„Příliš mnoho (magazínů) zašlo v recenzích až příliš daleko...řešíme, kdo dostane hru příště, a kdo ne na základě dnešního jedu,“ napsal Redner na twitter, který už byl v mezičase smazán společně s dalším tweetem ve znění: „Špatné hodnocení je fajn. Recenze plné jedu..to je něco úplně jiného.“

Pryč s iluzemi, podobný výběr probíhá v PR agenturách pořád (v zahraničí), jen tentokrát Redner udělal chybu, že to ventiloval ven. Vzápětí se veřejně omluvil a zdůraznil, že nemluvil za 2K, ale pozdě. Tweet 2K Games hovoří jasně, takové chování nebude firma podporovat a spolupráci s Redner Group končí. A končí tím i celý příběh, tedy v tomto případě, protože něco podobného se za oponou bude odehrávat pořád a nejenom v případech hry jakou je Duke Nukem Forever, která se Danu Vávrovi ve výsledku docela líbila a dostala nadprůměrnou šestku, zatímco hodnocení ve světě se pohybuje od 3/10 až k 8/10.

Není žádným tajemstvím, že (nejenom) herní média jsou do značné míry de facto rukojmí vydavatelských firem a jejich PR agentur. Je v rukou médií, jak budou o daných hrách informovat nebo je hodnotit, do toho jim nikdo hovořit nemůže. Na druhou stranu, vydavatel rozhoduje, kdy médiím informace poskytne, jestli jim je poskytne, za jakých podmínek a v jaké formě. A když vydavatel informace nepustí, nemá médium šanci se k nim až na výjimky v podobě občasných úniků, dostat. Takhle drží vydavatel média v šachu, ne prostřednictvím inzerce. Médium bez informací je k ničemu, inzerce neinzerce.