Naval War: Arctic Circle - recenze

PC

Recenzovaná verze: PC

Vychází na platformách: PC

Verdikt: Kdo četl pár knih od Toma Clancyho nebo ho láká moderní bojiště, zejména to na moři, nebude zklamán. Atmosféra soubojů detekčních přístrojů je skvělá a v tomto ohledu jde o skutečný unikát. Naval War: Arctic Circle by si však zasloužila bohatší multiplayer a hlavně více informací, které by hráči dokázaly vysvětlit, jak se na moři správně bojuje.

Hodnocení redakce 7/10

Jak hodnotíme

metacritic 64/100

Objednat na JRC.cz - obchod plný zábavy

9. 5. 2012 v 20:15 - Recenze Autor: Tomáš Jung Komentáře: 0

Moderní válčení je z velké části neosobní. Nevidíte, jak stříká krev z nepřítele, kterého jste sekli šavlí. Svého protivníka často ani nezahlédnete, což platí zejména pro válčení na moři, pod hladinou a ve vzduchu. Soupeř je jen tečka na radaru vzdálená stovky kilometrů, na níž vypustíte raketu, která si ho sama najde a zničí.

Naval War: Arctic Circle - recenze

Přesně o tomto typu boje je právě realtime strategie Naval War: Arctic Circle. Je to válka složitých detekčních zařízení, válka radarů, sonarů a dalekonosných raket. Kdo někdy zkusil například S.C.S. Dangerous Waters, tak tuší, o co tady jde a rychle se dostane do obrazu. Moderním bojem nepokřtěným hráčům sice bude z počátku velmi úzko, ale věřte mi, vyplatí se to vydržet.

Lepení kampaní

Ve hře proti sobě stojí dvě vojenské velmoci. Amerika a Rusko se dostaly do křížku v oblastech kolem polárního kruhu, což zahrnuje sever Evropy včetně Norska, Anglie nebo Islandu. Mapa dostupná ve hře má rozlohu celkem 35 miliónů čtverečních kilometrů. Zachovejte ale klid, tohle číslo je pouze úderné marketingové kladivo. Ve skutečnosti se nestane, abyste ji v bitvách využili celou a vlastně je to docela škoda. Scénáře se totiž odehrávají ve vymezených prostorech.

Naval War: Arctic Circle je strategie bez stavby základen. Máte jasně přidělené síly a cíle, s nimiž se musíte vypořádat. Ve dvou kampaních (jedna za USA, druhá za Rusko), složených z nepropojených misí, budete ničit letadlové lodě nepřítele, jeho letiště, hledat a potápět ponorky, bránit se před invazními svazy nepřítele či naopak chránit ty své. Nepropojení misí kampaně a jejich amatérské slepení hloupými obrázky s texty rozhovorů v komiksovém stylu mě docela štvalo. Scénáře jsou naštěstí navrženy kvalitně, jsou rozmanité a lze je hrát opakovaně, což trochu kompenzuje jejich menší počet.

Stihači do vzduchu

Styl boje v Naval War: Arctic Circle je to nejsilnější pouto, kterým si vás hra přitáhne. K dispozici máte například letadlovou loď obklopenou doprovodnými plavidly, k tomu jednu základnu na pevnině a pár ponorek. Cílem je zničení letiště nepřítele. Takže jak na to? Důležité je vyslat své stihače hlídkovat ve směru předpokládaného příletu nepřítele. Rozhodně se hodí do vzduchu poslat tankovací letadlo a také nechat kolem lodí létat vrtulníky, které hledají nepřátelské ponorky. Musíte správně odhadnout čas, kdy poslat do vzduchu bombardéry, jak je chránit a čím je vyzbrojit.

Atmosféra boje je podmanivá, těší vás každé objevení nepřítele, stejně jako jeho sestřelení. Koušete si nehty při přezbrojování letounů, které probíhá trýznivě pomalu a klepete si nohou pod stolem při přemýšlení, zda necháte stíhače ještě ve vzduchu, nebo bude lepší je vrátit na základnu pro doplnění paliva. Napjatá situace graduje, když radar zacchytí blížící se rakety a vy nemůžete zjistit, odkud jsou vystřelovány.Výše zmíněné se odehrává jen na střídmě kreslené mapě s ještě střídmějšími ikonami jednotek a světe div se, má to napětí i sílu přibít vás do křesla.

I tak si trochu píchnu do slabin? Vadilo mně, že u plavidel nejsou známy jména kapitánů a neznám ani jména pilotů nebo jejich kvality. Možná že jsem zmlsaný War in the Pacific od Matrix Games, kde je třeba koukat i na únavu letců, ale mám pocit, že takováto hlubší charakterizace bojovníků by hru více rozehřála a přiostřila. Podobný dopad by mělo i nadabování hlášení namísto pouhých textových výpisů.

