Dojmy z hraní: Hitman se vrací do větších úrovní a při práci má méně svázané ruce
Plešatá hlava s vytetovaným kódem, ikonické kvádro, červená kravata a pistole s tlumičem. To jsou poznávací znamení agenta 47, respektive celé série Hitman, které nebudou chybět ani v novém díle. Příběhově se odehrává po Absolution a oblíbeného zabijáka v něm zažijeme na vrcholu jeho kariéry. Nejzásadnější novinkou by měly být více otevřené úrovně (některé jsou až šestkrát větší než největší úrovně v předchozím díle), ale také fakt, že nejdříve vyjde jakási základní (chce se říci early access) verze, kterou pak budou tvůrci obsahově rozšiřovat mnoho týdnů a měsíců formou DLC.
Dojmy z hraní: Deus Ex Mankind Divided nabídne moře voleb a mluvenou češtinu
Předváděčka nového Deus Ex: Mankind Divided začínala ve vlaku směřujícím do Prahy, kde se měl Adam Jensen setkat se svou spojkou. Důvěrně známé město s bohatou historií sice na rozdíl od reality ve hře zdobí i futuristické stavby, nicméně jej bezpečně poznáte. A to především ve chvíli, kdy vystoupíte z vlaku. Hlavní nádraží vypadá skoro jako ve skutečnosti, nicméně tentokrát se po něm pohybuje i spousta augumentovaných lidí a policistů zakutých v robotických zbrojích. Celková atmosféra se pohybuje někde mezi původním Deus Ex: Human Revolution a filmem Neila Blomkampa District 9, přičemž samotný příjezd do města evokuje především první kroky v City 17 z Half-Life 2.
République Remastered - orwellovská stealth hra je unikátem i v PC verzi
Vyšponujte svou fantazii do maximálních otáček a představte si, že zatímco nyní sedíte u počítače, vyvolí si vás jako svého strážného kyberanděla holka v nesnázích. Snaží se totiž utéct z dystopického totalitního státu a vy jste jejím hodným Velkým bratrem, který jí má pomoci. Zhruba takto začínala první epizoda logické stealth hry République pro iOS, na kterou si před rokem a čtvrt posvítil Pavel a s gustem ji vlepil devítku. Doba notně pokročila a první tři vydané epizody République se dočkaly remasterové předělávky v Unity 5, která zamířila i na PC. Jak si ale République, tělem a duší dotyková hra, vede ve světě klávesnic a myší?
Dojmy z hraní: sci-fi horor Solarix chce být System Shock, ale připomíná Red Faction
Příslib pořádného hororu je obvykle snadnou cestou, jak hráče zaujmout. Když však anglické studio Pulse Tense Games loni v létě vyhlásilo kickstarterovou kampaň na svůj sci-fi projekt Solarix (homepage, Steam), nepodařilo se vybrat ani skromných 10 tisíc liber. Šancí, jak situaci v dobré obrátit, se proto v očích vývojářů stalo předčasné vydání první části hry v early access na Steamu. Aktuálně dostupná verze Solarix popisuje úvod mrazivého příběhu o vesmírné kolonii napadené mimozemským virem, přičemž hra sama sebe popisuje jako first-person "psychologický survival horor". Velmi rychle po spuštění alfa buildu však vyjde najevo, že nebezpečná infekce zřejmě nakazila i herní principy a game design Solarixu.
Clandestine - dojmy z hraní špiónské stealth akce
Snaha inovovat zaběhnuté principy akčních her skrze asymetrický multiplayer je stále častěji na pořadu dne. Stealth akce Clandestine (Steam homepage) ovšem nabízí variaci, která je k vidění méně. Namísto kompetitivního zápasení mezi dvěma (ne)vyváženými stranami totiž nabízí Clandestine unikátní asymetrickou kooperaci. Konkrétně mezi agentkou Káťou, postupující v third-person pohledu 3D mapou, a vzdáleným hackerem Martinem, který vše sleduje výhradně skrze kamery v 2D menu. Titul od vývojářů Logic Artists, dánského týmu odpovědného za RPG tahovku Expedition: Conquistador, je v rozpracované (early access) verzi dostupný na Steamu, a pokud si libujete v nekompromisním pojetí stealth her, neměl by vám uniknout.
