Autor: Pavel Oreški Publikováno: 28.prosince 2005 | Verze hry: finální/prodávaná/PC Doba recenzování: 2 týdny |
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek S příběhem zde nepočítejte, a tak na vás po úvodní animaci okamžitě vyskočí menu. Na výběr jsou obligátní Quick Race - Championship - Time Trial. Každý zkušenější bard asi ví, o čem je řeč, takže v krátkosti. V prvním si vyberete trať a vletíte přímo do závodu, ve druhé se probojováváte skrz řadu soutěží a v posledním závodíte proti svému času, jenž je pak znázorněn jako soupeř, kterého se v dalším kole snažíte porazit. Šampión Chvilku se zastavím u šampionátu. Na začátku máte na výběr ze dvou závodníků a jejich strojů. Ty mají různé vlastnosti: akceleraci, maximální rychlost, váhu, ovladatelnost a tak dále. Každý okruh je jiný, zpočátku jsou to hlavně rovné úseky s mírnými zatáčkami, později přibývá převýšení a ostrých zákrut. Proto musíte pečlivě vybírat, který ze závodníků respektive strojů je pro danou trať ideální. První desítku rovinatých okruhů jsem jezdil jen s jedním, ale jak počet zatáček a s tím spojená obtížnost stoupá, je nutné volit různé charaktery. Ty další se objevují po vítězství v šampionátu. Pro postup do dalších závodů je nutné získat bronz, tzn. dojet nejméně na třetím místě. Aby vás autoři motivovali vyhrávat na každém okruhu, po vybojování zlaté medaile se vám zpřístupňují bonusy. Bohužel nejde o nic světoborného, ale pouze artworky nebo návrhy vznášedel a závodníků v různých fázích vývoje hry. Powerdrome je ve své podstatě triviální a jednoduchou hrou, protože kromě zrychlování, zatáčení, používání turba a opravování poškozeného speciálu nemůžete ve hře dělat vůbec nic. Přesto vás doslova přisaje k monitoru, dokud ji nedokončíte. Jak je to možné? Důvody jsou tři: úchvatné zpracování, zmíněná jednoduchost herního konceptu a návyková hratelnost. Vžuuuum Všechny tři výše uvedené věci spolu úzce souvisí. Díky jednoduchému konceptu, kde to jediné, o co se musíte starat, je trať před vámi a poškození vašeho stroje, se maximálně soustředíte na dokonalé zvládnutí jízdy, ideální načasování použití turba a opravování rakety. Jak turbo, tak opravy se provádí ze stejného zdroje. Pokud jedete rychle a bezchybně, doplňuje se vám energie, kterou ke zrychlení a opravám používáte. Neobtěžují vás žádné zbraně, pasti nebo jiné vymoženosti známé z podobných her. Mohlo by se zdát, že tím hra ztratí na atraktivitě, ale opak je pravdou. Čistokrevné závody, žádný boj o přežití, jen přesnost a preciznost. S hratelností souvisí i zpracování. Ani nevím proč, ale byl jsem z něho dost unešený. Grafika sice není nijak detailní, občas by se dalo hovořit dokonce o nudné strohosti. Správný šmrnc dostává v rychlostech přes 1000 km/hodině a v nich se pohybujete většinu času. Veškeré prostředí se rozmazává, zvýrazňují se kontrasty, za raketami se tvoří kouřové stopy a do toho zvukové efekty ujišťující vás, že se úzkou uličkou řítíte skutečně rychle. Audiovizuální vjemy vám vhání adrenalin do mozku a vy nemyslíte na nic jiného, než jak dostihnout tu drzou ženskou, která se vám ztrácí v dáli a vy už ji vnímáte jen jako odlesk slunce na její lodi. