
Jedná se o standardní protokol, kterým se firmy řídí i z hlediska právního, ostatně podobná prohlášení vydal i Samsung se svými 3D televizemi anebo Sony se svým 3D hraním. Jde o rozšíření logických upozornění a preventivních opatření, jejichž ekvivalent známe z mnoha her, ať už jde o pokyny ohledně braní přestávek anebo opatrnosti v případě epileptiků.
Jenže 3D je dnes v módě a mainstreamová média se tohoto prohlášení chytla a zpracovala v sobě odpovídající úrovni. Primární vlna proběhla médii v USA, kde se k tématu vyjadřoval i Wall Street Journal. Periodika, která zprávu přebírala už skrze několikátou interpretaci, pak vytvářela titulky stylu „3D hry zničí dětem oči“. Média milují alarmistické zprávy, můžeme tedy čekat, že nějaké echo se objeví i v našem tisku. Jak to ale tedy s tím hraním v 3D je?
Pravdou je, že 3D zobrazování skutečně není pro děti, kterým se ještě zrak vyvíjí (hranice byla konsenzuálně stanovena na sedm let), vhodné. Je tomu tak už od dob nástupu 3D kina, ale problém tkví v dlouhodobějším vystavení falešnému 3D zobrazení, které by mohlo zdeformovat vývoj zrakových svalů, které by se přizpůsobovaly nepravému obrazu. Nicméně i dotazovaní oftalmologové odpovídali ve stylu, že média reagují přehnaně.
Neznamená to ovšem, že na tomto šprochu nemůže být trochu pravdy. Velké výzkumy zatím k dispozici nejsou a nechat zírat malého bratra několik hodin denně do nového 3DS, případně do vaší zbrusu nové 3D TV není nejlepší nápad. Nevíme ani jak budou reagovat dospělí na dlouhodobou zátěž zraku. Platí tedy zlatá střední cesta. Nepropadat hysterii mediálního běsu a zároveň svéprávně kontrolovat vlastní činy. Nu a po pár měsících uvidíme, zda se spolu sejdeme na očním.