Close Combat: The Longest Day - recenze
8/10
zdroj: tisková zpráva

Close Combat: The Longest Day - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

12. 8. 2011 4:00 | Recenze | autor: Tomáš Jung |

Je to k neuvěření, ale série Close Combat si udržuje pozornost virtuálních stratégů téměř patnáct let. Aktivně se hraje i modifikuje, i když od prvního dílu vypadá graficky pořád skoro stejně. Close Combat je podhoubí válečníků. Určitě nejsem sám, kdo na téhle hře vyrostl, a kdo si užíval napínavé realtime bitvy druhé světové války v pěti dílech původní série. Je třeba dodat, že hra postupně dospívala a s každým novým dílem se něco vylepšilo, až série doběhla k pátému a poslednímu přírůstku Invasion Normandy, který je právě základem pro recenzovaný remake Close Combat: The Longest Day.

Olin Dows, 1944

Zob pro bažanty

Veteráni prominou, jako první se pokusím vysvětlit, proč by se měl Close Combat: The Longest Day zabývat někdo, kdo o sérii nikdy neslyšel, natož ji hrál. Pokud jste si ještě nezahráli žádnou realistickou realtime strategii, právě Close Combat je naprosto ideální příležitostí, jak s válečným řemeslem začít. Obtížnost hry je totiž nastavena na přijatelnou mez. Působí tedy realisticky, přitom nezatěžuje zbytečnostmi a budí respekt. K ovládnutí bojiště máte jen pár základních rozkazů a je snadné velet tankům, dělům, minometům i vojákům, jen nesmíte být zcela vojensky tupí. Voják pod vámi má svou morálku a rozhodně mu zkazíte den, když ho pošlete nechráněným terénem proti německému kulometu.

Vzorec boje je ve své podstatě primitivní – opatrně postoupíte ze zajištěných pozic vpřed, když narazíte na nepřítele, naplivete na něj z minometu, sejmete ho a postupujete k dalšímu vítěznému bodu, který musíte obsadit. Občas je nutné zlikvidovat tank jiným tankem, dělem nebo bazookou, šikovně použít obrněnce k podpoře pěchoty či určit místo, kam dopadne salva děl nebo kde to vyčistí letectvo. Jakmile se vám začnou vojáci měnit v červené louže, děláte něco špatně a rychle poznáte, co přesně. Taktické bitvy jsou plynulé, bojiště hlučné, a přestože je grafika přes deset let stará a remake ji moc nevylepšuje, hezky se na to kouká a je to přehledné.

Blátošlap i stratég

Kromě bitev samotných si můžete zahrát také na vyššího velitele. Po spuštění kampaně nebo operace, šoupete jednotkami po strategické mapě a narazíte-li na nepřítele, musíte se s ním vypořádat v bitvě. Před bojem si dokonce lze poupravit sestavu jednotek, nakoupit si více pěchoty, někdy tank, dělo nebo minomet – to vše dle potřeb nadcházející bitvy.

Dobře se při tom naučíte základy války, osvojíte si zbraně i techniku a bezvadně se pobavíte. Strategická část je jednou z hlavních věcí, která Close Combat propůjčuje punc výjimečnosti a postrkuje virtuální válčení do další roviny. Kampaň je navíc nelineární a plně pod vaší taktovkou.

Munice pro veterána

Pokud jste zkušení váleční psi a Close Combat hrajete léta, znáte asi všechny jeho ctnosti i chyby. Vyplatí se tedy investovat peníze do remaku? Na první pohled určitě ne. S grafikou se prakticky nic nedělo a hra vypadá k nerozeznání od předchůdce. Ale něco tu přeci jenom je, jen to netřískne do očí. Například s posledním patchem se hodně upravila AI, zejména její schopnost hledání cesty do zadaného bodu. Ostatně, umělá inteligence je na tom o něco lépe celkově.

