The Simpsons: Hit & Run - recenze
8/10
zdroj: Archiv

The Simpsons: Hit & Run - recenze

Datum vydání:
21. listopadu 2003
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

29. 12. 2003 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Z cesty! Městem se ve svém futuristickém vozítku řítí Bart a za ním zůstávají poražení chodci, zdemolované kandelábry a nabouraná auta. Ne náhodou se o téhle hře mluví jako o Grand Theft Auto: Springfield.

Autor: Pavel Mondschein
Publikováno: 29.prosince 2003
Verze hry: finální/anglická
Doba recenzování: 2 týdny


Obrázek zdroj: Archiv Je veřejným tajemstvím, že v současné době připravovaný nový díl série Grand Theft Auto ponese podtitul San Andreas a že vyjde pro konzole na podzim 2004. Jenže se stalo něco nečekaného: společnost Vivendi okopírovala herní systém této gangsterské ságy a tak se o jejím titulu The Simpsons: Hit & Run hovoří často jako o GTA: Springfield. Je v tom zahrnuto vše – od plagiátorství autorů přes neskonale chytlavou hratelnost až po atraktivní prostředí známé z populárního televizního seriálu. Co víc si přát?

 Krev se nekoná
Samozřejmě se nedá tvrdit, že The Simpsons jsou GTA se vším všudy. Nejzásadnější rozdíl spočívá v tom, že zatímco Rockstar pokaždé svěřil hlavní roli nějakému zločinci (a tudíž krev tekla proudem), Springfield je poklidné městečko, do něhož by přestřelka s haitským gangem asi moc nesedla. Po celou dobu tedy nepadne jediný výstřel, nikdo nezemře (alespoň nikdo nevinný) a násilí zde není o nic víc než v seriálové předloze. Vývojáři ovšem dokázali, že hra podobného ražení se bez hemoglobinových cákanců docela dobře obejde.

Co tedy budete dělat, když ne střílet po všem kolem sebe? Hned na začátku se dozvíte, že se ve Springfieldu děje něco divného. Na těch nejnečekanějších místech se objevují prapodivné létající kamery a kdo by za tím mohl být, když ne archetyp padoucha všemi mastmi mazaného – majitel atomové elektrárny Montgomery Burns? V roli Homera se tedy vydáte překazit jeho plány na špehování pokojných obyvatel Springfieldu a do toho ještě musíte plnit své manželské povinnosti (vyřizovat nákupy, dojet semhle, vyzvednout tamto – nic víc nečekejte).

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Jenže pokud znáte televizní Simpsony, tak jistě víte, že co se zdá být zpočátku jasné a prosté, se záhy zamotá a veškerá podezření se ukáží jako falešná. Nebudeme vám nic prozrazovat, protože byste přišli opravdu o hodně. Jen naznačíme, že když Homer konečně dosáhne svého, budete teprve v jedné sedmině hry. Pod vašima rukama se pak vystřídá ještě Bart, Líza, Marge a dokonce i indický obchodníček Apu – někteří z nich dokonce i dvakrát. A v žádném případě – a to zdůrazňujeme – od hry neodcházejte před začátkem poslední kapitoly. Ošidili byste se o víc, než si dovedete představit.

 Pořádné fáro je základ
Zvětšit zdroj: Archiv Děj The Simpsons: Hit & Run je rozdělen do téměř padesáti základních misí, které budete plnit povětšinou za volantem některého ze zdejších stylových vozů. Různé dodávky a sedany vás asi nijak neoslní, ale jakmile získáte sněžný pluh, Homerovo speciální vozítko či vojenský džíp dědečka Simpsona, poznáte, čemu se říká šílená jízda.

Zvětšit zdroj: Archiv Fyzikální model sice není nijak extra propracovaný, ale na tom až tak nesejde – vždyť je to arkáda, ne simulátor. To ovšem neznamená, že by se s nějakým sporťákem jezdilo stejně jako s rodinným prdítkem ředitele Skinnera. Každé auto má své specifické vlastnosti (akcelerace, maximální rychlost, výdrž, ovladatelnost), podle kterých si můžete vybrat to, jež je pro aktuální misi nejvhodnější. Někdy budete potřebovat rychlost (honičky ulicemi Springfieldu), jindy přijde ke slovu masivní konstrukce (ničení nepřátel).

Většina základních misí spadá do čtyř různých kategorií: dojet někam dřív než protivník, zničit neustálým narážením soupeřovo auto, posbírat předměty rozházené po okolí a na závěr také nějaké to pronásledování, kdy nesmíte ztratit cíl z očí. Samozřejmě existují různé kombinace – například předmět vypadne z pronásledovaného vozu až ve chvíli, kdy do něj narazíte. Většinu úkolů je zapotřebí splnit v časovém limitu. Ten je zpočátku velice benevolentní, ale postupem času přituhuje a v pozdějších fázích hry to může být docela peklo.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Naštěstí zde existuje jedna zajímavá vychytávka (přiznáme se, že jsme ji několikrát využili i my), a to možnost přeskočit misi, která je na vás příliš těžká. Stačí zhruba desetkrát neuspět a v následné nabídce se vám objeví položka „Skip“.

