zavřít

Pillars of Eternity: The White March - recenze 2. části

PC

Recenzovaná verze: PC

Vychází na platformách: PC, MAC, Linux

Verdikt: DLC, které oproti první části znamená vylepšení ve všech směrech. Nějaké ty mouchy se vždycky najdou, ale tentokrát vám nedá moc práce je přehlédnout.

Hodnocení redakce 8/10

Jak hodnotíme

9. 3. 2016 19:46 - Recenze autor: Václav Pecháček Komentáře: 0

Když se na erpégéčko Pillars of Eternity loni na podzim nabalilo sněžné DLC The White March - Part I, nebyli jsme z toho v redakci zrovna nadšení, jak dokládá recenze a šestkové hodnocení. Přemíra tupého bojování se zasnoubila s chudým příběhem a jejich potomkem bylo nemastné a neslané rozšíření. Takové dítě bez duše. White March - Part II je na tom ale mnohem lépe. Právě proto, že se vydává úplně jinou cestou než starší bratříček.

Není boj jako boj

Rozdíly v obou DLC nejsou na první pohled patrné. Znovu na vás čekají zamrzlé končiny kolem vesnice Stalwart, poblíž které jste se posledně pracně dobývali do staré trpasličí pevnosti. V okolí číhají bandité, žoldáci, obludy a náboženští fanatici, a všichni se samozřejmě nemohou dočkat něžného dotyku vaší čepele. Po zkušenostech z prvního dílu to není dobré znamení. Přestože vás ale násilné řešení konfliktů ani ve druhé části rozhodně nemine, tentokrát si ho možná i užijete.

Klíčovou roli v téhle změně hraje příběhové pozadí, které se po pádu do temných hlubin trpasličích slují opět vznáší k oblačným metám nastaveným základní hrou. Zapomeňte na sérii úkolů, které by se daly shrnout do věty: „Pane hrdino, mohl byste nám prosím, prosím otevřít tyhlencty velké dveře, abychom si uvnitř mohli namastit kapsy?“ White March - Part II se zabývá prorockými sny, padlými bohy a v neposlední řadě taky neporazitelnou armádou, která může hravě zničit celý svět. V severské pustině se právě několikanásobně navýšily sázky.

Příběhový posun je důležitý nejenom pro samotné DLC, ale i v kontextu Pillars of Eternity jako celku. V první části moc nedávalo smysl, že se hrdina, který se nachází uprostřed boje o záchranu světa, jen tak z plezíru vydá na nedostupný sever daleko od civilizace kvůli nějakému tomu blyštivému novému vybavení. Alespoň můj idealistický bard, který pohrdá materialismem a konzumní společností, by to rozhodně neudělal, kdyby jeho páníček neměl za úkol napsat o celém dobrodružství recenzi.

S příchodem druhé části však začíná dovolená na horách dávat smysl. Dopadení Thaose vám rázem nebude připadat jako taková priorita v porovnání s… No, nebudu tady zbytečně spoilovat. Jen si tenhle příběh vychutnejte hezky neposkvrněni.

Správný poměr příběhu a násilí

Pár obecných hodnocení ale asi ničemu neuškodí. Bod první: narativní linka si tentokrát skvěle rozumí se souboji. Souvisí to s dávkováním obojího. Zatímco v prvním díle DLC vás zástupy generických monster zdržovaly od střípků příběhu, Part II vás nechá, abyste se do vyprávění důkladně zavrtali. Teprve pak vám do cesty jednou za čas postaví pořádnou sérii šarvátek, která má v rámci situace smysl. A právě proto vás to nebude obtěžovat, naopak.

Na normální obtížnost se těmihle bitkami sice jen tak snadno neproklikáte, ale nečeká vás ani žádná nadměrná námaha. Tedy s výjimkou jednoho naprosto šíleného výkyvu se skupinou rozzuřených mnichů, kvůli kterému jsem si musel na chvíli snížit obtížnost celé hry. Nedívejte se na mě tak, nejsem na to pyšný. Ale po dvacáté trávit nepřijatelně dlouhý čas civěním na stále stejnou nahrávací obrazovku by zmohlo i lepší muže než jsem já.

Linearita nevadí

To bychom měli první bod. A ten druhý? Příběh přece jen trochu klame tělem - v negativním smyslu. V jednu chvíli před vás hra postaví několik vzájemně soupeřících frakcí, z nichž ani jedna není očividně zlá nebo dobrá. Nějakou dobu jsem se odvážil doufat v politické drama plné špinavých intrik, které by nespadlo do pasti běžného lineárního příběhu. Tahle naděje se ovšem ukázala jako lichá. Hra vás povede za ručičku po předem dané cestě, což samozřejmě neznamená, že by se na nějaká ta morální rozhodnutí vůbec nedostalo. Jenže jde o binární dialogové volby na přesně určeném místě.

Je na tom něco špatného? Není, zvlášť když je tahle struktura podpořená opravdu kvalitním příběhem, jako v případě druhé části White March. Smekám chocholatou přilbici před scénáristy z Obsidianu, protože se jim povedlo vymazat nepříliš pěkné vzpomínky na první část DLC. Vlastně nejde ani tak o výmaz, jako spíš o přebarvení na růžovo. Příběh staví na základech položených první částí a rozšiřuje je v komplexní celek hodný původní hry.

Krátké, ale šikovné

O obsahu tohoto DLC by se toho dalo napsat ještě docela dost. Přináší obligátní zvýšení maximální úrovně spolu se zábavnými a smrtícími hračkami pro celou družinu. Na scéně se objevuje nová barbarská hrdinka. Nabízí skvělý vedlejší úkol s obranou vašeho hradu před chamtivým aristokratem. Nezapomíná na různá drobná vylepšení hratelnosti a tak dále.

Možná vás proto zarazí, že se celým dobrodružstvím bez problémů prokoušete za méně než 10 hodin. Pro leckterého fanouška rozmáchlých RPG to je možná malá porce, zvlášť když se hra stále nezbavila některých starých známých neduhů, jako jsou tradičně nepřehledné potyčky a mizerné herecké výkony dabérů.

Jenže přes to všechno je White March - Part II opravdu férová nabídka. Co ztratila na kvantitě, to vynahrazuje kvalitou. Za každý nedostatek přináší pět zlepšováků. Je to prostě více než jen dobré rozšíření Pillars of Eternity. Co víc si přát.

Tagy: fantasy RPG izometrické oldschool hardcore datadisk

Zdroje: Vlastní

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PS4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Wii, 3DS, DS, PS Vita, iPhone a iPad. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Call of Duty, World of Warcraft, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield nebo FIFA.