| Autor: Ondřej Prokop Publikováno: 21. června 2010 | Verze hry: anglická/prodávaná/PC Doba recenzování: 2 týdny |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Jestli bych měl vyhlásit soutěž o nejzajímavější hlavní postavu v adventuře za posledních pět let, právě Sadwick by byl horkým kandidátem na obsazení stupně vítězů. Jistě se nezalíbí všem, vlastně se pravděpodobně najde dostatek odpůrců, prohlašujících, že jim jeho na první pohled účelově infantilní šišlání trhá uši, že se s ním nedokážou dostatečně ztotožnit a kdosi cosi. Normálně bych se zřejmě s chutí zařadil právě k nim, ovšem stačí dohlédnout o fous dál, tzv. číst mezi řádky, a hnedle uvidíte nebývalým způsobem propracovanou postavu. Sadwick je malý vzrůstem, přesto velký srdcem. Ano, je to abnormálně nesebejistý strašpytel, ovšem veškeré své negativní vlastnosti dokáže překonat s takovou bravurou a důvtipem, že s ním zkrátka nejde nemít sympatie. • Proti proudu osudu The Whispered World je něčím, co bych do něj nikdy neřekl. Čekal jsem další z řady dutých pohádek o potrhlém bulíkovi, který zachraňuje kombinací žehličky na lopatu svět (exemplárním příkladem budiž nedávno vydaný Simon the Sorcerer 5). Dostalo se mi důvtipně poskládaného příběhu. Hned zkraje budete stejně jako já šokováni zjištěním, že je Sadwickovi předurčeno zničení pohádkového světa. Ten tomu pochopitelně nemůže uvěřit a vydává se na dobrodružnou výpravu do královského hradu, aby svůj osud zvrátil. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Vše působí perfektně uceleným dojmem, kdy nic nepřebývá a nic nechybí, a nastavené laťky se tvůrci drželi opravdu až do samotného závěru. Ba až do titulků, které skrývají ještě nášup a obsahují další roztomilé pointy, natolik odzbrojující, že se slze dojetí snad neubrání ani největší tvrďák. Po dohrání Posla Smrti II jsem se už pomalu šel věšet s myšlenkou, že důstojné a decentní završení děje se stalo pro vývojáře adventur sprostým slovem! Vyprávění navíc obsahuje jako u mnoha vynikajících animovaných výtvorů dvě roviny. Děti, pro které je titul díky líbivé grafice a roztomilým postavičkám více než lákavý, se dočkají množství chytře zaobalených morálních lekcí o přátelství, sebeobětování a podobných věcech. Považovat ovšem The Whispered World za naivní parafrázi na Kouzelnou školku by bylo velmi nešťastné! Stejně tak totiž obsahuje spoustu skrytých narážek a situací, které pravděpodobně ocení pouze dospělí, podobně jak tomu je kupříkladu u Psychonauts z dílny Tima Schaffera. • Věrný klaunův přítel Aby na to všechno Sadwick nebyl sám, je mu neustále v patách jeho mazlíček, housenka Spot. Jedná se samozřejmě o v žánru často používaný prvek. Poněkud nezvyklé je, že Spot je až na pár pípnutí němou tváří, a tak po vás na rozdíl od nejmenovaného netopýra nepálí salvy vtipných komentářů. Co ale ztrácí na výřečnosti, to bohatě vynahrazuje svojí užitečností a stává se skutečně hodnotnou přísadou celkové hratelnosti. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Postupně se vám odemykají tranformace do různých podob (ztloustnutí, rozdělení na pět menších Spotů, rozplácnutí,...), které dále musíte využívat při řešení hádanek. V jednu chvíli se dokonce zhostíte ovládání a v kůži housenky otevřete Sadwickovi za využití snad všech schopností dveře. Snad bych se ani nezlobil, kdyby bylo vydáno pokračování se Spotem v hlavní roli.:-) Když už je řeč o hádankách, i s těmi se autoři poprali s obdivuhodným umem. Nerecyklují do zemdlení již stokrát použité a naopak se snaží vymyslet skutečně nové kousky. A daří se jim to, daří. Po vyřešení nejednoho rébusu mě zahřál uspokojivý pocit: „He he, tohle se vážně povedlo, to tu ještě nebylo.