Positech Games 21. listopadu spustili pozoruhodnou kampaň, při níž veškeré výtěžky z prodeje jejich her až do 3. prosince obdrží právě organizace War Child. Harris v rozhovoru s Kotaku vysvětluje myšlenkový pochod skrývající se za tímto krokem: „V Kamerunu můžete postavit základní školu za 18 tisíc liber, a to přece není moc peněz. ” Ačkoli Harris prý Kamerun ani jinou část Afriky nikdy nenavštívil, přijde mu taková investice mnohem smysluplnější, než např. podpora bohaté lokální školy poblíž jeho bydliště, která by si za finanční příspěvek koupila „další stožár ke své plachetnici.“
Velcí mohou dělat víc
Mnohým z vás se možná na mysl dere poměrně očividná otázka, kterou si pokládá i Harris. Pokud si relativně malé studio typu Positech Games může pohodlně dovolit věnovat dvanáctidenní výdělek na charitu, proč se o něco podobného nepokoušejí také giganti herního průmyslu? Když se vrátíte k prvnímu odstavci, všimnete si, že s charitou War Child spolupracují sice úspěšní, ale stále ještě relativně nezávislí vývojáři. Mezi další studia věnující část výdělků charitě patří například vývojáři her Verdun nebo 1979 Revolution: Black Friday – zkrátka tvůrci, jejichž rozpočet se absolutně nemůže rovnat EA, Ubisoftu a podobným hnacím silám tříáčkového hraní.
Harris odhadl, že vynikající nová Civilization VI za první tři týdny mohla vydělat takových 12 milionů dolarů – a to po odečtení nákladů na vývoj hry. Asi není třeba počítat, kolik škol by se za pouhý zlomek takové částky dalo postavit. Harris si myslí, že snahy menších vývojářů by na tento problém mohly mít dobrý vliv: “Mohl by to být dobrý způsob, jak zahanbit některé větší společnosti.”
zdroj: Archiv
Někde stigma "násilných" her přetrvává
Harris ovšem dodává, že spolupráce s charitami někdy není zrovna jednoduchá ani pro samotná studia, což dokládá následující případ: „Chtěli jsme si vybrat charitu, která sponzoruje lepší vzdělání dětí v rozvojovém světě. Ta charita nás odmítla. Řekli, že nechtějí být spojováni s počítačovými hrami.“ Proč to? Dobročinné organizace se prý bojí, že „hry jsou příliš násilné.“
Nespolupracovat z tohoto důvodu se studiem vyrábějícím hry z relativně mírumilovné série Democracy je sice podle Harrise směšné, ale zároveň chování charit chápe. „Spousta lidí o hrách nic neví. Řekl bych, že hodně darů pochází od starších lidí a také od lidí zanechávajících peníze ve své poslední vůli.“ Charity se bojí, že spolupráce s herními vývojáři by se nelíbila právě takovým lidem, kteří mají o herním průmyslu zakořeněné zkreslené představy.
Ať už vidíte chybu tam či tam, zdá se, že bude potřeba urazit ještě pořádný kus cesty, než bude spolupráce herního průmyslu a dobročinných organizací fungovat tak, jak by mohla. Pokud vás tato problematika zajímá, určitě stojí za to si přečíst původní článek na Kotaku. A kdybyste chtěli rovnou podpořit snahu Positech Games a War Child, zamiřte do 3. prosince na Steam nebo na stránky studia.
