Astrocreep (download)

Není měsíce, aby se mezi hrami zdarma neobjevil alespoň jeden žánrový horor. Astrocreep je však oproti milión a jedné videoherní lekačce přece jenom poněkud atypický. Tentokrát jste to totiž vy, kdo za monstrum hraje. V téhle krátké logické adventuře máte jako mimozemský organismus za úkol postupně odkráglovat čtveřici astronautů, obyvatel kosmické stanice, abyste na konci vyvrhli mladé a infikovali celé plavidlo. A díky skutečnosti, že jde o hru od studia Suits n' Nukes (Murder Express, Among the Sheep), si můžete být jistí, že estetika hnusu a nechutností vám nažene laciný strach i za titulní bestii.

Podobně jako Among the Sheep, která čerpala hodně z Carpenterovy The Thing, se Astrocreep opájí ufounem vybaveným nejrůznějšími bičíky a chapadly. Celé si to však zároveň dělá i nemalou porci ironické srandy. Jednoho z astronautů ostatně musíte eliminovat na toaletě. Celá hra je, bohužel, poměrně lineární a postupovat je třeba metodou pokus-omyl-náprava. Než jsem se tak dostal z úvodní místnosti, zabralo to dobrých pět restartů. Mírné větvení dodává alespoň možnost zvolit z více možných typů mutací, kterými může projít váš mimozemský hrdina. Na bratru 20 minut jde rozhodně o solidní cvičení v hraní za postavou, která se obvykle ocitá spíše v mířidlech (podobně jako třeba v klasice Stubbs the Zombie). A ze Suits n' Nukes se na to konto stává jedno z nejzajímavějších momentálně působících freeware studií.

zdroj: Vlastní foto autora

Ophidia (download)

Naproti tomu hru jako Ophidia jsme tu snad nikdy neměli – neznamená to však, že Ophidii neznáte odjinud. Jedná se totiž o masivně překopaného duchovního následovníka klasiky s názvem Had, která před bratru 10 až 15 lety krátila vyučování, cestování či čekání u doktora. Klonů původního Hada samozřejmě existuje jenom asi padesát miliard, Ophidia však formulku inovuje pro ovládání myší/dotyky (hra jako prvotina vývojáře s přezdívkou monster27 jde i na iOS a Androidy) a zároveň vylepšuje přítomností magického prostředí. Pojďme ale popořadě.

Ovládání spočívá v nutnosti hada kontrolovat tak, aby jako Ouroboros obkroužil zacíleného biočicha určeného ke konzumaci, což je stvrzeno dotknutím se vlastního ocasu. Filozofické přesahy si každý domyslí, podstatné je, že ovládání není tak triviální, jako se ve starém Hadovi pouze dotknout vytouženého pixelu, poněvadž tvorové se vám aktivně snaží pláchnout. Naštěstí se po každé konzumaci váš trup protáhne, ale pozor! Pokud se nedotknete ocasu, ale článku před ním, užerete si i část vlastního těla. Vše perfektně sedí do příběhu, v němž pročisťujete faunu a de facto způsobujete apokalypsu mezi stále vnímavějšími tvory, což z Ophidia dělá široko daleko jednu z nejpoetičtějších her o totální destrukci přírodních biomů.

zdroj: Archiv

Mandagon (download)

Jediná a tudíž i nejlepší hopsačka tohoto měsíce, Mandagon od britského studia Blind Sky Studios, své kvality vystavuje přímo na Steamu. Relativně krátká Mandagon si krom plošinovkové hratelnosti uložila za cíl seznámit lidstvo s tibetskou mytologií a jejími motivy života, smrti a obětování se. A činí tak podobně jako Tengami pro japonské mýty nebo Never Alone pro Inuity, jen logicky vlivem freeware povahy na menší ploše.

V praxi to celé znamená, že v Mandagon se nebojuje. Především procházíte nádherně pixel-artově vykreslenými prostředími a nacházíte cestu kupředu vstříc dalším zasněženým lokacím. Celé hraní zabere kolem půlhodiny až hodiny – podle toho, jak jste zruční, a nakolik se chcete potulovat krajinou. Průzkum je nelineární, vlastně by se hra dala označit i za walking sim viděný z boku. Perfektní soundtrack spolu s vizuálem zajišťuje tajemnou, meditativní atmosféru, nelze se tak divit, že si Mandagon mezi freewarovkami na Steamu vysloužila řadu velmi kladných hodnocení.

zdroj: Archiv

Souvenir (download)

Obě nejlepší hry měsíce jsem si ale nechal na konec – a výjimečně tentokrát slovem "nejlepší" nemyslím "bizarní pseudoumělecké experimenty, zaměřené na navození nudy". Souvenir je totiž trojrozměrná adventura, která musí zacloumat s každým hráčem. Jistě, jedná se vlastně jenom o simulátor děduly, který si ze svého bytu vyrazil koupit kávu. Od prvních sekund je ale jasné, že nejde jenom o pouhé cvičení pro cvičení. Souvenir se upřímně snaží, a věru se mu to daří, s pomocí minimalistické formy navodit emoce ze soumraku života, a pokud po dvaceti minutách hraní neuroníte ani symbolický náznak slzy, jste emocionální troska.

