| Autor: Pavel Oreški Publikováno: 22.února 2008 | Verze hry: anglická/prodávaná/Wii Doba recenzování: 2 týdny |
zdroj:
tisková zpráva
První díl Rayman: Raving Rabbits (73%) byl jednou z těch lepších startovních her pro Nintendo Wii. Nebyl sice dokonalý, ale díky obrovskému počtu miniher šlo určitě o jasnou volbu v prvních týdnech tehdy nové konzole. Některé hříčky vyčnívaly natolik, že se staly doslova legendárními - například hod krávou, na který doma i s mojí jinak hrami netknutou maminkou často vzpomínáme. Bylo tedy jen logické, že Ubisoft přesně po roce vypustil pokračování, nově jen pro Nintendo platformy, které minule byly nejpopulárnější. • Invaze Tak jako nebyl příběh důležitý v jedničce, není nijak protěžován ani tentokrát. Naopak je reprezentován jen několika málo renderovanými filmečky. V nich se odehrává děsivá invaze žlutých ponorek do největších měst naší planety a vzápětí zběsilé řádění šílených králíků. Nicméně herní náplň není s příběhem v podstatě nijak spjata, snad jen rozdělením disciplín podle toho, na jakém kontinentě se odehrávají. Takže tu máme Evropu, Severní a Jižní Ameriku, Afriku a Asii. Kde začnete plnit svou raymanovskou povinnost zastavit králičí nájezdy, to je naprosto jedno. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Oproti jedničce jde o ještě větší zjednodušení. Každý výlet začínáte v cestovní kanceláři, kde si zvolíte, kam pojedete a následně se přesunete na daný kontinent. Jde to až tak daleko, že z odemčených miniher si můžete skládat zájezdy svoje a ty pak hrát stejným způsobem jako ty předpřipravené. Takže ve výsledku nejde ani tak o to, v jakém pořadí jednotlivé úrovně hrajete, ale jak dobře. Na druhou stranu si do vlastních výletů zařadíte jen ty minihry, které vás baví a ostatním dáte vale, což je oproti prvnímu dílu určitě krok vpřed. Další levely odemykáte jednoduše tak, že sérií miniher zakončíte s určitým skóre a tím zpřístupníte novou výzvu. • Mini-hry Kupodivu jich je o patnáct méně než minule, tedy šedesát. Už tady začíná ryba trochu smrdět. Horší ale je, že spousta z nich je na jedno brdo, jen s trochu poupraveným ovládáním. Samozřejmě se najdou světlé výjimky, které jsou buď úplně nové nebo i přes svou neoriginalitu velmi zábavné. Příkladem budiž obsluhování dvou nenažranců, kterým nosíte stále větší a větší hamburgery a jemným nakláněním Wii-mote musíte zabránit jejich spadnutím na zem. Další vcelku podařenou blbinkou je hra na flétnu, kdy si Wii-mote dáte před obličej a mačkáta tlačítka ve správném pořadí tak, abyste vylákali kobru z košíku. Velmi zábavné jsou pak minihry pro čtyři hráče, ve kterých chybějící živé oponenty nahrazuje počítač. Třeba americký fotbal, kdy se počítá čas, po který máte v držení míč. Ostatní se za vámi pomocí joysticku honí a zatřesením Wii-mote provedou bodycheck, míč vyrazí a zmocní se ho. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Her je sice poměrně dost, ale jak už jsem řekl, spousta jich je na jedno brdo. Například sedíte v kině a přiložením Wii-mote k uchu telefonujete. Když hlídač v sále rozsvítí, musíte dát mobil dolů a zkusit mačkáním tlačítka poslat zprávy ostatním. Tahle minihra má dva brášky. V jedné házíte na učitele otočeného k tabuli papírové koule, v druhé sedíte v práci a pokud se šéf nedívá, tak se houpete na židli a děláte různé jiné vylomeniny. 
