Ačkoliv se dříve stabilním kalendářem největších herních výstav a na ně navázaných termínů nejdůležitějších herních oznámení značně zahýbala několikaletá covidová pandemie (RIP E3), dva z někdejšího trojlístku výsostných veletrhů – evropský Gamescom a asijská Tokyo Game Show – se vesele konají dál.
A zatímco do německého Kolína nad Rýnem může s trochou úsilí zavítat prakticky každý z nás, čehož v redakci s radostí využíváme, návštěva zářijového herního svátku v japonské metropoli už vyžaduje trochu dobrodružnějšího ducha. Naštěstí jím disponuje trojice herních fanoušků Tomáš, Martin a Petr, kteří se uvolili podělit se o své dojmy z jedné z největších herních výstav na světě v následující reportáži.
Cesta na TGS
Tomáš: Návštěvu Tokyo Game Show můžete (podobně jako na Gamescomu) pojmout dvěma způsoby - ten první (delší) vede skrz veřejné vystavovatelské dny, kam můžou přijít všichni fandové, kteří si zakoupí vstupenky. Druhý (kratší) způsob, byznysové dny jsou určené pro novináře, vystavující, vydavatele a tvůrce her, popř. jejich hosty (to byl náš případ).
Během obou verzí musíte počítat s hordami lidí, ale jak se dá čekat, během byznysové části výstavy jsou počty rozhodně snesitelnější.
Sám bůh Hideo Kodžima s námi sdílel pohled shora na frontu čekajících během veřejného dne:
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Martin: Začátek TGS se opravdu nesl ve znamení front, a to i během byznysového dne, což nás zpočátku trochu vyděsilo. Naštěstí jsme v Japonsku, takže vše postupovalo hladce, a po 20 minutách se nám otevřely brány první haly.
O čem Tokyo Game Show je?
Tomáš: Je několik věcí, které byly pro herní veletrhy vždy charakteristické. Všudypřítomná nerdí atmosféra, již zmíněné davy lidí hrnoucí se ke skvěle nadesignovaným stánkům, které reprezentují danou hru/firmu, hostesky, herní celebrity a samozřejmě hry. TGS 2024 nebylo vyjímkou a zažili jsme si všechno.
Martin: Je to také velký chaos, hluk a nápor na všechny smysly. A pokud si chcete něco zahrát, čeká vás poměrně dlouhé čekání ve frontách (u populárních titulů dokonce velmi dlouhé). Jeden den mi rozhodně přišel jako příliš málo času na to, abych si atmosféru opravdu vychutnal. Když jsme konečně, lehce vyčerpaní, prošmejdili všechny obrovské haly, už se pomalu schylovalo k zavíračce.
Svato-stánky
Tomáš: Hlavní atrakcí na TGS je možnost vidět chystané hry a vyzkoušet si je dřív než ostatní smrtelníci. Jedním z hlavních lákadel tento rok byly hratelné verze Dragon Age, Monster Hunter nebo Metal Gear Solid.
Tomáš: Zastoupení zde mělo po letech i Sony, které se na TGS vrátilo s oslavnou výstavou k 30. výročí značky. Stánku PlayStation dominoval kromě historických i nových Pro verzí konzolí také Astro Bot se svým automatem.
Martin: Bylo fajn vidět beznadějně vyprodanou limitovanou edici PlayStation 5 Pro alespoň za sklem.
Tomáš: Kromě známých firem zde byla spousta prostoru i pro firmy prezentující nové technologie, univerzity promující svoje herní studijní programy a také nezávislé vývojáře, kteří pro sebe měli jednu celou halu - to byl mimochodem jeden z největších highlightů celého TGS. Velké hry všichni známe a mají dostatek pozornosti, ale najít si v davu novou vymazlenost, to je ta pravá dávka endorfinů.
Martin: Velký počet studentských a ne úplně kvalitních mini projektů mě celkem překvapil, a najít zde skrytý poklad opravdu není jen tak. Potkáte stánky s nadšenými „hobbíky“, kteří se snaží prorazit se svým prvním projektem, a o pár metrů dál obrovskou stage pro mega hity, které každý měsíc vydělávají desítky milionů dolarů a stojí za nimi obrovské týmy.
Her, o kterých na Západě moc neslyšíme, zde bylo zastoupených poměrně hodně. Multiplayerové střílečky Mecha Break a Dark Machine nebo mobilní gacha tituly jako Nikke: Goddess of Victory či Wuthering Waves jsou něco, co v Asii hodně frčí, ale nás úplně neoslovily. Naštěstí už druhá hala byla plná japonských klasik a chystaných hitů, jako Monster Hunter Wilds nebo Like a Dragon: Pirate Yakuza in Hawaii.
