Aleš: Tak já tedy začnu, ostatně, mám otravný zvyk se každého v kině po skončení filmu ptát, jak se mu to líbilo. Tím spíš, když chci, aby se mu film líbil, pokud se líbil mně. Takže, Martine, jak se ti to líbilo? :) Osobně mě Temný rytíř povstal (proboha to je hroznej název, tedy jeho překlad) potěšil. Jasně, hodně to bylo i díky tomu, že jsem nepropadl očekávání, že uvidím něco, co ještě svět neviděl. Ne, viděl jsem něco, co už jsem viděl dvakrát – a vzhledem k tomu, že mám první díl tak nějak nejraději, tak jsem určitě nebyl zklamaný.

Efekt, který jsem pozoroval u mnoha lidí – jak to, že to nebyl ten nejúžasňoucnější film všech dob, to je ale zklamání – jsem tedy zažehnal. Určitě se mi líbil fakt, že Bane je protivník, který Batmana dokáže vyzvat nejen intelektuálně, jako Joker, ale i fyzicky. Motiv smrti, který vystřídal strach z jedničky a naději z dvojky mi také sednul. Je to vlastně paradoxní, Batman tu má nejméně hračiček ze všech filmů, nejméně mluvení hlubokým hlasem a přesto je film, hlavně díky několika dějovým zvratům, nejkomiksovější ze všech, aniž by přišel o punc uvěřitelného příběhu. I Catwoman je vlastně jen šikovná zlodějka se stylem. Už jsem se ptal, jak se ti to líbilo?

zdroj: tisková zpráva

Martin: Nejsem nadšený, nejsem ani zklamaný. Na jedné straně jsem rád, že Nolan odolal nutkání udělat z vyvrcholení trilogie velkolepou bramboračku, ve které půjde příběh stranou a přemůže ho snaha udělat všechno ještě větší, brutálnější a dražší. Všechno se drží ve stylu předchozích dílů, všechny postavy mají jasnou motivaci a ani dějové zvraty neodhalí v jejich chování zpětně nesmysly. Už během projekce jsem ale viděl, že jsi z Povstání Temného rytíře (tohle je podle tebe lepší? ;)) nadšený o dost víc, než já. Takže namísto další chvály se ujmu role věčného rýpala a zkusím svůj odstup od nového Batmana trochu rozvést.

V prvé řadě se mi moc nesedl Bane. V postprodukci si tak dlouho hráli s jeho hlasem, až z toho vylezlo nějako jako ochraptělý Gandalf, který pokaždé, když promluví, úplně naruší atmosféru filmu. Dost dobře nechápu, jak se něco takového mohlo stát, protože Bane skutečně zní, jakoby stál úplně někde jinde, než ostatní postavy. Možná i proto je scén, kdy Bane mluví nějak k věci, poměrně málo a jeho postavě to dost škodí. V komiksech je Bane postava nejen silná, ale též inteligentní. U Nolana má ale jen kupu svalů a nepůsobí zdaleka tak ďábelsky, jako Joker nebo tak osudově, jako Ra's al Ghul. Ještě než budu pokračovat, máš co říct na Baneovu obhajobu?

zdroj: tisková zpráva

Aleš: Víc nadšený během projekce? Já jen u filmů nemluvím! :) Je pravda, že oproti komiksu chyběla Baneovi ta šílená genialita. Tady to byl chytrý sval, který... sakra, jak to říct, abych neprozrazoval důležité věci z děje? Takže obhajoba... No, on je to problém, abych neprozradil nic z finálního zvratu, kvůli kterému je podle mě víc tím bouchačem, než konspirátorem – i když musíš uznat, že tu zase není za žádného primitiva! Jen je poněkud přímočařejší. Zase je tak trochu zatížený tím, že ty jeho akce dávají smysl jak v rámci scénáře (na rozdíl od Banea takový Joker prostě jen šířil chaos a hrozně se bavil), tak i v symbolice filmu, kdy Nolan, možná až moc okatě, zkouší nakreslit motivy sociální nerovnosti, respektive anarchie.

Bane je vlastně první protivník, který dokáže fyzicky překonat Nolanova Batmana. Ra's al Ghul nakonec dostal dvakrát na kokos a Jokera, i když byl celkem agilní a měl v rukávu trik s magickou tužkou, si Batman při fyzické konfrontaci hezky a s gustem podal. Možná v tomhle nějak Baneova role ve filmu sklouzla hlavně k násilí. Co se týče hlasu, když jsem si zvykl, fakt se mi líbil. Prostě jako chlap, co přijde o hlasivky a dostane něco lepšího, než jen slavíka. Plus to vytváří poměrně slušný protiklad k té muskulatuře (všiml sis, že realisticky nemá kulturistickej pekáč buchet?). Mám pocit, že člověk pak i víc poslouchá co říká, když nehřmí nějakým hlubokým hlasem, ale sípe stylem bronchitického Gandalfa (je fakt, že to je super přirovnání). Navíc, on sípe, Batman chrchlá, vždyť jim to sluší.

