zdroj: tisková zpráva Prohlásil to jeho otec UbiSoft s tím, že ho zaúkoloval povinným nástupem na babylonská tržiště 1. prosince, kde po něm budou moci sáhnout jen dospělí kupující zahalení v šátcích se symbolem PC, GameCube, Playstation 2 a Xboxu (poslední dva citovaní k němu ještě obdrží takovou stříbrnou placku, z které zní muzika doprovázející minulé bitvy).

K nám má princátko, občas se proměnující do temné mutace a cenící si sebe samotného na 899 zlatých, doputovat přibližně 15. prosince. Jeho kmotr Playman ho chce do února naučit mluvit česky, ale jelikož s hodinami výuky dosud nezačal, je pravděpodobné, že se spolu snadněji dorozumíte spíš až během jara. Více o Prince of Persia: The Two Thrones v našem medailonku, jeho domovské adrese nebo v Levelu 133, kde nad ním vynesl ortel Petr Bulíř - viz úryvek:

PoP: The Two Thrones nabízí několik menších novinek, ovšem jen jedna je skutečně podstatná. Díky hlodající nákaze se náš hrdina stal lehce schizofrenním tvorem. Prolezlý písečnou infekcí se tak v určitých momentech mění ve své temné alter ego, které žene dopředu jen čirá nenávist a touha zabíjet. Díky přiškvařenému řetězu v levé ruce nepředstavuje pro temného prince žádný počet nepřátel dost velkou výzvu. Ti mu ovšem slouží jako pouhá zásobárna písečných zásobníků, na kterých je závislý. Zdraví vám totiž neustále pomalu ubývá a jediný způsob, jak ho doplnit, je zabít nepřítele, případně rozsekat okolní nábytek, amfory, či cokoliv jiného, kde by se zásobník mohl skrývat. Je proto jasné, že s temným princem nebudete zdlouhavě obdivovat krásy města. Čím rychleji se dostanete k blahodárné vodě, která vás promění zpět do normální podoby, tím lépe. Časový pres je na vás vyvíjen zejména v místech, kde musíte rychle přijít na to, kudy máte jít dál, a buďte si jisti, že si někdo dal pořádně záležet, abyste na to jen tak nepřišli. I po proměně vám ale vaše horší já nedá pokoj a občas vám začne našeptávat, co byste měl udělat, případně co jste udělali špatně.

V okamžiku, kdy se do hry zapojí vaše stará láska Farah, začne se situace dramatizovat, i když některé pózy a vtípky vyznívají dost lacině a amatérsky. Naštěstí není příběhové vlákno natolik tlusté, aby narušilo skvělý pocit při gymnastických cvičení na střechách, jenž vděčí za mnohé především stoprocentní kameře. Zejména zde přicházejí ke slovu dvě nové drobnosti, které dělají hopsání ještě dynamičtějším a vynalézavějším. První jsou dlaždice, do kterých můžete zabodnout dýku a viset na ní, jak dlouho chcete, než se rozhodnete, kudy dál, druhou pak zvláštně vytrčené dřevěné destičky, signalizující svým nastavením směr, kterým od nich diagonálně odskočíte, pokud se vám podaří při kontaktu stisknout tu správnou klávesu. Jistě si umíte představit, že v kombinaci s hrazdami, balkónky, trámy, rozbořenými střechami a ručkovatelnými římsami budete mít soustu možností, jak se vyblbnout. Stačí chytit správný rytmus a dostanete se úplně všude... [více v recenzi v LEVELu 133 vycházejícím v pátek]