 Nezvládáte? Nevadí...
Zvětšit zdroj: Archiv Zdá se vám to trošku postavené na hlavu? Vždyť co je to za hru, která vás pustí až do finále bez toho, že aniž byste dokončili jedinou misi? Ono to ale až tak jednoduché není. Vývojáři udělali všechno pro to, aby nám toto ulehčování co nejvíce znepříjemnili. Základem je, že poslední sérii úkolů vedoucích k vytoužené záchraně Springfieldu přeskočit prostě nejde, ať se snažíte jak chcete. To je fér. Navíc zde platí systém „něco za něco“ – takže sice si po půlhodině marného snažení můžete ulehčit práci tím, že problémové místo přeskočíte, ale zároveň přijdete o jednu animovanou sekvenci. A co je nejdůležitější: nebudete mít stoprocentní hodnocení.

Ano ano, je to tak – The Simpsons: Hit & Run patří do té skupiny titulů, které vám nabízejí spoustu činností a nenásilně vás nutí nehnat se jen za vytouženými závěrečnými titulky, nýbrž za hrdým maximálním možným skóre. Nic extra za to sice nedostanete, ale pocit to je jistě hezký (z vlastní zkušenosti to nevíme, nepodařilo se nám to, přeskakovali jsme, hrajeme znovu, snažíme se, je to peklo...).

 Honba za sto procenty
Co všechno tedy musíte dokázat, abyste na samotném konci hry mohli prohlásit, že jste splnili úplně všechno, co po vás vývojáři chtěli? Samozřejmostí je, že musíte regulérně dokončit všechny mise. Bez toho nemá cenu se o cokoliv dalšího snažit. Co dál? V každé kapitole máte jednu bonusovou misi, tak šup do ní. Nejprve ovšem musíte zjistit, kdo vám ji zadá. Dále je nutné zvítězit ve všech pouličních závodech – do nich nemá cenu se přihlašovat, dokud nemáte nejlepší vůz, který je v dané kapitole k dispozici.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Tím se dostáváme k další části, tedy nákupu nových aut. Ve hře si sice můžete na ulici stopnout úplně kohokoliv a nechat se zavézt tam, kam chcete, ale to tak nějak není ono. Lepší je si z telefonní budky přivolat některý z již vlastněných vehiklů. A ty získáte tak, že si je prostě koupíte. Ti chápavější již tuší, kam tím míříme. Ano, zadarmo ani Apu nehrabe, takže na rozšíření svého vozového parku budete potřebovat nějaký ten drobáček (v pozdějších fázích hry lavor drobáčků, vanu drobáčků, případně bazén drobáčků). Jejich shánění není obtížné – povalují se jen tak na ulici, vypadnou z rozbíjených krabic a nápojových automatů, nezanedbatelnou částku také dostanete za rozbití létajících vosích kamer.

Jestli chcete jen jeden konkrétní vůz, tak vám nebude shánění potřebné hotovosti činit žádný problém. Jakmile však budete chtít dostat všechny, budete muset šmejdit i na těch nejnepravděpodobnějších místech, protože peněz je v lokaci jen tak akorát. Nakonec se nevyhnete i záměrné demolici kandelábrů, hydrantů a semaforů – peněz za to sice není moc, ale co by jeden při honbě za vysněnými sto procenty neudělal, že?
Zvětšit zdroj: Archiv Zvětšit zdroj: Archiv
 Ošklivá hamižná policie
Při svém řádění ovšem musíte být poměrně rozumní. Jezděte jako šílenci, koste chodce po desítkách a zničte veškeré dopravní značení v ulici – a půjde po vás policie. Nejsou to sice žádní ostří hoši (nejsme ve Vice City), ale jakmile vás zastaví, napaří vám pokutu a kde jste, těžce vydřené penízky, kde? Vaší jedinou šancí je držet si paže zákona dál od těla a nechat jejich horké hlavy kapku vychladnout.

To ovšem stále ještě není vše, co na vás v GTA: Springfield čeká. Kromě aut si v každé kapitole můžete koupit několik různých převleků, a i ty se vám započítávají do výsledného hodnocení. Jejich praktické využití je většinou pouze estetické (i když u Homerových sepraných spodků asi není na místě mluvit o estetice), některé však potřebujete – podobně jako určité vozy – ke splnění konkrétních misí.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Důsledkem výše uvedených faktů je, že za volantem strávíte zhruba polovinu herního času. Zbytek vám zabere šmejdění po všech možných koutech města, sbírání kreditů, rozbíjení kamer, nalézání objektů, u nich po jejich aktivaci provedete nějaký proslavený gag (i to se započítává do výsledného hodnocení) a hledání sběratelských karet. Cože, o těch jsme se ještě nezmínili? Inu, sběratelské karty jsou takový malý bonus pro milovníky seriálu. Každá z nich připomíná nějakou slavnou scénku nebo epizodu, a když se vám podaří najít v dané lokaci všechny, můžete si za slušnou sumičku koupit v krámku s komiksy jeden ze speciálních dílů seriálu Itchy & Scratchy. Už jen kvůli tomu to stojí za to.