zdroj: Archiv

Podle mě je to i tím, že se Nolan, možná příliš, snažil snad každou postavu udělat dvojakou. Bane je silný, ale není blbý, Catwoman je „celkem hodná holka“, ale když jí jde o kejhák, je holt jako kočka, Alfred je otcovský, ale skoro až krkavčím způsobem. Pro Banea navíc hraje ještě jedna věc – hudba! On to sice není vlastně jeho motiv, ale to rytmické sborové „This is Sparta“ (já vím, že to tam není, ale já to tam furt slyším) je se zbytkem soundtracku to nejlepší, co Zimmer za poslední roky složil.

Vlastně mi celý film přišel v mnohém opravdu jako rozloučení a zároveň i hrátky s tím, co fanoušek čeká. Batman vlastně poprvé nasadí masku snad až po hodině filmu, po té samé hodině se poprvé objeví jeho klasický hudební motiv – a podle mě to funguje! Když se polámaný a kulhající Bruce Wayne zase nasouká na motorku jako zdevastovaný křižák, když po osmi letech jede do akce, kde nejspíš dostane hrozně na prdel, protože mu to každý prorokuje a do toho duní ta muzika, má to přece sílu. A Nolan schválně oddaluje tu první akci a naopak prohlubuje rezignaci, beznaděj a motiv smrti. Možná i proto mi nevadí, že Bane je vážně méně výrazný, než byl Joker (ale určitě mě bavil víc než mudrující Neeson). Celý film ale netvoří Batman a Bane. Co ostatní? Třeba Catwoman... a nemyslím tím jen ten zadek na motorce, i když je zapamatováníhodný...:)

zdroj: tisková zpráva

Martin: Ta dvojakost postav vychází už z komiksů. Nolan má v tomhle případě zásluhu jen na tom, že to neupozadil, ale naopak vytáhnul víc na světlo. Jinak, Catwoman jsem se po trailerech hodně bál, Anne Hathaway mi připadala jako nevhodně vybraná herečka s příliš "dobráckým" obličejem. Nakonec to ale fungovalo překvapivě dobře, i když i tady bych měl výhrady, které se ale týkají i filmu jako takového. Hlavně v Temném rytíři dokázal Nolan stále překvapovat a i fanouškům předlohy ukázal jejich oblíbené postavy jinak, než je do té doby znali. Ve třetím díle mi všechno připadalo více předvídatelné a šablonovité. Nemám ve zvyku při sledování filmů v duchu odhadovat, co by se mohlo stát, ale tady prakticky nebylo možné různé náznaky ignorovat. Důsledkem toho mi tam chybělo víc napětí, víc strachu o hrdiny, víc emocí.

Netvrdím, že Temný rytíř povstal postrádá silné momenty, ale je jich mnohem méně, než třeba ve druhém díle. Tvůrci se to snažili vynahradit hudbou (souhlasím, je skoro geniální) a hláškami, které jsou možná až moc prvoplánové. Film má dvě a tři čtvrtě hodiny, není v něm moc hluchých míst, ale přesto nedokáže vybudovat nějaký nový zajímavý vztah mezi dvěma postavami. Ať už jde o linku Batman - Bane, Gordon - Blake, Wayne - Miranda - nic z toho se nevyrovná vztahům mezi "starými známými".

Na hudbě se každopádně shodneme, ale co na akci? Osobně mi připadala lepší, než u předchozích dílů. Surová bitka v ulicích nebo souboj Batman - Bane jsou podle mě nejlepší akční scény z celé trilogie. Není to žádný balet a velká technika, ale opravdový souboj na život a na smrt. Jak dva boxeři těžké váhy v ringu, kteří vědí, že každá další rána může rozhodnout...

zdroj: tisková zpráva

Aleš: S akcí souhlas. Nolan se podle mě s každým filmem stává ve ztvárnění akčních scén jistější - on na ni jinak moc není. Mimochodem, nevšiml sis zase nějaké (ne)úmyslné herní scény, jako byl v Počátku (Inception) sněžný level à la „Call of Duty“? :) Právě během akce se mi líbilo, jak Bane funguje. Že to je prostě hrozně tvrdej bouchač, kterej se neučil karate u mistra Mijagiho, ale prošel si peklem, kde to bylo buď, anebo - přežij, nebo chcípni. A naproti tomu stojí Batman, který měl být od jedničky sice tím, kdo se učil v Lize stínů i předtím „doma“, ale pořád ho poháněl vztek. Krásně to bylo vidět, když šel s Catwoman likvidovat padouchy (jedna nejlepších scén pro mě!). Ona tančí jako kočka před zraky všech, on je tahá do stínu nebo se ve stroboskopickém blikání řítí na kameru. Sakra, jak bych chtěl, aby se nějaké hře povedlo tohle zprostředkovat! Ale to by asi nešlo, to by mi to musel někdo během hraní efektně stříhat.

