Rozeznáte pravdu od lži? Otestujte se ve hrách, kde máte odlišit pravdivé zprávy od falešných
zdroj: Archiv

Rozeznáte pravdu od lži? Otestujte se ve hrách, kde máte odlišit pravdivé zprávy od falešných

15. 8. 2017 14:00 | Téma | autor: Václav Pecháček |

Počítačové hry už dávno prokázaly, že se mohou povznést nad negativní předsudky, a dokázat to, co jiné druhy médií nedokáží. Stačí se podívat nejen na umělecké počiny typu Journey, ale i na užitečné tituly, které mohou mít nezanedbatelně pozitivní efekt v běžném životě. Vezměte si například problém falešných zpráv neboli „fake news“. Čemu z toho, co si přečtete na internetu, můžete věřit? A když už jsme u toho, jakou váhu byste měli přikládat prohlášením politiků a jiných veřejných osobností? Otestovat svůj úsudek můžete díky trojici her, které se tímhle tématem zabývají. A z osobní zkušenosti vám můžu říct, že to stoprocentně stojí za pokus.

BBC, nebo Onion?

K problému falešných informací na internetu či v médiích se dá přistoupit vícero způsoby. Vezmete si na paškál celé články, nebo raději konkrétní prohlášení? Browserová hra Factitious zvolila první variantu. Po spuštění nové hry vám nabídne sérii článků nebo jejich částí – čekejte nadpis, obrázek a několik odstavců textu. Navíc máte možnost zobrazit, z jakého zdroje ona zpráva pochází. To vám následně může pomoci v odpovědi na otázku, zda je konkrétní článek pravdivý, nebo lživý. Zvolíte jednu z možností, zjistíte, jestli jste měli pravdu, a také proč – součástí hodnocení je i stručné vysvětlení.

Řeknu vám jedno – je to těžší, než to vypadá. Samozřejmě se občas stačí podívat na zdrojový server, a když vidíte satirické stránky The Onion nebo Clickhole, okamžitě zvolit možnost „fake“. Ale většina případů je o dost nejasnější. Jednou jsem například sebevědomě ignoroval zdroj a byl si celkem jistý, že právě čtu nesmysl, jen abych zjistil, že jde o úryvek z vědecky podloženého článku respektovaných britských novin The Independent. Jindy na mě zpráva působila rozumně, zdroj jsem nepoznal, a ukázalo se, že jde o jednu z bezpočtu stránek, které si vymýšlejí senzacechtivé pitomosti, na něž lidi klikají po tisících.

Factitious zdroj: Archiv

Politický Tinder

Hra PolitiTruth volí jiný přístup. Jde o aplikaci na AppStore a Google Play, takže si ji bohužel nemůžete vyzkoušet tak snadno jako Factitious, ale je to vyváženo jejím výtečným provedením. Nabídne vám totiž krátký citát – často jen jedinou větu vzatou z projevu či rozhovoru nebo třeba z tweetu. Také se dozvíte autora onoho výroku. Následně po vzoru aplikací jako Tinder nebo her jako Reigns potáhnete doleva či doprava, abyste si tipnuli, zda jde o pravdivou či lživou informaci, a hra vám prezentuje správnou odpověď.

Je tu samozřejmě očividný háček, nebo spíš otázka: proč bych v tomhle měl věřit nějakému vývojáři? Nápovědu najdete v názvu. PolitiTruth je totiž propojená s nestranickou stránkou PolitiFact, hodnotící akurátnost veřejných projevů. Když odpovíte, hra vám ukáže nejen, zda jste měli pravdu, ale také nakolik byl konkrétní citát falešný nebo pravdivý (např. poměrně pravdivý, zavádějící, kompletně lživý…). Navíc stačí jedno rychlé klepnutí, a octnete se na stránce PolitiFact, kde je vám k dispozici vpravdě vyčerpávající, pečlivě ozdrojovaná, analýza.

