má tedy OLED TV vůbec nějaká negativa?
Njezásadnější je omezená životnost displeje. Protože je OLED organického původu, je náchylný na vypalování obrazu. To byl v začátcích jeden z největších strašáků majitelů OLED displejů, ať už v TV nebo v mobilu. Osobně ale vnímám tuto obavu spíše jako teoretickou. Aby se obraz natrvalo vypálil na displeji, muselo by se jednat o nějaký statický prvek, například logo televize v rohu scény, příčemž by takový obsah musel běžet na televizi po většinu dne. Problém to tedy představuje pro prezentační nebo informativní displeje, kde se předpokládá provoz třeba i 24/7, ale u běžného uživatele s několikahodinou zátěží denně a smíšeným uživáním s proměnlivým obrazem dříve televize zastará jako zařízení, než aby utrpěla nějaké zásadní vypálení.
Druhým negativem je pak nižší maximální jas OLED displeje, ale ten si probereme v rámci testování dále v článku.
Parametry Panasonic JZ980
Testovaný model má 55" OLED displej s rozlišením 4K a obnovovací frekvencí 120 Hz. V obchodech ho uvidíte s popisem 100 Hz, ale to je jen ustálené označení podle staré TV normy, při připojení do konzole televize standardně nabídne 120Hz režim.
Co se podpory HDR týče, JZ980 pracuje se standardy Dolby Vision, HLG, HDR10 i HDR10+ Adaptive, takže v tomhle je televize vybavena velmi dobře. Zvuk lze vylepšit pomocí Dolby Atmos, který je možné z TV poslat do vhodné repro soustavy.
Model rozhodně zaujme svými fyzickými proprocemi, díky absenci podsvícení je displej velmi tenký. Samozřejmě se někde musela schovat elektronika, zdroj napájení (není externí), výstup konektorů a podobně, holý displej tak zaujímá „jen“ horní třetinu televize, ale i tak je to pro wow efekt dostatečné. Když jsme televizi zprovozňovali a pozicovali, měli jsme až obavu, abychom tak tenký přístroj nepoškodili.
zdroj:
foto: vlastní zdroj redakce
zdroj:
foto: vlastní zdroj redakce
Reproduktory jsou umístěny zespoda televize a stejným směrem míří i vetšina konektorů, kromě dvou USB, CI karty, sluchátkového konektoru a posledního HDMI, které vystupují na bok. Zapojená zařízení a kabely tak nebudou bránit přisunutí ke zdi, boční konektory pak zůstanou přístupné pro připojování externích a flash disků či jiných perfierií.
Konektorů HDMI je na zařízení celkem 4, přičemž dva podporují HDMI 2.1 včetně VRR, AMD FreeSync Premium a vysoké obnovovací frekvence (tzn. 120 Hz). eARC je dostupný pro konektor číslo 2. Všechny HDMI umí detekovat herní zařízení a automaticky tak nastavit herní mód pro snížení latence (této fuknci se říká ALLM aka Automatic Low Latency Mode).
USB portů nese televize celkem 3, ale pouze jeden z nich je standardu USB 3.0, zbylé jsou pomalé verze 2.0. WiFi a Bluetooth je dnes standard, stejně tak i digitální audio výstup, ethernet a dva sloty na CI karty (satelit). Na TV najdeme i 3,5mm audio jack, a to z boku zařízení.
zdroj:
foto: vlastní zdroj redakce
zdroj:
foto: vlastní zdroj redakce
Na televizi beží systém My Home Screen 6.0, což je přejmenovaný původní Firefox OS. Poté, co ho Mozilla přestala vyvíjet, převzal Panasonic podporu projektu pod sebe. My Home Screen je velmi jednoduchý systém, který jako základní rozhraní nabízí zástupce aplikací nebo funkcí na hlavní obrazovce a rychlý přístup k nejpoužívanějším nastavením, kde je možné rozbalit i hlavní menu. Vše je dostupné na pár „kliků“ a velmi svižné, což je oproti komplexnosti Android TV nebo občasné pomalosti Web OS svěží změna.
V systému najdete hlavní aplikace jako YouTube, Netflix, Amazon Prime či v nedávné době přidané Apple TV. Přítomen je i obchod, kde si můžete další aplikace doinstalovat dle vašich potřeb. S exotičtějšími kousky ale může být trochu problém, My Home Screen přece jen nemá tak rozsáhlý katalog. Integrovaní jsou v televizi virtuální asistenti Alexa či Google Assistant.
zdroj:
foto: vlastní zdroj redakce
zdroj:
foto: vlastní zdroj redakce
Jak se na Panasonic JZ980 hraje?