Stánkové promo(térky)
Tomáš: Ačkoliv se od tohoto aspektu herních eventů se na Západě upouští, v Tokiu se tento rok jelo podle starých norem a o diverzitu se postarali primárně maskoti, kteří doplňovali armádu hostesek.
A co hry?
Tomáš: K vidění byla jak plejáda chystaných AAA titulů, indie klenotů, tak i bizarních experimentů, kdy za zmínku stojí hra využívající model ruční sekačky. Jako patrioti jsme ocenili i přítomnost Kingdom Come: Deliverance 2! Dobře jsme se pobavili i u gaučové párty hry Vikings on Trampolines, která určitě rozhádá nejednu partu.
Martin: Fronty, fronty, fronty. Vzhledem k omezenemu času jsme museli opravdu vybírat takticky, co si chceme zahrat. Paradoxně jsme si na Tokyo Game Show vyzkoušeli víc západních her, které měly menší stánky a kratší čekací doby. Zkusit si na vlastní prsty v Japonsku uctívané Monster Hunter Wilds, Like a Dragon: Pirate Yakuza in Hawaii nebo Metaphor: ReFantazio by totiž bylo opravdu na dlouhé lokte.
Devolver
Vydavatelství Devolver všichni známe, a když jsme si všimli malého zájmu od místních, hned jsme využili možnosti vyzkoušet jejich dvě nové hry.
NEVA - Nový, krásně ilustrovaný titul od tvůrců hopsačky Gris. Nádherné animace, barvy a… to je tak všechno. Bohužel, podobně jako u Gris má hráč tendenci začít po pěti minutách usínat. Možná se hra „rozjede“ později, ale jako demo na veletrhu bohužel opravdu nic moc.
Tomášova aktualizace z domova: Jelikož mi to nedalo, tak jsem jako vrchní indie aficionado a stoupenec kultu Devolveru Nevu koupil a dohrál. Je to naprosto krásné umělecké dílo inspirované filmem Princezna Mononoke od animačního studia Ghibli - rozhodně všem doporučuju. Krása, kterou Conrad Roset dovede vykouzlit za pomocí pár „barviček a kostiček“, je dechberoucí.
Stále ovšem platí, že demo na TGS za moc nestálo a bylo by asi lepší zvolit nějakou akčnější pasáž z pozdější fáze než 10minutový rozjezd, kde se jen chodí a hra působí jako další nezávislá ždímačka emocí. Leckdo by mohl hru během chvíle odsoudit a přisel by tak o skvělý umělecký zážitek.
Hra mě tak uchvátila, že jsem ji koupil i svojí milované mamince na Switch. Ta měla podobnou reakci jako my na TGS:
Skate Story - Další indie „stylovka“, která sází na unikátní vizuál. Takhle si představuju, že se hraje Tony Hawk's Pro Skater po požití psychotropních látek. Hra měla zvláštní problémy s kamerou, kdy nevidíte na cestu před sebou… asi nejsme dostatečně zdatní skejťáci.
BioWare
Dragon Age: The Veilguard - Po všech nezdarech BioWare se zdá, že by nové Dragon Age mohlo firmu opět vrátit na výsluní. Zhruba 15minutové demo působilo opravdu velmi propracovaně a připravené jít s kůží na trh. Krásná barevná grafika, spousta efektů, efektní uživatelské rozhraní a zábavný soubojový systém by mohly u publika zabodovat. Demo jsem dohrál za třídu bojovníka, inspirace God of War z roku 2018 z ní byla cítit na sto honů. Asi nelze očekávat úroveň kvality Baldur’s Gate 3, ale příjemné mainstreamové RPG na dlouhé zimní večery určitě potěší.
Česká stopa v Tokiu
Kingdom Come: Deliverance 2 - Ano, cestovali jsme 9000 kilometrů, abychom si zahráli hru z Česka. Absenci fronty před nenápadným stánkem „za plentou“ jsme neodolali. Z krátkého dema vypadá jako velmi důstojné pokračování a od první minuty hra působí velmi vtahujícím dojmem. Prostředí a hlavně lesy jsou tak propracované, že se o tom AAAA hrám může jen zdát.
Z nějakého důvodu se hra načítala skoro 5 minut a trpěla nepříjemným input lagem, ale to lze přičíst na vrub polním podmínkám stánku. Velkým zklamáním ovšem bylo, že nám v rámci dema nešlo použít virtuální kadibudku. ;)
Konami
Metal Gear Solid Delta: Snake Eater - Náhodou jsem se připletl i k volné PS5 stanici v zóně Sony a mohl si vyzkoušet remake oceňovaného díla mistra Kodžimy. Jako někdo, kdo hru na PS2 nehrál, jsem byl v demu lehce dezorientovaný, vlastně jsem 5 minut pobíhal kolem stromu a pak odevzdal ovladač. Od verze pro PS5 jsem čekal trochu vyšší rozlišení a snímkování, ale do vydání je ještě čas.
