Dnem D je velmi blízký 23. leden příštího roku, jak se můžete sami přesvědčit na Steamu. Právě tehdy vklouznete do bot hrdého vojevůdce, který svoje klany dovede ke slávě a prosperitě. Nebo při tom bídně zahyne v nevyrovnaném boji, protože jedním z hlavních znaků At the Gates je asymetrie frakcí.
Každý by si pro sebe chtěl uhryznout co největší kus slábnoucího impéria, aby na něm mohl hospodařit a podnikat z něj další loupeživé výpady. Jenže ne každý je stejně mocný. Za sousedy můžete mít takové bijce, které bude lepší v žádném případě neprovokovat, a místo té nejžádanější půdy v Itálii nebo jižní Galii nakonec skončíte někde v holých Pyrenejích.
zdroj: Archiv
Není to design úplně vhodný pro vyvážené multiplayerové zápolení, a je to tak naschvál. At the Gates je v jádru zážitek pro jednoho hráče, jehož čerstvost je udržována různorodostí startovních podmínek a důrazem na některé elementy vypůjčené z žánru roguelike. Abyste si hru naplno užili, určitě si budete muset zahrát víc než jednu kampaň.
Při dobývání Říma musíte vzít v potaz i velice proměnnou mapu. Tu dokáže kompletně transformovat docela obyčejná zima, která z dříve nepřekonatelné řeky udělá zamrzlý chodník. V průběhu času se navíc může dříve úrodná oblast změnit ve vyjedenou pustinu, takže buďte připravení zvednout se ze svých pohodlných domovů a vydat se plenit zase o dům dál.
To všechno se odehrává v netradiční grafice připomínající… co vlastně připomíná? Vodovkové obrázkové knížky pro děti? Každopádně to vypadá pěkně, byť nikterak realisticky. Ale realtimové bitvy po vzoru Total Waru tu stejně čekat nemůžete, takže je to nakonec skoro jedno.
Na závěr bych chtěl říct, že oceňuju název hry evokující Hannibalovo tažení. Čas odplaty nadešel. Ostatně soudím, že Řím musí být zničen.