Panasonic svou výbavou takzvaně zaškrtává všechny důležité body, což nejlépe vyjádří screenshot z diagnostiky Xboxu:
zdroj:
foto: vlastní zdroj redakce
Zda bude televize vhodná pro hraní, ale neurčuje jenom podpora vhodných technologií, nýbrž i její fyzické charakteristiky, tedy zobrazovací panel. OLED má v tomhle navrch, protože oproti LCD displejům má velmi rychlou odezvu pixelů. Co to znamená?
Nepleťte si odezvů obrazových bodů se zpožděním ovládání (input lag), jsou to odlišné věci. Zatímco input lag popisuje, jak velké je zpoždění od vstupu ovládání až po reakci obrazu, odezva displeje určuje, jak rychle jsou schopny jednotlivé pixely měnit barvu.
OLED televize mají takovou odezvu téměř instantní, řádově v desetinách milisekund. Pixelu LCD displeje to ve srovnání může trvat třeba i desetkrát déle, od 10 do 20 ms. Je to způsobeno tím, jak obrazové body LCD displeje fungují: po vystavení proudu se „natáčejí“, čímž určují propustnost polarizovaného světla, a tím vytvářejí odstín. OLED dipsleje žádný „pohyb“ provádět nemusí, reagují na elektrické pole téměř okamžitě.
OLED displeje se tak lépe chovají při rychlých změnách v obraze, ten se tak jeví ostřejší, bez rozmazání – což platí i pro hry. Pro představu uvedu příklad. Pokud hra geneneruje 60 snímků za sekundu, znamená to, že jeden snímek trvá zobrazit 16,6 ms (1000/60). Jestliže za tento čas nestihnou pixely provést svou tranformaci z jedné barvy do druhé (například při odezvě LCD panelu 18 ms), část obrazu takzvaně „zůstane viset“ v dalším snímku. Člověk takový defekt vnímá jako rozmazání, duch, šmouhy ve scéně. Výrobci se u LCD displejů snaží odezvu všelijak zrychlit, například funkcí overdrive, která dočasně pustí do pixelu vyšší proud, aby rychleji reagoval, ale na témeř instantní odezvy OLED panelů nedosáhnou.
zdroj:
foto: vlastní zdroj redakce
Druhým důležitým bodem pro dobrou herní televizi je již zmíněný input lag, neboli zpoždění vstupu. U něho nelze tvrdit, že by měly OLED panely navrch.
Input lag ovlivňuje obnovovací frekvence, čím je vyšší, tím dříve se, logicky, v obraze projeví vaše příkazy ovládání. Další brzdou je zpracování obrazu, tedy jak dlouho televizi trvá, než prožene data přes svůj obrazový procesor a jaká vylepšení u toho provede. U filmu si televize dokáže připravit snímky v zásobníku dopředu, protože zná jejich posloupnost, u her a dalších interaktvních médií ale není další snímek předem daný, tudíž je nutné provádět post-procesing za běhu, což může způsobovat nechtěné zpoždění. Televize to dnes řeší takzvaným herním módem, který časově náročné úpravy a korekce omezí nebo rovnou deaktivuje, aby se input maximálně snížil.
Příjemným bonusem je automatické přepínání takového režimu, neboli ALLM. Jakmile televizi zjistí herní zařízení, automaticky nastaví herní režim. A pokud takové zařízení máte připojeno do portu HDMI 1 nebo HDMI 2, aktivuj se i variabilní obnovovací frekvence dle standardu VESA (VRR), jestliže to zařízení podporuje (tedy aktuálně Xbox nebo PC s grafickou kartou nové generace).
V redakci žádnou technikou pro meření odezvy ovládání nedisponujeme, moje dojmy z použivání jsou ale pozitivní. Televize na ovládání reaguje svižně a ani při srovnání s dvojicí modelů od LG jsem nepozoroval rozdíl. Testoval jsem na Xboxu při automaticky zapnutém herním módu.
Snad jednu výhodu OLED panel v případě input lagu přináší: pokud televize omezí post-procesing, mohou některé LCD displeje s kvalitou obrazu klesnout, třeba tím, že sníží přesnost lokálního stmívání nebo ho úplně vypne. OLED displeje podsvícení nemají, takže zde k žádnému potenciálnímu snížení kotrastu nedojde.
Když už jsem načal podsvícení a kontrast, bylo by dobré si ukázat, jaký rozdíl činí absence podsvícení ve tmě. Neplatí to jen pro hry, ale obecně pro jakýkoliv obsah zobrazovaný na TV. Kdo rád hraje ve tmě nebo při slabé podsvícení, pro něj je OLED panel ideální volba. Posuďte sami:
zdroj:
foto: vlastní zdroj redakce
K Panasonicu jsem pro účely testu postavil LCD televizi LG s edge-LED podsvícením a lokálním stmíváním. Korekce jasu ve fotoaparátu rozdíl trošku zdramatizovala, ale alespoň je fotka dostatečně vypovídající.