“ Přitom nejsou na pořadu dne vyložené absurdity, přestože je hra relativně nadprůměrně obtížná. Občas jsem měl pocit, že mi jednoduše bylo dáno o dost méně indicií, než bylo potřeba, a já se plácal jako ryba na suchu. • Totální nasazení scénáristů Vzhledem k naprosté absenci jakékoliv nápovědy mimo obvyklou klávesu pro zvýraznění aktivních míst, bylo nasazení zkoušení všeho na vše nevyhnutelné. Je to problém? Asi by byl, kdyby nebylo ještě další výjimečné vlastnosti The Whispered World. Autoři si totiž dali práci a vymysleli desítky, možná stovky vtipných komentářů při kombinování nesprávných předmětů! Nenapadá mě, kdy bych něco podobného viděl naposledy, přinejmenším ne v takové míře. Kde zpravidla končí zájem pěti upocenými frázemi ve stylu „Tak takhle to nepůjde, saláme.“, tam The Whispered World předvádí totální nasazení scénáristů. Nikdy si nebudete zákysy užívat jako zde a historkami hýřící Sadwick vám přiroste k srdci ještě víc. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Úroveň dialogů je obecně na vynikající úrovni. The Whispered World je prost jakéhokoliv druhu pubertálních fórků či křečovitých narážek na známé osobnosti, filmy a další tradičně využívané věci. Texty jsou naopak vkusné, věcné a pokud se v nich už nějaký vtip objeví, o žádnou další přidanou hodnotu se nesnaží a je prostě inteligentním způsobem vtipný. Původnost a čistota. To jsou věci, kterých si na téhle hře nadmíru cením a které mi nedovolily nic jiného, než vše s chutí hltat. Na znuděné přeskočení některých pasáží jsem neměl ani pomyšlení. • Potlesk dabérům Tuhle kvalitu vhodně doplňuje pěkná (i když poněkud střídmá) hudba a hlavně excelentní dabing, ze kterého je cítit, že si ho herci užívali, jak jen mohli. Jistě se najdou jedinci, kterým bude Sadwickovo šišlání připadat jako poněkud laciné, infantilní nebo dokonce nesnesitelné. Ó, jak povrchní toť názor! Sadwick si může šlapat na jazyk sebevíc, ale nic to nemění na tom, že disponuje tak širokou škálou různých výrazů, že nejedna zprofanovaná „umělecká“ star může jen smutně pokukovat někde z temného kouta. Pokud Sadwick nervózně a nejistě říká: „A teď bych měl našlapovat pomalu, hóódně pomalu.“ budete mít nalepené oči na monitoru, aniž byste se odvážili nadechnout. Pokud začne panikařit, budete i vy. Pokud se bude smát, rozleje se úsměv na tváři i vám. Nevím, co víc už bych měl čekat od dabingu než tak ladný přesun emocí. Podobně kvalitně jsou zpracovány i vedlejší postavy (třeba skvěle odehraný hlavní záporák) a ucho náročnějšího hráče zkrátka musí být polichoceno. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky v galerii • Prokletí kreslených adventur Grafické zpracování snad ani není třeba komentovat. Radost z překrásně nakreslených lokací i postav (!) kazí jen jediné možné rozlišení 1024x768. Na dnes převládajícím širokoúhlém displeji se proto scéna uměle roztáhne do stran, což je snad nejhorší možnost, jak se s tímto vypořádat. Lze si na to zvyknout, pořád se ale jedná o významnou a v podstatě neodpustitelnou degradaci celkového dojmu. Rovněž je překvapivá nepochopitelně vysoká HW náročnost a dlouhé nahrávací časy. Asi nepotěší ani občasný pád hry a další drobné technické nedodělky jako jsou titulky nekorespondující s dabingem. Stáhněte si: Demo Související články: Novinky... |
| Ondřej Prokop | |