Nainstaloval jsem si původní hru, testoval různé situace a shledal, že se AI obecně chová více vojensky, zejména dobře reaguje na náhlé nebezpečí, nejde tvrdě jako beran za cílem, ale snaží se využívat terén nebo se stahuje do bezpečnějších pozic. Narazíte i na její nedokonalosti, občas hloupá rozhodnutí, ale pozitivní pocit z chování vojáků převažuje.

To však pořád není dobrý důvod, proč dát peníze za něco, co už doma máme. Možná by vás mohli přesvědčit nové kampaně, zvláště ta hlavní. Tentokrát se už nevěnujete jen jedné pláži, ale strategická mapa se rozšířila a zabrala celé vylodění v Normandii - všechny pláže. Může za to zvětšení plochy strategické mapy, která nyní pojme až 64 taktických map, což je o 21 více než originál. Zajímavá novinka, určitě je fajn, že máte pod palcem celé vylodění a sám jsem si ho s chutí zahrál, ale jako veterán předchozího dílu jsem neměl pocit, že bych se u původní kampaně hůře bavil.

S rozšíření strategické části jde ruku v ruce také větší velikost některých taktických map, z původního maxima rozměru stran 3600 pixelů na 4800 pixelů. Mamutí rozměr určitých scénářů vás jistě překvapí a políbíte (bez jazyku a neslintat) svůj 24 palcový monitor, díky němuž máte na velké mapě přehled. Příjemná je rozhodně také více než šedesátka upravených nebo zcela nových scénářů a map.

Slabé trumfy

Tak co, půjdete do toho? Cítím, že to ještě není dostatečně přesvědčivé. Přihazuji simulaci bitev v noci s možností osvícení krajiny světlicí, čímž lépe vyniknou akce výsadkářů před vyloděním. Zóny rozmístění vojsk před bitvou už mnohdy nemusí být jen u kraje mapy, větší a hlavně viditelný vliv má únava a soudržnost celé bojové skupiny. Rovněž byl vylepšen editor scénářů...a to je asi tak vše, co mě zaujalo. Ostatní jsou drobnosti.

Vlastním Close Combat V: Invasion Normandy od jejího vydaní a upřímně říkám, že pokud bych hru nedostal zdarma ke zhodnocení, sám bych za ni peníze znovu neutrácel. Přeci jenom změny nejsou dostatečně výrazné, pocit ze hry hodně podobný a navíc je kolem mě mnoho jiných lákadel. Místo abych opětovně hrál Close Combat, utratím svůj čas za Men of War či nový Combat Mission.

Bažanti nástup!

Zcela jiná situace nastává pro všechny, kdo tuhle sérii nebo některý z jeho dílů, nezná. Pořídit si hru je v takové situaci absolutní povinnost. Jde o válečný klenot, teď omlazený a očištěný od chyb, který je navíc rychle přístupný a má svižnou hratelnost s parádní atmosférou. Kdo se s Close Combat nikdy nesetkal, platí pro něj hodnocení 90, veteráni by, vzhledem k nepříliš výrazným inovacím, hru hodnotili 70. Takže to zprůměrňuji na hezkých 80, ať je to spravedlivé.

Doporučení i hodnocení se vztahuje kromě The Longest Day i na další vydané remaky, tedy Last Stand Arnhem, Cross of Iron a Wacht am Rhein. Dostupné jsou na stránkách www.matrixgames.com. A ještě nezapomeňte zajít na www.closecombatseries.net. Na vlastní oči poznáte, jak je komunita aktivní a kolik pro hru existuje skvělých modifikací.

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

Verdikt:

Populární a velmi známá série strategii se dočkala vylepšení a znovuvydání. Pokud hru vlastníte, z novinek se jistě nepoložíte a je na zvážení, zda do remaku investovat. Kdo ale nikdy Close Combat nehrál, tak by měl vědět, že je otázkou cti a povinnosti každého virtuálního vojáka si tuhle (kdysi průkopnickou) strategii zahrát.

Nejnovější články