Dojmy z hraní The Masterplan - stealth hra na zloděje vyvolává vzpomínky na Commandos
Jedním z nejbizarnějších úkazů nárazové popularity různých herních žánrů je stávající absence her postavených na mechanismech Commandos. Byť trh nabízí desítky klonů Minecraft, DayZ a dalších sandboxů, strategické puzzly, jako ten od španělského studia Pyro, podezřele chybí. O to zajímavěji působí The Masterplan - simulace americké galérky během funkových 70. let. I když má hra před sebou ještě dlouhý vývoj, už její early access verze dává vzpomenout na nejpůsobivější okamžiky z her typu Commandos.
Alien: Isolation není o strachu, ale o zoufalství
Je skvělý, že ano? Ano, myslím Gamescom trailer na Alien: Isolation, který výstižně demonstruje mrazivou atmosféru titulu od Creative Assembly, a v několika krátkých záběrech představuje v zásadě i základní kostru hry. Vetřelec neustále stalkuje Amandu, která překonává děs a zdrhá, popřípadě s pomocí svých kutilských schopností sestavuje nádherné hračky ke své obraně, za které by nejeden hipster dal milión, aby si z nich mohl doma udělat věšák, popelník nebo stylovou dekoraci.
Čtyři hodiny s válečnou akcí Sniper Elite 3
V útulné bavorské vísce, jejíž jméno se mi z hlavy vyvařilo kilometr za ní, stojí rodinný dům a v tom rodinném domě bydlí studio, co se patrně stará o německou lokalizaci Sniper Elite 3. V informačním e-mailu bylo uvedeno, že si hru vyzkoušíme v „milém a neformálním prostředí“, a na místě to skutečně vypadalo, jako by si někdo do obýváku natahal čtveřici PS4 a nechal drzé herní novináře, ať si s nimi dělají, co je napadne.
Dojmy z dema The Last of Us - houbíci umí vyděsit!
Lidé velmi často hledají něco, co vlastně nalézt nechtějí. Jakkoliv přehnaně filosoficky tohle zní, je to pravda. Vážně. Proč jinak bych se, sakra, těšil na The Last of Us? Na rovinu, jsem strašpytel. Opravdu. Mám ten dar, že se do her opravdu nějak vcítím a výsledný efekt je... výrazný. Takže horory typu Penumbra přeskakuji, protože na ně nemám nervy a není lepší důkaz přechodu série Resident Evil k akci, než fakt, že jsem se u posledních dvou dílů bál tak nějak... trochu. Ale The Last of Us slibuje něco víc. O hodně víc. A vypadá jako zatraceně dobrá hra. Takže když jsme dostali od Sony možnost zahrát si dva levely, přišel čas nachystat svému budoucímu já perné chvilky.
Watch Dogs štěká i kouše: dojmy z hackerského sandboxu
Byl to jeden z těch dní bez vína, krmení kachen bagetami v královských zahradách a nočního výletu po Champs-Élysées, což jsou aktivity, podle kterých poznáte zkušeného cizince v Paříži. Ani na jedno nebyl čas. Ve sklepní místnosti poblíž Rues des Petit Champs vývojáři z montrealské pobočky Ubisoftu ukazovali kapitolu ze života Aidana Pierce v Chicagu blízké budoucnosti. Viděli jsme střelbu, hackování, odposlouchávání, pobíhání, kradení aut, zkrátka nic, o čem by se nedalo říci, že Ubisoft neatakuje výsostnou pozici Grand Theft Auto v žánru městských akcí.
Hráli jsme Splinter Cell: Blacklist - bude to učebnicový stealth
Paříž, město světla, láká turisty z celého světa na památky, Louver, romantiku u Seiny nebo poctivou bagetu. Jezdí sem všichni. Ani Sam Fisher není výjimkou, ale v galerii nebo kavárně (s Georgem Stobbartem) byste ho hledali marně. Jeho návštěvy mají pracovní charakter. Třeba ve Splinter Cell: Pandora Tomorrow namísto Moulin Rouge navštívil kryogenickou laboratoř, kde potkal spoustu milých francouzských a syrských občanů, kteří si s ním chtěli popovídat přes ústí samopalů. Na focení nebyl čas.
GC 2012 dojmy: upírská stealth akce Dark
I letos jsme si na Gamescomu vytkli za jeden z cílů slídit po méně načančaných koutech "business area" a hledat skryté herní poklady, kterým se pro omezený rozpočet distributora nemůže dostat takové pozornosti. Nejde o žádnou zevrubnou detektivní práci, ale prosté otravování na každém stánku, ze kterého od pohledu nečpí pětistá variace na korejské F2P MMO (pokud mezi nimi lze najít nějaké klenoty, není to v našich silách). Přesně takhle jsme zaotravovali u domácích Kalypso, kde se ukrývala mimo jiné i slibně se tvářící upírská stealth akční adventura Dark.
