zdroj: tisková zpráva Evropský parlament nedávno v Bruselu projednával téma videoher a zpráva měla docela překvapivé vyznění. Politici v ní totiž oficiálně prohlásili, že videohry vůbec jako celek neškodí dětem. Zpráva mluví o tom, že se neprokázalo žádné spojení mezi násilím ve hrách a skutečným násilím. Videohry dětem podle odborníků spíše prospívají. „Ve většině případů nejsou videohry nebezpečné a naopak přispívají u dětí k vývoji důležitých vlastností,“ píše se ve zprávě, kterou napsal Toine Manders, holandský liberální zákonodárce. „Stimulují učení se faktů a také dalších schopností jako strategického uvažování, kreativity, kooperace a smysl pro inovaci.“

Ve zprávě jinak stojí, že členské státy Evropské unie by měly podporovat stejné označení přístupnosti. Většina zemí zatím používá pro označení přístupnosti her dobrovolný systém nazvaný Pan European Game Information neboli PEGI. V současnosti jej používá 32 států, dokonce i v Izraeli nebo Jižní Africe. Systém PEGI má pět dělení. Označení „3+“ je vhodné pro všechny, může obsahovat velmi lehké násilí (třeba humorné mlácení pěstičkou do nosu). „7+“ může obsahovat také velmi lehké „akční násilí“, „12+“ už může mít i maličko hrubší jazyk, „16+“ už obsahuje většinou opravdové akční násilí, může obsahovat i hazard, případně lehčí hrubější humor. Toho hodnocení je srovnatelné s americkým „Mature“. A pak zbývá už jen „18+“, kde už může být silné násilí, sex, hazard nebo sprostá slova. V USA srovnatelné s označením „Adult Only“.

Problém je, že třeba ve Velké Británii systém PEGI zcela ignorují a přístupnost her označuje BBFC (British Board of Film Classification), která zde hodnotí přístupnost například i celovečerních filmů. PEGI ale na videohrách být může, pokud bude obsahovat také BBFC označení. V Německu jsou ještě přísnější. Tam PEGI zcela odmítli a na všech hrách ze zákona musí být označení přístupnosti podle jejich systému USK (hry pro všechny, nad 6 let, nad 12 let, nad 16 let, nad 18 let – čili dost podobné).

Evropský parlament je přesvědčen, že sjednocení těchto systémů přispěje k lepší orientaci pro rodiče v klasifikačním hodnocení přístupnosti. U nás v České republice se většinou PEGI systém používá, na většině dovezených her je, ale klidně u nás může vyjít nějaká videohra bez jakéhokoliv označení přístupnosti. Žádný zákon toto tuzemským distributorům neukládá.

Po celém světě existuje šest různých druhů hodnocení přístupnosti videoher. Austrálie spolu s Novým Zélandem používá systém OFLC. Své hodnocení s názvem ESRB mají Spojené státy americké, vlastní hodnocení přístupnosti má například Japonsko, Brazílie a jak jsme již zmiňovali výše, také Velká Británie a Německo.