Při popisování se nelze vyhnout spoilerům, takže si zatím hru stáhněte a dohrajte, já tu zatím počkám.

Hotovo? Výborně! Pak vás jistě také zasáhlo závěrečné odhalení, ačkoliv jej dopředu zřejmě odhadla většina z vás. Již v polovině, kdy "po cestě do krámu" zabloudíte do zákopů první světové války, však hra jistě zanechala svou stopu – bylo totiž jasné, že tu jde o něco jiného, ne jenom útratu 50 Kč za Jihlavanku a vychutnání si horkého šálku. Osobně mě ale Souvenir zasáhla už v první minutě. Když se totiž stařeček probudí, můžete s ním vedle mnoha jiných předmětů v jeho bytě prozkoumat i druhé, prázdné křeslo. Ať do mě blesk uhodí, jestli jeho reakce "To křeslo měla vážně ráda" nepatří v daném kontextu mezi nejvíce sladkobolné a zároveň pekelně úsporné věty v herní historii. Tohle je prostě moderní adventura, která umí zanechat stopu.

zdroj: Archiv

Spaceplan (download)

Finální titul se hraje v prohlížeči a vlastně jde o jednoduchý manager kosmické lodi prozkoumávající "neznámý" svět, přičemž hratelnost se odvíjí od subžánru browserových her, které se „hrají samy". Musíte sice nastavit úvodní parametry a čas od času je upravit, podstatnější je však čekání na procesy odehrávající se na pozadí. Podobně jako jiné "clickery" je ve Spaceplan sice na úvod třeba klikat jako ďas, ale jakmile si trochu nastavíte integrované automatické přidávání kliků, lze celou tu šlamastiku vyvolávající zánět karpálního tunelu naštěstí ignorovat – na konci hra za sekundu vygeneruje i dvacetinásobek toho, co byste jinak klikali sami.

Zatím to asi nevypadá zrovna na "hru měsíce", a popravdě, i mě prvních pět minut ve Spaceplan spíše znechutilo. Vše zachraňovala snad jen story, popisující, že jste se u planety objevili z ničeho nic, nevíte, odkud jste přiletěli, a protože byly všechny jiné soubory v počítači poškozené, umíte pomocí futuristické technologie replikovat a upravovat jenom brambory. Poté však vypustíte první dvě, tři sondy, odemknou se nové možnosti a příběh začne nabírat na notně šílených obrátkách. Po pár hodinách už měníte celý hvězdný systém a odemykáte si tím překvapivě kvalitní, leč zároveň stále příjemně ironicky vyprávěnou hard sci-fi zápletku, které nechybí ani příjemné zakončení. Abych se přiznal, hrubého času jsem se Spaceplan zřejmě strávil víc než u všech freewarovek letos – jistě, může za to čekací povaha hry, jenom málokdy jsem však hru (i komerční!) s chutí dohrál tak, jak právě tentokrát. Takže, přeji příjemný zážitek!

zdroj: Vlastní foto autora

Může se hodit aneb i kreatury potřebují lásku:

Demon Peak - solidní dvourozměrná hopsací rubanice, která prý disponuje náročnými souboji a je srovnávána s Dark Souls. Mně sice z toho všeho vyšly hlavně blbé kolize s nepřáteli, třeba vás však hra osloví úspěšněji

AFTERSTORY – loňský indie hit Undertale se zapsal do hlav mnoha hráčů, mezi které patří i tři vývojáři Afterstory. Titul vytvořený během 72 hodin pro GMCJAM 2016 si z Undertale bere větší než malou porci inspirace, pročež byl odsouzen mezi jiné poznámky pod čarou 

Blungeons & Krakens - svého druhu roguelike, který není procedurálně generovaný. Pro fanoušky žánru "hnusné, ale hluboké hry" snad prý zajímavá propozice, osobně jsem ji však neholdoval.

zdroj: Vlastní foto autora

Through the Playground – ačkoliv tento měsíc na sebe upoutaly pozornost jiné adventury, cvičení v jednoobrazovkovém vyprávění příběhu s názvem Through the Playground se skoro probojovalo do hlavní pětice. 

The Dark Within – rovněž skoro finalista měsíce, The Dark Within je krátká hopsačka, ve které je třeba přepínat mezi krásnou a hororovou verzí téže reality. Nebýt mírné recyklace celého konceptu a závěrečné, ultratupé pointy, výsledku by se rozhodně dalo zatleskat.

zdroj: Vlastní foto autora