GC 2012 dojmy: mise z Dishonored
Otevřený, post-bůhvíco-klasicistní svět a moje první kroky v něm? Do options menu, záložka ovládání, myš. Převracím osu Y a hráčská duše spokojeně zavrní. Hodina s Dishonored je na kolínské výstavě balzámem, protože jde proti všemu, co mě na současném herním mainstreamu nebaví.
E3 2012 dojmy: Pět vražd v Hitman Absolution
Návrat zabijáka číslo 47 vzbuzuje na herní scéně velké emoce. Ať už je to vinou kontroverzní kampaně, nešťastnými prezentacemi na herních výstavách, nebo kvalitou samotné hry. Jisté ale je, že Hitman Absolution zatím nesbírá mezi fanoušky série velké ovace. Zřejmě i proto se IO Interactive rozhodli na E3 2012 ukázat nejen hned dvě mise z plné verze hry, ale zároveň odhalit, kolik možných způsobů jejich řešení bude hráčům k dispozici. Rychle tak nechali zapomenout na obecně negativní ohlas na jeptiškový trailer a prezentovali hru skutečně takovou, jaká je, respektive v listopadu tohoto roku bude...
E3 2012 dojmy: Watch Dogs - pes, který hackuje, ten i kouše
Nejvýraznější moment z prezentace Watch Dogs od Ubisoftu pro mě byl jednoznačný: Aiden Pearce se uprostřed přestřelky na křižovatce schová za nabourané auto, otevře dveře a vytáhne vyděšeného spolujezdce do bezpečí. Řidič je už mrtvý, ale pasažér umírat nemusí – je jen na Pearcovi, zda ho zachrání. Je to malý detail, ale jakou výpovědní sílu o Watch Dogs má! Tou prostou a jednoduchou záchranou člověka dobře ilustruje, jaký druh zážitku Ubisoft připravuje: ve Watch Dogs dostaneme mnohem víc možností jednání, než je obvyklé.
E3 dojmy: Splinter Cell Blacklist není tak blbý, jak si myslíte
Tradiční heslo venkovských babek „vyčůrat, pomodlit a spát“ pro mě dostává na letošní E3 nový význam s důrazem na to pomodlení, protože s ním odchází usmíření, odpuštění a hlavně pokání. Zač? Za to, že odolat pokušení hodnotit pár her jen podle trailerů jsem nedokázal a zásoboval twittery a podcasty hodnotícími soudy, které si teď obřadně strkám za klobouk. Ale zatímco u Tomb Raidera jsem navzdory změně pohledu na hru zůstal u toho, že už to není Tomb, u Splinter Cell: Blacklist jsem sám sebe musel přešaltovat úplně.
E3 2012 dojmy: Sebejistý Dishonored poprvé na vlastní ruce
Malou chvíli zvažuju různé varianty, ale nakonec pošlu krysy, aby za mne poslední stráž před cílem mise vyčistily rychle a bez hluku. Bylo to moje „poprvé“, co se právě krys týče, přestože jsem měl za sebou prakticky celý level v Dishonored a zrovna tuhle schopnost jsem v akci viděl nejméně po páté. I když, tentokrát jsem ji konečně nejenom viděl, ale měl ji plně pod kontrolou. Pouhých pět měsíců před vydáním jsem se poprvé dostal k hraní jedné úrovně Dishonored a neměl po ruce ani Harvey Smithe ani Rafa Colantonia, aby mi ukazovali, co je pro danou situaci nejlepší dle jejich vývojářských srdcí.
Death to Spies 3 chce ukázat, jak vypadá pravá stealth akce
Dvoudílná série Death to Spies si v žánru stealth akcí drží stejné postavení, jako Red Orchestra mezi střílečkami. Získává příznivce tím, že si drží vysokou míru obtížnosti, vyplývající z příklonu k realismu, který jiné hry kvůli vyšší míře přístupnosti opustily. Herní prvky, na které tak v Hitman titulech narazíte jen při hraní na nejvyšší obtížnost, jsou pro Death to Spies hry základem hratelnosti. Připravovaný třetí díl na tom nic měnit nebude navzdory tomu, že jedním z cílů, které si tvůrci vytyčili, je dostat hru do zorného pole širší skupiny hráčů.