A to je vlastně všechno, co jsme si zahráli. Takže pokud někdy vyrazíte na veletrh podobného typu jako „civilové“, rozhodně nečekejte, že si stihnete vystát frontu a zahrát všechno. Na druhou stranu, koukat přes rameno lidem, jak se snaží pochopit ovládání Monster Hunteru, má také něco do sebe.
Herní (životní) výzva od Tomáše:
Mějte otevřenou mysl. Jak v případě Nevy, tak i u dalšího objeveného klenotu se mi osvědčilo, že se ne vždy vyplatí dát na první dojem. Při procházení hal jsem si náhodou všiml robota, kterého jsem měl za noblesního Gundama. Záhadou mi bylo, proč je poblíž nějaké „anime srágory“ s dokonalým logem Metaphor.
Po návratu domů jsem tohle logo viděl znovu na PS Store, zkusil jsem demo a nemohl být se svým prvotním odsudkem dál od pravdy. Ačkoli mám minimální zkušenost s hrami typu Persona a třeba takový Dragon Quest XI jsem dojel jen do půlky, Metaphor: ReFantazio mi dokonale sedlo a rozhodně si ho v budoucnu pořídím. Každopádně si dám v budoucnu velký pozor na souzení her „podle obalu“.
Bohové herního byznysu
Tomáš: Jako jediný člen naší výpravy jsem se rozhodl kromě her lovit také fotky s celebritami herní scény, jako by to byli Pokémoni. Dostal jsem je všechny? Asi ne, ale s pár známými tvářemi se mi selfiečko cvaknout podařilo.
Tomáš: Legenda PlayStationu Šúhei Jošida! U lidí z branže je důležité nezpanikařit, vytrvat a počkat, až dokončí svůj meeting. Šance na fotku se tím zvyšují.
Kodžimu jsme sice nepotkali, zato jsme mohli obdivovat jeho stánek plný merche, u kterého jsme navíc potkali streamera Skill Upa, známého především díky svým týdenním shrnutím z herního světa a hlášce „Gaaameeers“.
A jako poslední highlight bylo setkání a rozhovor s tvůrcem uměleckého pixelartového kousku Narita Boy, Eduardem Fornielesem. Ten se mnou sdílel zkušenosti z první hry a také ukázal svůj nový titul - Haneda Girl. Obě hry jsou hodně odlišné, ale spojuje je neuvěřitelně detailní a propracovaný výtvarný styl.
Martin: To se takhle prodíráte nekonečným davem Japonců a najednou kolem vás projde Phil Spencer, Sarah Bond a skupinka jejich korporátních nohsledů. Jako fanoušek PlayStationu se rychle pokřížíte a jdete dál.
Japonské podivnosti
Petr: Hned ze začátku jsme byli vystaveni japonské kreativitě v podání hry na zahradníka. Hra se ovládala pomocí ovladače ve tvaru strunové sekačky, který přenášel pohyb do hry. Cílem bylo sekat trávu a nenarážet do překážek.
Ihned nás napadla scénka, kdy otec volá na synka u počítače, jestli už na zahradě posekal tu trávu, a on k překvapení otce odpoví, že to přece udělal už včera v noci...
Petr: Jeden z vizuálně zajímavých projektů využíval speciální 3D displej Sony, který pomocí kamery snímá pozici člověka, především ale jeho oči a kam směřují. Tato technologie je zajímavá v tom, že nepotřebuje 3D brýle.
Tvůrci použili 3D mapy od Googlu a nad městy tak mohla probíhat přestřelka s raketkou, která ničila mimozemšťany.
Rozhodně se jednalo o zajímavé využití 3D displeje Sony, který jsme předtím nalezli v showroomu Sony jinde v Tokiu. Mohli jsme tak konečně argumentovat přítelkyni jednoho z kolegů, která v showroomu vznesla dotaz: „A jako k čemu je to dobrý?“
Zpátky na hotel
Martin: Vzhledem k tomu, že jediné herní veletrhy, které jsem předtím zažil, se odehrály v Brně, byla Tokyo Game Show trochu jiné kafe. Na Monster Huntera, na kterého jsem se tak těšil (a pořád těším!) jsem si bohužel v Tokiu nesáhl, ale i tak byla návštěva TGS naprosto unikátní zážitek. Škoda jen, že tak krátký.
Tomáš: V době, kdy si herní společnosti pořádají vlastní digitální akce a komunikují především online ve virtuálnu, je hezké si připomenout, že hry dělají lidé (zatím) pro lidi a zažít si atmosféru a hype v reálu. E3 umřela, ale nezbývá než doufat, že to je první a poslední herní veletrh, na který se už nepodívám(e). Pokud budete mít někdy možnost jet na Tokyo Game Show nebo na podstatně dostupnější Gamescom, určitě to udělejte - je to zážitek se vším všudy.