zdroj:
tisková zpráva
Studie se dále pokouší přinést zevrubný pohled na situaci v jednotlivých segmentech herního trhu východní Evropy a zaměřuje se na pirátství, digitální i klasickou distribuci, vývoj a přináší odhad uživatelské základny pro jednotlivé konzole. Na první pohled však celá práce trpí minimálně jedním zjevným nedostatkem – je zaměřena na polský trh, od kterého pak na základě obecně uznávaných poměrů odvozuje situaci v okolních zemích, tedy i u nás. Relevance prezentovaných informací je tím automaticky zpochybněna, ale protože jakékoli námitky není oč opřít, nezbývá než pracovat s tím, co je.
Než se však na data ze studie podíváme blíže, vraťme se k údaji o meziročním nárůstu herního trhu ve východní Evropě, potažmo hlavně v Polsku, což je trh největší. Z grafu ve studii vyplývá, že hodnota polského trhu stoupla v roce 2010 o 15% na 166 milionů eur. A pokud vyjdeme z údajů AHP za rok 2009, tak by český trh byl by poloviční, jak ostatně studie uvádí a ne čtyřikrát menší, jak se obecně traduje. Zároveň by to potvrzovalo čísla zveřejněná v tiskovce AHP z léta minulého roku, podle nichž hodnota českého herního trhu stoupla meziročně (2008-2009) o 15.5% a obrat činil 1 871 miliardy korun, což je v přepočtu něco k 78 milionům eur, tedy zhruba polovina trhu polského.
Vzhledem k tomu, že zde porovnáváme údaje zaznamenané s ročním odstupem a ještě měřené na základě různých metodik, je třeba brát jakékoli závěry nanejvýše orientačně. I tak je však zřejmé, že Češi hry nakupují slušně, a pokud by si někdo dal tu práci a spočítal průměrný počet zakoupených her připadajících na jednoho jedince, asi bychom na tom byli o fous lépe než v Polsku s čtyřikrát větší populací. Ostatně, odpovídá to údaji o hrubém domácím produktu, který je v ČR nejvyšší ze všech států zahrnutých do studie.
James Batchelor, který data z průzkumu Catapult Business Solutions pro MCV zpracoval, dochází hned v úvodu k závěru, že krize zasáhla východoevropský region poměrně citelně, a přestože lidé v minulém roce hry opět kupovali, jsou mnohem opatrnější. Svůj argument dokládá vyjádřením šéfa marketingu distribuční a vydavatelské firmy Koch Media: „Doufali jsme v to, že se situace vrátí alespoň do normálu (před krizí), ale zdá se, že zákazníci jsou pořád dost opatrní a znatelně se ve výdajích na zábavu uskrovnili.“
Podobný sentiment pak ve svém vyjádření odráží i Jakub Alcer z Techlandu, přestože jeho stanovisko úplně nesouhlasí s údajem o celkovém růstu herního trhu ve východní Evropě. Kudy se tedy peníze navíc na trh dostaly? Částečně na to odpovídají data přímo od Catapult Business Solutions, podle nichž situaci napomohlo zahájení prodeje periferií PlayStation Move a Microsoft Kinect, které vyvolaly zájem u mainstreamového publika.
Dalším z možných důvodů růstu hodnoty trhu navzdory přetrvávající opatrnosti zákazníků je navýšení počtu konzolí na trhu. Přestože východoevropské trhy jsou stále dominantou PC, nárůst uživatelů s konzolemi a handheldy je podle studie zjevný, což napomáhá prodejům her. PC je v regionu východní Evropy dominantou pirátů, kteří hry nekupují, jak uvádí studie. I konzole trpí pirátstvím, ale ne ve stejné míře.
Přesto právě vysoká míra pirátství na PC, společně s faktem, že PC je ve východní Evropě stále hlavní hráčskou platformou, znamená, že vydavatelské firmy v Polsku (a to platí i pro další země) nemají své pobočky a distribuci her řeší přes lokální partnery. To drží ceny relativně vysoko (distributor chce také svoji marži a nemůže být s cenou tak flexibilní), omezuje možnost lokalizace a odrazuje hráče od koupě her nebo je to spíš motivuje k levnějším nákupům přes internet ze západní Evropy.
Přes popis situace, kterou do jisté míry známe i z ČR, není studie ve svých závěrech negativní. Sice jen telegraficky, ale přesto zmiňuje stále větší zájem vývojářů z východní Evropy o vývoj pro digitální platformy (PSN, XBLA, Facebook, iPhone atd.) a hlavně znatelný nárůst zájmu hráčů o MMO hry, což souvisí s pokračující penetrací vysokorychlostního internetu. Zájem je zejména o free-to-play tituly a chytat se v tomto ohledu začínají i země jako Rumunsko nebo Ukrajina, které jsou na nejlepší cestě dohonit v dalších letech třeba vedoucí Polsko.
Studie bohužel nezmiňuje využití dnes již tradičních způsobů digitální distribuce jako je Steam a podobně. Jen to dokládá, že informace, na kterých celá studie staví, pravděpodobně nepochází z dostatečně širokého spektra kvalitních zdrojů. Nelze sice vyloučit, že se jedná o ne zcela standardním způsobem získaná data od GFK, ale jako zdroj tato firma uvedena není, což relevanci dat nijak nepomáhá. Navíc se nezdá se, že by při získávání dat byli alespoň osloveni největší hráči v regionu, což znamená EA, Microsoft, Sony a další. Je sice otázka, zda by tyto firmy nějaká data poskytly a hlavně, jak moc by byla důvěryhodná, když by neprošla nezávislou kontrolou či auditem. Přesto je nepříjemné, že se na veřejnost zdráhají jednotlivé firmy vypustit alespoň zevrubné údaje, jak je to obvyklé na západě.
Platí to zejména o počtu konzolí na trhu čili uživatelské základně jednotlivých herních zařízení. Studie v tomto směru prezentuje odhady, které v některých ohledech působí uvěřitelně, v jiných se zdají být mimo. Že se v celé východní Evropě nachází na trhu pouze 40 tisíc DSek, potažmo 75 tisíc Wííček? Spíše to zní jako data výhradně za ČR nebo Polsko než celý region. Čísla pro ostatní konzole nebo alespoň poměry mezi jednotlivými platformami, jak si je můžete prohlédnout v grafu ve zdrojovém článku, už se zdají být blíže skutečnosti, ale i v tomto případě je na místě opatrnost.
Nic víc vlastně studie nenabízí. Celkově je nutné ji brát pouze jako odrazový můstek k diskusi, protože zjevně není postavena na dostatečně reprezentativním vzorku dat. Poskytuje však údaje, o kterých se dá alespoň debatovat, k čemuž jinak moc příležitostí není a nebude, dokud se v ČR nestane zázrak a nezačnou se data nejenom sbírat, ale i zveřejňovat. Vlastně by úplně stačilo, kdyby CZ pobočka GFK (organizace shromažďující data o prodejích her v Evropě) začala zveřejňovat informace o nejprodávanějších hrách alespoň jednou za kvartál, když už ne měsíčně, jak to dělají pobočky firmy v zemích západní Evropy. Poté bychom nemuseli pořád tápat a spoléhat se na odhady, které mohou a nemusí být úplně mimo. A ta nejistota je vražedná.