Stylovou Batmanovu akční promenádu s Catwoman pak člověk může porovnat se soubojem s Banem, kde jde hlavně o ty pěsti a prosté umlácení. Hrozně se mi líbila i bitva v ulicích. Tam se Nolanovi podařilo vystřihnout tradiční model starověké (středověké) bitvy se dvěma vojevůdci, a díky okolnostem to podle mě nepůsobí křečovitě a směšně. Takže souhlas, akce do filmu sedla dobře, i když jí vlastně moc nebylo. Mimochodem, byli jsme svědky dalšího popření klasických motivů. Normálně by u první bitvy Bane vs. Batman burácela muzika dunící „osudovostí“, ale tady to bylo kompletně bez hudby.

zdroj: tisková zpráva

Ale ať jen nepěju chválu. Párkrát mě napadlo, jestli vlastně ten Batman není trošku... autoritář? :) Všemožné narážky na lůzu, která dostala do ruky moc, jak se to může zvrhnout, jak potřebujeme ty bohaté superhrdiny, kteří nás ochrání a jiné vyvolené, co nás povedou. I když, zase se můžu na ten motiv vlády lidu dívat jako na kritiku totální demokracie (což mne vrací k tomu, jestli to není tak trochu autoritář a jestli nejsem i já, když s ním asi i trochu v něčem souhlasím).

Možná mi vadí to, zda Nolan nevidí lidi jako moc hodné. Myslím nakonec, během vyostření krize. Tady to vrcholí...no ty víš čím. V Temném rytíři to byla situace s dvěma loďmi a spínači s bombami. Vsadím se, že v reálu by se jedni přetrhli, aby odpálili ty druhé dřív. Většinou se dojde k tomu, že lidi jsou v jádru hodní a zaslouží si Batmanovu víru v ně. Takové to je... americky optimistické. Ale to je asi ta část, kde nastupuje komiks a taková ta pohádka, co myslíš?

zdroj: tisková zpráva

Martin: Celé je to v první řadě hlavně pohádka. Sice trochu zamračená, ale pořád pohádka. Batman byl vždycky trochu jiný, než ostatní superhrdinové, ale svoje kořeny nikdy nepopírá. A možná tohle bude pro řadu příznivců prvních dvou Nolanových filmů problém. Na základě předchozích zkušeností totiž možná čekali, že Nolan odstaví komiksový původ definitivně na druhou kolej - a on se stal přesný opak, jak už jsi sám napsal.

V DKR je mnohem víc typicky komiksových scén, než v předchozích dvou dílech dohromady. Ať už je to polibek v nepatřičné situaci, nebo školní autobus plný dětí. Osobně mi tohle vůbec nevadí, ale vsadím se, že "zklamání", které člověk vidí aktuálně třeba na ČSFD, pramení právě z toho, že v novém Batmanovi je všechno mnohem jednoznačnější a jasnější, než ve dvojce nebo jedničce.

Abych to ale ze svojí strany nějak uzavřel. Asi budu mít vždycky radši styl, jakým se s Batmanem popasovali třeba Rocksteady v Arkham hrách, a vždycky mi bude trochu vadit, jak skoro nekriticky filmoví fandové přijímají cokoliv od Nolana. Ale celkově lze celou trilogii jen respektovat. Všechny tři díly si udržely konzistentní úroveň, styl i atmosféru, a to rozhodně není samozřejmost.

zdroj: tisková zpráva

Aleš: Naprostý souhlas, minimálně s tím, že si všechny tři díly udržely konzistentní úroveň a vše ostatní. Vždyť kolik trilogií se může tímhle prezentovat? Je pikantní, že ve mne film vyvolal chuť vytáhnou jednu z mnoha krabiček, na které se práší a hodit do mechaniky Arkham City, i když je to vlastně jiný styl, jak píšeš (ale ani jeden netrýzní předlohu ve stylu Clooneyho bradavek na kostýmu). A to mi vlastně přišlo nejsympatičtější.

Přestože to není veselý film a má tendenci mentorovat, nabíjí člověka jistou chutí vrhat se na něco nového (poslech hudby, hraní hry, přečtení dalšího komiksu, přihlášení se do policejních sborů, sešívání kostýmu...) a neposadí ho do křesla, aby meditoval nad smyslem života. Takový funkční blockbuster, který se nezříká toho, že bude myslet, ale zároveň se nesnaží o „démonicky hustokrutopřísnou meditaci“, protože tu pořád budou ty polibky, děti (sirotci!), morální poučky a létající batletadla...