Na rovinu je třeba říci, že tohle je superspekulace a spíše než, že by se na ní dala hledat možná vlákna pravdy, může posloužit jako hezký oslí můstek pro malou vzpomínku na Chasera. Když se někdo snaží shodit FPS a akční žánr obecně, obvykle si vybere narážku na neoriginalitu a vystřelí do světa hlášku, že je to jen tupé střílení vesmírných mariňáků, samá sci-fi klišé atd. V té chvíli se mi otvírá kudla v kapse, protože akčních her, které spadají do sci-fi škatule, je jako šafránu. Chaser byl jednou z nich a nebýt toho, že hru vydávali bastlíři z (dnes již zkrachovalého) rakouského JoWoodu, mohla dnes hra mít nejenom výbornou pověst, ale možná by si na ni alespoň někdo čas od času vzpomněl. Důvodů, proč na Chasera vzpomínat, je rozhodně dost.

Tvůrci z Cauldronu v mezičase přehodili výhybku a sklízí úspěch jako tvůrci veleúspěšných (co se prodejů týče) her na zakázku - od nich se Chasera 2 jen tak nedočkáme. Kdyby ale měl přijít od zmíněného polského týmu, musela by hra splňovat následující podmínky, aby se původnímu titulu minimálně vyrovnala:

Slušně vyprávěný příběh – Chaser byla jedna z mála stříleček, která se nebála zapříst hráče do delších rozhovorů či animaček, jež využívala k vyprávění nijak objevného, ale napínavého příběhu, co měl hlavu a patu, nabízel překvapivé zvraty a dobře gradoval. Žádné běž a všechny postřílej.

Parádní atmosféra – Vývojáři si dali práci s tím, aby většinu lokací ve hře vizuálně představili, nechali hráče nadechnout její atmosféry a až následně jej nechali bojovat. Hned od samého začátku na vesmírné stanici dokázala hra zaujmout a vyvolat dojem celistvého virtuálního světa.

Zábavná hratelnost – O kvalitách FPS rozhoduje spousta nuancí. Inteligencí nepřátel počínaje, přes design levelů, chování zbraní, fyziku objektů až po zničitelnost prostředí. Chaser v ničem vyloženě nevynikal, ale hrát to byla prostě zábava – někdy napínavá, jindy adrenalinová. Chaser se prakticky ve všem dostal minimálně na kvalitativní úroveň „velmi dobrá“ což také každá hra neumí.

Technická vyspělost – Na tohle se po 8 letech od vydání dost těžko vzpomíná, ale myslím, že v té době jsem technickou stránku hry hodnotil jako hodně dobrou. Určitě se mi líbila zničitelnost prostředí a obecně interaktivita. Samozřejmě, ve srovnání s Half-Life 2, který vyšel o rok později, se Chaser musí dívat do země, ale to platí o 99% stříleček té doby.

V hlavě mi samozřejmě vrtá červ pochybnosti o tom, jak moc relevantní jsou mé vzpomínky na hru po osmi letech od vydání a hraní, ale nic to nemění na tom, že bych si druhý díl při zachování styčných vlastností toho prvního, klidně zahrál. Jak jste na tom vy?