Zapni radar a je po tobě

Uživatelské rozhraní je zpracováno na jedničku. V přehledném menu můžete přednastavovat chování jednotek a tím se zbavit mikromanagementu - jestli mají jednotky aktivně útočit, nebo se chovat více defenzivně. Letadla je možné vybavovat různou výzbrojí a předělat je z útočníků na námořní cíle na bombardéry vhodné k ničení pozemních cílů. Nastavujete rychlost letu i plavby, což má vliv na spotřebu paliva a u letadel se hrabete i ve stanovení letové hladiny.

Tím se dostávám k jedné zásadní otázce, kterou budete neustále řešit. Chcete více vědět o nepříteli a riskovat odhalení, nebo raději vsadíte na větší utajení? Hra rozlišuje dvě základní detekční zařízení – aktivní a pasivní. Ty aktivní mají zpravidla vetší dosah, zejména u letadel nacházejících se hodně vysoko. Aktivitu zařízení ovšem může zaznamenat nepřítel a odhalit vaší pozici. Tohle je alfa a omega celého boje v Naval War: Arctic Circle a zároveň je to i kámen úrazu.

Jak jsem psal, rozhraní je sice přehledné, u zbraní i detekčních přístrojů je jasně vidět jejich dosah, ovšem zásadně chybí podrobnější informace - o jaká zařízení či zbraně jde. Tuhle hru si přece u všech čertů koupí krom našprtaných válečných geeků i někdo, kdo se chce o moderním námořním boji něco dozvědět a chce se naučit používat detekční přístroje i novodobé zbraně. Bohužel má smůlu. Třeba při multiplayerové bitvě jsem za ruskou stranu teprve metodou pokusů a omylů přišel na to, že ideální pro útok na letiště z velké dálky je Tupolev Tu-95 vyzbrojený raketou Kh-555.

Celkově je ve hře zhruba 70 jednotek modelovaných dle současné výzbroje armád, každá s různou možností vyzbrojení a vybavení. Co to je APY-8 radar, kdy je dobré ho zapnout, jaké výhody má sonar MGK-540 Flank, kdy je vhodné použít raketu SLAM-ER? Ve vzduchu zkrátka visí na můj vkus hodně otázek a neodpoví na ně ani tutoriál nebo manuál: oba jsou velmi strozí učitelé moderní války. Je pravda, že AI si se správnou volbou zbraně poradí, sama se brání i útočí a vy se ve své podstatě věnujete jen zadávání bodů trasy nebo cílů, ale informační tma je přesto nepříjemná.

Stálý přísun updatů

Pokud se však spokojíte se samotnou hratelností, nepotřebujete pátrat po informacích a zároveň máte alespoň malé povědomí, jak válka na moři probíhá, nebudete zklamáni. Ovládání bezvadně sedne do ruky a v základních principech hry se lze rychle orientovat. AI si celkem slušně poradí i bez vašich zásahů a atmosféra bitev je hodně dobrá i přes strohé grafické zpracování mapy a katastrofický 3D doplněk, jenž zaspal dobu. Naštěstí 3D rozměr funguje jen jako křoví, nemá jiný význam a lze ho také při hraní na slabších počítačích vypnout.

Nerozumím však tomu, proč u Naval War: Arctic Circle nejde ukládat během hry a hlavně, proč nebyl na vydání dotažen multiplayer. Je tady jen pětice scénářů vhodných k online boji. Užijete si u nich, ale je to sakra málo - tahle hra si přímo říká o nastavitelné skirmish bitvy a určitě by jí sedlo kooperativní válčení. Snad se situace změní s příchodem editoru, jehož vývoj a doplnění do hry autoři nedávno ohlásili.

Naval War: Arctic Circle mě bavila, to se nedá popřít, ale nemohu se u ní zbavit nepříjemného pocitu z uspěchaného vydání a ne zcela využitého potenciálu. Neházím však ponorku do žita, jen za poslední týdny přibylo několi patchů a nějaký ten scénář. To jasně dokazuje úsilí, jaké autoři do hry stále vkládají. V přítomnosti je hra velmi slušná a budoucnost pro ni vypadá více než slibně.

Tagy: strategie realtime moderní válka

Zdroj: Vlastní

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PS4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Wii, 3DS, DS, PS Vita, iPhone a iPad. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Call of Duty, World of Warcraft, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield nebo FIFA.