První hodiny hraní Metal Gear Solid V: The Phatom Pain značí, že vás čeká něco speciálního
CENSORED je CENSORED. Alespoň to je moje teorie po prvních pár hodinách Metal Gear Solid: The Phantom Pain. Během nich jsem viděl jak se CENSORED dostává z CENSORED a mám celkem silné podezření, že CENSORED je ve skutečnosti CENSORED. Na druhou stranu se ukazuje, že Kojima se v údajně posledním dílu nebojí prvků na hranici fantasy, protože už jen CENSORED v CENSORED předvádí věci, které vytváří otázky, zda CENSORED vlastně není CENSORED. Každopádně, ať už se při hraní těšíte sledováním příběhu kolem CENSORED, nebo vás baví plížení se CENSORED a střílení z CENSORED, myslím, že The Phantom Pain toho nabídne dostatek.
Alien: Isolation není o strachu, ale o zoufalství
Je skvělý, že ano? Ano, myslím Gamescom trailer na Alien: Isolation, který výstižně demonstruje mrazivou atmosféru titulu od Creative Assembly, a v několika krátkých záběrech představuje v zásadě i základní kostru hry. Vetřelec neustále stalkuje Amandu, která překonává děs a zdrhá, popřípadě s pomocí svých kutilských schopností sestavuje nádherné hračky ke své obraně, za které by nejeden hipster dal milión, aby si z nich mohl doma udělat věšák, popelník nebo stylovou dekoraci.
Čtyři hodiny s válečnou akcí Sniper Elite 3
V útulné bavorské vísce, jejíž jméno se mi z hlavy vyvařilo kilometr za ní, stojí rodinný dům a v tom rodinném domě bydlí studio, co se patrně stará o německou lokalizaci Sniper Elite 3. V informačním e-mailu bylo uvedeno, že si hru vyzkoušíme v „milém a neformálním prostředí“, a na místě to skutečně vypadalo, jako by si někdo do obýváku natahal čtveřici PS4 a nechal drzé herní novináře, ať si s nimi dělají, co je napadne.
Dojmy z dema The Last of Us - houbíci umí vyděsit!
Lidé velmi často hledají něco, co vlastně nalézt nechtějí. Jakkoliv přehnaně filosoficky tohle zní, je to pravda. Vážně. Proč jinak bych se, sakra, těšil na The Last of Us? Na rovinu, jsem strašpytel. Opravdu. Mám ten dar, že se do her opravdu nějak vcítím a výsledný efekt je... výrazný. Takže horory typu Penumbra přeskakuji, protože na ně nemám nervy a není lepší důkaz přechodu série Resident Evil k akci, než fakt, že jsem se u posledních dvou dílů bál tak nějak... trochu. Ale The Last of Us slibuje něco víc. O hodně víc. A vypadá jako zatraceně dobrá hra. Takže když jsme dostali od Sony možnost zahrát si dva levely, přišel čas nachystat svému budoucímu já perné chvilky.
Watch Dogs štěká i kouše: dojmy z hackerského sandboxu
Byl to jeden z těch dní bez vína, krmení kachen bagetami v královských zahradách a nočního výletu po Champs-Élysées, což jsou aktivity, podle kterých poznáte zkušeného cizince v Paříži. Ani na jedno nebyl čas. Ve sklepní místnosti poblíž Rues des Petit Champs vývojáři z montrealské pobočky Ubisoftu ukazovali kapitolu ze života Aidana Pierce v Chicagu blízké budoucnosti. Viděli jsme střelbu, hackování, odposlouchávání, pobíhání, kradení aut, zkrátka nic, o čem by se nedalo říci, že Ubisoft neatakuje výsostnou pozici Grand Theft Auto v žánru městských akcí.
