Jestliže mě včerejší záběry z Wolfa nenadchly ani nezklamaly, následující tři minutky z Enemy Front jsou na tom úplně stejně. Bohužel. Ze záběrů je zřejmé, že se lze po úrovních pohybovat svobodně a nepřátele likvidovat potichu sniperkou, ale i ve víru adrenalinové akce. Graficky hra také působí hezky (běží na CryEngine 3) a do role britského novináře, který pomáhá odboji v lokacích po celém světě (v tomto případě Francie), se člověk vžije velmi snadno. Okovy žádané iluze však padají v momentě, kdy se první nácek vyřítí s hurónským řevem z krytu přímo proti hlavni vašeho sapíku. Ach jo...
zdroj: Archiv
Enemy Front nemá být a není simulace, ale zároveň tvůrci hru neoznačují za arkádu. Chování nepřátel podle záběrů z videa však silně připomíná jednání nepřátel z arkádových stříleček. Nerad se vrtám v maličkostech, ale nepotěšil ani pohled na vojáka, kterého přepadne hrdina zezadu. Nácek při tom prkenně stojí, jako by pro něj něco takového byla normálka, vůbec se nelekne a nevypustí ani hlásku nebo zachrčení. Až když končí v kaluži vlastní krve na zemi, tak mírně chrochtne. Tak chabou iluzi přepadení a smrti by neudělal ani Zdenda Troška (nic proti jeho tvorbě).
Podobné nedostatky jsou samozřejmě maličkosti, které lze přehlédnout, když je hra zábavná a vtáhne vás do virtuálního prostoru jinými kvalitami. Když se ale řada nepříjemným maličkostí vrší tak dlouho až vytvoří řetěz, může to hře ublížit. A jen během tří minut jsem potenciálních problémů napočítal na záběrech hned několik, což je zneklidňující. Mrzelo by mě, kdyby Enemy Front dojela na spoustu malinkatých chyb, protože kvalitní válečnou akci s možností volby herního stylu neodmítnu nikdy. Počkám na výsledek a uvidím. Enemy Front vyjde na PC, PS3 a X360 už 13. června.