zdroj:
tisková zpráva
Úroveň s telefonováním v kině sice není nudná, nicméně jestliže se znovu a znovu opakuje v jiných podobách, prohnilost se v rybě rozlézá. V podobném duchu jsou to pak různé závodní hry (zatáčíte pomocí naklánění Wii-mote), běhací/plavací (zběsile mácháte oběma rukama), zapamatovávací a další. Ne že by se autoři nesnažili, ale práci si rozhodně usnadnili, jak jen to šlo. Na první zahrání je většina miniher sice úžasná díky originálnímu nápadu, ale podruhé už k nim nic moc netáhne. • A zase střílení a zase tančení Aby byl první díl vykuchán do poslední kostičky, vrací se i úrovně se střílením záchodových zvonů a taneční variace. I když tentokrát se sice netrsá, ale v kapele hraje na různé nástroje. Ovládání je úplně stejné jako minule u tančení, tedy trefit se švihnutím Wii-mote a nunchaku do rytmu, případně v klidnějších pasážích předvést nějaké divadlo pro diváky pomocí točení ovladači, tak jak je nám předváděno na obrazovce. A přestože jde o sprostě okopírované úrovně z minula, je hraní v kapele opět asi tím nejzábavnějším, co Rayman nabízí. Hlavně pro jednoho hráče, protože můžete pilovat dokonalé provedení skladby a nahrávat rekordy, tak jako v Mario&Sonic at Olympic Games, pomocí WiiConnect24 na internet. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Králíků je na obrazovce v jeden moment mnoho, všude jsou různé klamné cíle, ale přesto je střílení nechutně rozvláčné a o akčnosti nemůže být řeč. Vrátím-li se k oné grafice, autoři to dokázali díky zdigitalizování filmu ze skutečných lokací, například v pařížském parku nebo v New Yorku. Ve těchto reálných lokacích se pak pohybují vaše terče. Ačkoliv je řemeslné provedení střílečky naprosto dokonalé, včetně překážek zastavujících vaše střely, zábavnost mi připadala tragická. • Zpracování Zřejmě kvůli rychlokvašné povaze této hry musím pohanit zpracování. Stylově jde sice o jednu z nejlépe provedených her. Jednotlivé úrovně jsou dobře vymyšlené, se spoustou humoru, ale grafika je jinak tristní. Všechny objekty jsou příšerně zoubkaté a celá hra vypadá jako když běží v rozlišení 320x200. S hratelností to sice nemá nic společného, ale grafika tohoto ražení už není v kurzu pěkných pár let. S tím kontrastují zmíněné střílecí levely, které jsou opravdu mistrně zvládnuté. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky v naší galerii Hudba zní pouze při hrání v kapele a vesměs jde o známé pecky osmdesátých let. Zvukové efekty pak sestávají z králíčího řevu: „bwaaha, bwaahaha“ a ruzných ambietních efektů doplňujících danou úroveň. 
zdroj:
tisková zpráva
Využití WiiConnect24 je bezproblémové, ale opět zamrzí, že je schopností internetu využito jen nahráváním výsledků do tabulky nejlepších výkonů. Když už nám autoři nedovolili přímo soupeřit s ostatními hráči, mohli jsme aspoň mít možnost posílat záznamy povedených her lidem ve Friend listu. Škoda. Poslední bodíky dolů strhávám za nutnost vlastnit jeden Wii-mote na jednoho hráče. Proč si nemohu s kamarády ovladače jednoduše předávat?zdroj: Archiv Rayman Raving Rabbids 2 launch trailer - stažitelná verze (40 MB, HD) Stáhněte si: Videa, Trailer... Související články: Dojmy z prezentace v Paříži, Rayman Raving Rabbids recenze (2006) |
| Pavel Oreški | |
| autorovi je 25 let, hraní her se věnuje téměř patnáct let a nepohrdne jakýmkoli žánrem |