Polititruth zdroj: Archiv

Předpojatost se nevyplácí

Je škoda, že podrobný rozbor se vám nezobrazí přímo v aplikaci – bylo by to o dost pohodlnější než pokaždé čekat, až vám naběhne prohlížeč. To je ale malá daň za skutečnost, že si můžete na vlastní oči neoddiskutovatelně ověřit, jak to vlastně bylo nebo je. A hrát tuhle hru je zážitek, při němž se možná dozvíte něco málo o sobě samotných. Osobně mám například tendenci nevěřit velkohubým projevům současného amerického prezidenta. Několikrát se mi proto stalo, že jsem mu nevěřil ani v situacích, kdy mluvil pravdu. Rázem si uvědomíte, jak počáteční zaujatost ovlivňuje vaše uvažování. A kdo ví, třeba se své předsudky dokonce pokusíte korigovat – už jen proto, abyste dosáhli lepšího skóre.

PolitiTruth má pro našince značnou nevýhodu v tom, že se zabývá výhradně americkými reáliemi. Občas tak na vás vypadnou jména a kauzy, která vám třeba vůbec nic neřeknou, a v takové situaci může být těžké hádat, zda vám někdo lže nebo ne. Přijde mi však, že většina výroků se pohybuje v celkem známých vodách – Donald Trump, Hillary Clintonová, viceprezident Mike Pence, a pokud se dobře vzpomínám, problikl na mě i senátor Bernie Sanders a exprezident Barack Obama. Jako test zdravého odhadu, a také vlastních předpojatostí, je PolitiTruth myslím užitečný pro Čechy i Američany. 

Fake News na iPhone

O třetí hře trefně pojmenované Fake News: The Game vám toho bohužel až tak moc nepovím. Neměl jsem možnost si ji vyzkoušet, protože byla vydána exkluzivně na AppStore (a také dost bizarně v podobně herních automatů ve Washingtonu, D.C.). Můžu vám ale prozradit, že na rozdíl od Factitious vám neukáže celý článek, nýbrž pouze nadpis, což mi ve skutečnosti zní o dost méně užitečně – ale bez toho, abych si hru sám zahrál, bych nerad vynášel soudy.

Všechny zmíněné tituly jsou k dispozici zdarma, takže vám nic nebrání si některý z nich vyzkoušet. Kdybych musel doporučit jeden, který mě zaujal nejvíc, zvolil bych asi PolitiTruth, ale to už je věc subjektivního názoru. A pokud vás zajímá, jak všechny projekty vznikaly, server Nieman Lab si připravil kombinovaný rozhovor, kde s vývojáři probírá různé aspekty jejich práce.

Fake News: The Game zdroj: Archiv

Nezamrznout ve vlastní bublině

Na závěr bych rád vypíchl slova Lindsaye Grace, vývojáře Fake News: The Game, ohledně skutečnosti, že 20 až 30 procent hráčů odejde ještě před čtvrtou otázkou: „Začne je frustrovat, že nedostali odpověď, kterou čekali“. Tomuhle přístupu je podle mě potřeba se za každou cenu vyhnout a poprat se se skutečností, že někdy prostě nemáme pravdu. I když nám takové zjištění nepříjemně nabourává naše vnitřní přesvědčení, bez alespoň trochu sebekritického přístupu se bude propast mezi jednotlivými stranami debaty pouze prohlubovat.

Je těžké být otevřený jiným názorům. Je těžké uznat, že „ti druzí“, o nichž jsme přesvědčeni, že jsou hloupí, naivní nebo dokonce zlí, mohou mít také někdy pravdu. Ale pokud to nedokážeme, sami sebe tím uzamkneme do zmenšujících se sociálních bublin, do stále klaustrofobnějších komnat plných ozvěn našeho vlastního hlasu. Uslyšíme jenom to, co chceme slyšet. Zda to je skutečnost, výmysl nebo „alternativní fakta“, na tom přestane záležet, protože samotná pravda začne být relativní. Proto jsem vážně rád za trojici her přinášejících trochu zábavy také do kritického myšlení a objektivního pozorování světa kolem nás.

Nejnovější články