 Springfield vs. Vice City
Zvětšit zdroj: Archiv Trošku škoda je, že Springfield se nemůže s Vice City či Liberty City měřit ani svou rozlohou, ani propracovaností. Navzdory vynikajícímu designu, který přesně odpovídá předloze, nemůžeme přehlédnout několik slabších stránek tohoto virtuálního města. První ranou do zad je, že jej nikdy nemáte k dispozici celé, ale vždy jen část. Možná by to až tak nevadilo, kdybyste měli možnost se pokaždé podívat někam jinam – lokace jsou poměrně rozsáhlé a bude hodnou chvíli trvat, než se nich perfektně zorientujete a objevíte všechny možné zkratky.

Jenže prostředí jsou jen tři: předměstí, přístav a centrum města. Při druhé návštěvě jste tedy ochuzeni o kouzlo poznávání nových tajných zákoutí a různých nábližek – přesně víte, kde se co nachází, jak se kam nejrychleji dostat a kde asi tak mohou být kamery, karty a krabice s kredity. Ještě štěstí, že předměstí, do něhož se podíváte dokonce třikrát, se v závěru aspoň trošku změní. Rozvržení ulic je sice stejné, ale ti lidé jsou nějací divní…

Přehlédnout také nelze fakt, že město není zdaleka tak zabydlené, jak by se nám líbilo (Vice City nás opravdu zmlsalo). Lidiček je jen pár, chodí bezcílně sem a tam, nekomunikují spolu a když někoho srazíte nebo nakopnete (to se vám stane často, pokud máte klávesu pro akci a kop vedle sebe – my jsme to dělali skoro pořád), tak vám to ani neoplatí a jen se na vás trošku ukřivděně podívá.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
další obrázky z této hry naleznete v sekci screenshotů

A už vůbec nemluvíme o umělé inteligenci ostatních řidičů, jejichž chování je přesně naskriptované a volnost rozhodování silně omezená. Inu, není každý den posvícení. Ještě štěstí, že podobných věcí si všimnete až postupem času – není to nic, co by vás tlouklo do očí hned od začátku a zaregistrujete to vlastně až ve chvíli, kdy už dávno budete lapeni v tenatech této hry.

 Nejen pro znalce
Po technické stránce nejsou The Simpsons: Hit & Run žádný zázrak. Rozlehlost lokací společně s ohledem na hardwarové parametry konzolí se podepsaly na počtu polygonů i rozlišení textur. Engine má navíc i na poměrně rychlých strojích tendenci se zasekávat v těch nejnevhodnějších okamžicích – tedy při zatáčení ve vysoké rychlosti, kdy je zapotřebí vykreslit velké množství nových objektů. Jestli vám však tohle nevadí, nebudete mít jediný důvod na grafiku nějak žehrat. Jednolité barevné plochy a ostré hrany dobře korespondují s tím, jak vypadají Simpsonovi na televizních obrazovkách – je to sice z nouze ctnost, ale aspoň že tak.

Zvětšit zdroj: Archiv V posledních odstavcích jsme se sice věnovali jen záporům hry, ale to nemění nic na faktu, že Hit & Run je dokonalou volbou pro hráče všech věkových kategorií. Vyvážený herní systém, klasický simpsonovský humor a velice slušná herní doba – to jsou přednosti, které ocení snad úplně každý. Příznivce seriálové předlohy navíc potěší, že všechny postavičky namluvili původní herci a že na tvorbě scénáře se podílel sám Matt Groening. Jo, kdyby takových her bylo víc…

Stáhněte si: Trailer, Cheaty...

Související články: Novinky, Grand Theft Auto: Vice City recenze

 
Pavel Mondschein
autorovi je 25 let, pracuje jako redaktor herního časopisu GameStar, specializuje se především na 3D akce, jeho koníčkem je hledání zákulisních informací (nejen) z herní branže (všechny články autora)



 
 
Pavel Mondschein

Verdikt:

O hře The Simpsons: Hit & Run se do okamžiku jejího uvedení na trh prakticky nevědělo. Přitom se jedná o dokonalou variaci na Grand Theft Auto, která sice spoustu prvků okopírovala, ale přidala také kus vlastních nápadů. Výsledek může být pro někoho příliš arkádový, ale co si budeme povídat – něco takového tu dlouho chybělo.

Nejnovější články