Chodbami pevnosti Games.cz se plíží tichý teror. Autoři u vyhasínajících krbů bázlivě snižují hlas, když zmiňují jeho jméno, utěšují panikařící nadbytečné čárky a nenápadné překlepy, že všechno bude v pořádku, že přízrak si pro ně nepřijde... a pak, když vysvitne slunce, jsou všechny milované, hýčkané chyby a chybičky pryč. Zůstává jen čistota z bílé slonoviny, perfektní, děsivá, správná, příšerná.

Služebníkem bezcitné dokonalosti, nepřítelem půvabných vad na kráse, je Vašek. Má rád hry. Hry na kočku a myš, kdy on mňouká a ostatní krvácejí. Hry strategické, v nichž jeho šiky pošlapou mělké hroby statečných. Hry fotbalové, v nichž jeho svěřenci něžně obejmou krčky soupeřových aspirací a zesílí stisk, dokud sny nezesnou. Hry na hrdiny, na ty opravdové hrdiny, kteří se nebojí černého brnění a oněch sladkých slůvek: „Aš nazg durbatulûk, aš nazg gimbatul.“ Kdyby byl herní postava, byl by Bezejmenný. Kdyby byl zvíře, byl by malé štěňátko. Kdyby byl jídlo, byl by párek z Globusu. Je třeba něco dodávat?

Vaškův epilog na Games.cz

Všechno jednou končí