Nádhernou demagogii na téma freemium a free to play třeba předvedla dvojice pánů z EA a BBC v článku publikovaném na MCV - Nick Earl, víceprezident EA Interactive a Robert Nashak z BBC Worldwide. Ale když říkám demagogii, tak možná přeháním a pánové si jen pletou pojmy s dojmy. Když tak zapáleně hovoří o freemium modelu, tak ve skutečnosti jmenují prvky charakterizující free to play model. Mezi oběma je přitom podstatný rozdíl nejenom v tom, jak fungují, ale hlavně v tom, jaké hry je využívají.
Když třeba Robert Nashak o freemium modelu prohlásí, že je na něm nádherné právě to, že „opravdu zvýhodňuje kvalitní hry, protože si je každý může vyzkoušet, ještě než za ně zaplatí, což vede ke zvýšení celkové kvality,“ tak nemám jinou možnost, než říci, že buď lže, nebo nemá ani ponětí, o čem vlastně hovoří. Freemium model je postaven na sérii chytrých překážek v každé, ale úplně každé hře, které v ten pravý čas hráče zastaví a řeknou mu: jestli se chce opravdu bavit, tak buď rozešli pozvánku do hry všem známým (= otravuj je a dělej nám promo), nebo si zaplať tuhle malou částku, potažmo si počkej na možnost pokračovat dále..třeba osm hodin.
Poslední, časová, možnost je přitom většinou tak nesmyslná, aby to člověk vydržel třeba jednou, dvakrát, či třikrát a po čtvrté už se na hru bez ohledu na kvalitu vykašlal, nebo aby volil některou z prvních dvou, ale ideálně tu druhou možnost. Je lepší zaplatit, než naštvat půlku kámošů spamem. Možná mám pokroucené vnímání, ale tohle přeci ke kvalitě hry nijak neprospívá a už vůbec to hráčům neumožňuje ji pořádně vyzkoušet, než zaplatí. Freemium hry jsou postaveny tak, aby hráče nalákaly na základní herní mechanismy, ale ty hlavní mu zpřístupní buď za dlouhé čekání, nebo platbu.
Netvrdím, že spousta freemium her nenabízí potřebnou kvalitu, která nemalému množství konzumentů vyhovuje a herní systém postavený na placení za každou maličkost jim nevadí. To je jejich věc. Rozhodně však tvrdím, že takový systém nepojme všechny styly a způsoby hraní, které dnes existují a pořád se rozrůstají, jak postuluje Nick Earl z EA Interactive: „Netuším, jestli se freemium dostane na konzole (z tabletů, chytrých telefonů a webu), ale vím, že lidi mají rádi věci zadarmo. A taky vím, že lidi zaplatí za něco, co vyzkoušeli a baví je to.“ Navíc ještě říká, že budoucnost není o tom, že za hru zaplatíme jednou a dostaneme ji celou. Spočívá podle něj právě ve freemium modelu. Jen si nejsem jistý, že právě freemium má skutečně na mysli. Freemium lidem zadarmo nic neposkytuje, to je výsada správně pojatého free to play systému!
Opět jsme tedy u rozdílu mezi freemium a free to play. Zatímco druhý jmenovaný model umožňuje hráčům vyzkoušet/hrát hru prakticky celou a zaplatit si za nadstandardní prvky, když se opravdu baví, freemium od hráče vyžaduje peníze, ABY se mohl pořádně bavit. Free to play nabízí obsah zdarma pro ty, co skutečně platit nechtějí, nebo si hru potřebují osahat důkladně. Freemium v drtivé většině případu ne. A když se tváří, že nabízí, tak ten obsah schovává za takové překážky, které se nedají dlouhodoběji překonávat - ano, myslím tím čekání.
Pořádek v pojmech a dojmech má snad jenom šéf EA Mythic Eugene Evans, který v článku zmiňuje dobu, kdy se rozjely půjčovny her a podle něj to zabilo pár vývojářských studií, jejichž produkce za nic nestála. Ostatní z toho ale profitovali. Evans věří na free to play model, protože „demokratizuje cenu hraní, jelikož hráči nyní mohou volit svými peněženkami.“ Samozřejmě, že volit svými peněženkami můžeme i nyní a mohli jsme vždycky, ale rozhodně je něco na tom, když Evans uvádí prospěšnost free to play modelu ve spojitosti s cenou importovaných her v některých koutech země, třeba v Brazílii. Pokud se díky free to play modelu mohou dostat k hrám, k nimž by se kvůli vysoké ceně jinak nedostali, tak je to fajn.
Na první pohled se může zdát, že řešit problematiku freemium a free to play je čirá sémantika. To by ale za oběma názvy nesměly být zcela odlišné byznys a herní modely, které určují nejenom způsob placení za hraní, ale hlavně ovlivňují samotnou podobu her. Proto je nezbytně nutné oba dva modely rozlišovat. Protože když nám to začne být jedno, tak nám automaticky začne být fuk i to, jaké hry hrajeme. A toho se vážně nechci dožít.