Hráli jsme Splinter Cell: Blacklist - bude to učebnicový stealth
Paříž, město světla, láká turisty z celého světa na památky, Louver, romantiku u Seiny nebo poctivou bagetu. Jezdí sem všichni. Ani Sam Fisher není výjimkou, ale v galerii nebo kavárně (s Georgem Stobbartem) byste ho hledali marně. Jeho návštěvy mají pracovní charakter. Třeba ve Splinter Cell: Pandora Tomorrow namísto Moulin Rouge navštívil kryogenickou laboratoř, kde potkal spoustu milých francouzských a syrských občanů, kteří si s ním chtěli popovídat přes ústí samopalů. Na focení nebyl čas.
GC 2012 dojmy: mise z Dishonored
Otevřený, post-bůhvíco-klasicistní svět a moje první kroky v něm? Do options menu, záložka ovládání, myš. Převracím osu Y a hráčská duše spokojeně zavrní. Hodina s Dishonored je na kolínské výstavě balzámem, protože jde proti všemu, co mě na současném herním mainstreamu nebaví.
E3 2012 dojmy: Pět vražd v Hitman Absolution
Návrat zabijáka číslo 47 vzbuzuje na herní scéně velké emoce. Ať už je to vinou kontroverzní kampaně, nešťastnými prezentacemi na herních výstavách, nebo kvalitou samotné hry. Jisté ale je, že Hitman Absolution zatím nesbírá mezi fanoušky série velké ovace. Zřejmě i proto se IO Interactive rozhodli na E3 2012 ukázat nejen hned dvě mise z plné verze hry, ale zároveň odhalit, kolik možných způsobů jejich řešení bude hráčům k dispozici. Rychle tak nechali zapomenout na obecně negativní ohlas na jeptiškový trailer a prezentovali hru skutečně takovou, jaká je, respektive v listopadu tohoto roku bude...
E3 2012 dojmy: Watch Dogs - pes, který hackuje, ten i kouše
Nejvýraznější moment z prezentace Watch Dogs od Ubisoftu pro mě byl jednoznačný: Aiden Pearce se uprostřed přestřelky na křižovatce schová za nabourané auto, otevře dveře a vytáhne vyděšeného spolujezdce do bezpečí. Řidič je už mrtvý, ale pasažér umírat nemusí – je jen na Pearcovi, zda ho zachrání. Je to malý detail, ale jakou výpovědní sílu o Watch Dogs má! Tou prostou a jednoduchou záchranou člověka dobře ilustruje, jaký druh zážitku Ubisoft připravuje: ve Watch Dogs dostaneme mnohem víc možností jednání, než je obvyklé.
E3 dojmy: Splinter Cell Blacklist není tak blbý, jak si myslíte
Tradiční heslo venkovských babek „vyčůrat, pomodlit a spát“ pro mě dostává na letošní E3 nový význam s důrazem na to pomodlení, protože s ním odchází usmíření, odpuštění a hlavně pokání. Zač? Za to, že odolat pokušení hodnotit pár her jen podle trailerů jsem nedokázal a zásoboval twittery a podcasty hodnotícími soudy, které si teď obřadně strkám za klobouk. Ale zatímco u Tomb Raidera jsem navzdory změně pohledu na hru zůstal u toho, že už to není Tomb, u Splinter Cell: Blacklist jsem sám sebe musel přešaltovat úplně.
E3 2012 dojmy: Sebejistý Dishonored poprvé na vlastní ruce
Malou chvíli zvažuju různé varianty, ale nakonec pošlu krysy, aby za mne poslední stráž před cílem mise vyčistily rychle a bez hluku. Bylo to moje „poprvé“, co se právě krys týče, přestože jsem měl za sebou prakticky celý level v Dishonored a zrovna tuhle schopnost jsem v akci viděl nejméně po páté. I když, tentokrát jsem ji konečně nejenom viděl, ale měl ji plně pod kontrolou. Pouhých pět měsíců před vydáním jsem se poprvé dostal k hraní jedné úrovně Dishonored a neměl po ruce ani Harvey Smithe ani Rafa Colantonia, aby mi ukazovali, co je pro danou situaci nejlepší dle jejich vývojářských srdcí.