Zatímco černé části OLED displeje se utápí ve tmě, plocha LCD panelu je šedá, a navíc ještě trpí neduhem edge-LED lokálního stmívání, kdy zářivý čtverec zvýší jas podsvícení v mnohem větší oblasti, než by bylo vhodné, a tudíž obraz vypadá flekatě.
Není ale všechno zlato co se třpytí. OLED disple sice zobrazují téměř dokonalý kontrast, platí za to ale daň v podobě nižšího maximálního jasu. Samozřejmě, abyste vyjádřili potřebný rozdíl mezi nejtmavším a nejsvětlejším místem ve scéně, v případě OLEDU k tomu nebudete potřebovat tak vysoký jas, protože černá je „černější“, problém to ale představuje v případě HDR obsahu, který pro jaksepatří oslepující scenérie takové hodnoty jasu vyžaduje, anebo při sledování TV přes den v osvětlené místnosti.
Zatímco LCD televize dokáží vyvinout jas i přes 1500 nitů, OLED TV se musí spokojit s hodnotami pod 1000 nitů, obvykle ještě méně. Zároveň platí, že čím vyšší plochu zaujímá v obraze bílá barva, tím je celkový jas nižší, protože nároky na podsvícení stoupají. To platí pro obě technologie, u OLED je ale zádrhel, že vysoké hodnoty jasu snižují životnost obazových bodů, OLED televize tak ještě dodatečně korigují jas, podle podílu bílé barvy ve scéně. Funkce se nazývá ABL (neboli Automatic Brightness Reduction).
zdroj:
foto: vlastní zdroj redakce
Musím ale říct, že v rámci testování televize jsem skoky v jasu nepozoroval, software tak zásahy provádí citlivě a při běžném používání si toho uživatel pravděpodobně ani nevšimne. Panasonicu JZ980 má rovněž displej ošetřený antireflexní vrstvou, která pomáhá s odlesky při sledování v prosvětlené místnosti, subjektivně jsem tak neměl pocit nedostatečného jasu televize.
Stejně to platí i pro HDR obsah, na papíře vypadají rozdíly dramaticky, ale dokud si nepostavíte vedle sebe OLED a například špičku aktuálních LCD televizí zastoupenou některým QLED modelem od Samsungu, nebudete si připadat ochuzeni. Osobně si myslím, že běžný uživatel (a hráč) ocení na OLEDu jeho schopnost reprodukovat černou a absenci podsvícení a jeho neduhů.
Jednu výhradu ale k Panasonicu JZ980 mám. Ve srovnání s NanoCell televizí LG z roku 2020 má testovaný model horší upscale Full HD obrazu. Na Xboxu Series S jsem zaznamenal v několika hrách artefakty na rozhraní barev nebo na okrajích složitých objektů, jako je například vegetace. Částečně lze jakousi hrubost objektů korigovat snížením doostřování, které televize defaultně nastavuje na hodnotu 50, ale ani tak jsem na Panasonicu nedosáhl stejně „měkkého“ Full HD obrazu jako na LG. K zobrazení v nativním 4K nebo 1440p (PC) ale už nemám žádných výhrad.
Je tedy OLED TV vhodná pro hráče?
Z předcházejícíh odstavců je vám už asi jasné, že OLEDu pro herní účely fandím. Je to především reprodukce černé barvy, absence defektů podsvícení a téměř instatní odezva, která činí OLED panel vhodný pro hráče. A to platí nejen pro testovaný Panasonic, který k tomu ještě přihazuje HDMI 2.1 s VRR a ALLM a 120Hz obnovovací frekvenci, ale i pro ostatní televize vybavené stejnou zobrazovací technolgoií.
U OLED displeje vidím výhodu i v tom, že ať už je osazený v drahé nebo cenově dostupnější televizi, neztrácí své základní vlastnosti vyjmenované výše. Zatímco u LCD je potřeba zkoumat, zda se jedná o full-array posvícení, jak kvalitní je lokální stmívání a zda dostačuje odezva i pro hraní her, tohle u OLEDu řešit nemusíte. Není tak nutné orientovat se na vyšší třídu a lze dobře vybrat i ze středu nabídky. Tam třeba patří i testovaný Panasonic v 55" úhlopříčce, ale lze klidně jít i níž a dostat se na cenovky blížící se 20 000 Kč. Nebudete mít třeba tak kvalitní zpracování obrazu, vyšší obnovovací frekvenci nebo tak přesné barvy, ale stále to bude OLED.
