Borderlands 2 - dojmy z kooperativní řezanice
zdroj: tisková zpráva

Borderlands 2 - dojmy z kooperativní řezanice

4. 4. 2012 16:00 | Dojmy z hraní | autor: Lukáš Grygar |

Autor má horečku, letadlo dvouhodinové zpoždění a Oyster karta se válí zapomenutá doma. Posílat mě do Londýna hrát nevydané hry je záležitost očividně proklatá, ale vysvětlujte to šéfredaktorovi, když o vás dobře ví, jak máte rádi Borderlands. Nebudu zapírat, že mi tahle Diablem nakažená střílečka sedla až neuvěřitelně, když je svým způsobem blbá jak poleno a já nejsem z těch, kdo by blbost považovali za přidanou herní hodnotu. Borderlands naštěstí od prvních minut na Pandoře kouzlí atmosféru, míchající sci-fi a western způsobem veskrze odzbrojujícím. Hra přitom zbraněmi paradoxně přetéká a najít si tu vlastní (a pojmenovat ji třeba "Vera") je s prvním headshotem začátek krásného přátelství.

Tohle na obědě v Camdenu marně vysvětluju nejmenovanému kolegovi ze Score (říkejme mu třeba Adam Plechatý), který má Borderlands za nudnou ptákovinu, a kolega další, slovenský veterán Pavol Buday, zachovává neutrální pozice, anžto Borderlands nehrál. Už tohle (a taky skutečnost, že Pavol platil ten oběd a Adam mě hodil z letiště domů) je důvod oba pány v textu zmínit — promění dvouhodinovka s druhým dílem jejich pohled na věc?

Síla dvou

Po dvojicích usedáme k počítačům a dostáváme do rukou, ach ano, gamepady. Moje psí oči a "can I haz mouselook?" pohledy nikoho neobměkčí, ale ve výsledném součtu se to ukáže jako zásah nějaké vyšší moci. V rámci prozřetelnosti sobě vlastní beru z nabízených postav Gunzerkera a Sirény prvně zmíněného, s vědomím a nadějí, že dvě bouchačky v rukách člověka, který hraje svou první FPS na gamepadu, možná i něco trefí. Pavol u sousedního počítače doplňuje tým Sirénou a společně se pouštíme do pre-alpha verze pokračování.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva

Čeho si všimnu okamžitě: hra vypadá fantasticky. Stylizace nepůsobí omšele, jak jsem se bál, a barevné paletě napíchli výtvarníci infuzi s temperami. Čeho si všimnu vzápětí: strom schopností, do kterého můžeme hned zkraje libovolně nasypat patnáct bodů, decentně větví styl, s jakým budete danou postavu hrát. Gunzerker samozřejmě zůstává Gunzerkerem, tedy střelbychtivou variací na Bricka z prvního dílu, ale je na vás, jestli se s ním zaměříte spíš na schopnost střelby ze dvou zbraní najednou, nebo raději na regeneraci zdraví a celkovou odolnost.

Protože s Pavolem zvládneme první ze dvou předváděných oblastí hned nadvakrát, mám možnost vyzkoušet dvě různé konfigurace schopností. S body naloženými právě do zdraví a také větších zásob munice je z mého Gunzerkera regulérní tank, zatímco kolega-Siréna skotačí všude kolem a prská po nepřátelích stázové koule, do kterých pak spolu s olovem sypu veškerou frustraci z náročného dne.

Klíčovou roli pořád hrají efekty jednotlivých zbraní a rozličné odolnosti nepřátel, takže když nás před zamčenými branami jakéhosi komplexu přepadnou poměrně agilní roboti a jejich opravárenské drony, přijdou ke slovu korozivní zbraně a hned je na bojišti dýchatelno.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva

Oheň & led

Až na výjimky, kde nám nějaká nová, vůči aktuálním zbraním odolná, potvora nakope zadnice, procházíme hrou jako nůž máslem a ke konci už je z likvidace nepřátel rutina. A protože si právě na rutinu stěžovali i ti hráči, kterým jinak jednička padla do noty, vkrádá se do hlavy otázka: jak je to s tím dynamickým vývojem misí? Kde je slibovaný důraz na příběh? V závěru celé dvouhodinovky si můžu odpovědět, že pokud někde, tak rozhodně ne tady v Londýně.

Jeden z producentů, kroužících okolo, krčí rameny a konstatuje, že v buildu, který hrajeme, nejsou zatím NPC. Přijde mi trochu na hlavu nás sem svozit a ukázat nám z pokračování jenom to, co od něj automaticky čekáme (= hromadu střílení). Budiž, v závěru druhé oblasti je cosi málo naťuknuto depeší od Mordecaie, který nás posílá vysvobodit zajatého Bloodwinga, ale pokud jste zrovna jako já nesrostli s postavou lovce a jeho okřídleného druha, patrně vás takový náznak ponechá chladnými.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva

Chlad rozhodně nepustil Adama, kterého seance spíš utvrdila v původním dojmu. Oproti tomu Pavol se nechal slyšet, že si odpoledne pospíší jedničku sehnat. Co z toho vyvodit? V tuhle chvíli relativně přímočarý závěr. Pokračování

Borderlands 2 podle všeho nemění pravidla hry a v základu je totožnou zábavou, jaká vás buď chytla, nebo zcela minula. Gearbox se tváří, že by rád na tomhle základu vystavěl i něco víc, ale zatímco na loňském Gamescomu tohle "víc" předváděli v rozvětvené záchranné misi, v Londýně nám nic podobného osahat nedovolili.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva

Je zároveň pravdou, že ve chvíli, kdy Pavol rozstřílel krystaly ochrany v nohách kamenného golema a já vzápětí s hurónským řevem (v mé hlavě, samozřejmě) skočil z útesu a v letu golema akimbo provrtal tak, že by ho neprobudilo ani dvacet šémů... nám cokoliv dalšího přišlo krapet podružné.

P.S. Zbylé nové obrázky ze hry hledejte v galerii.

Nejnovější články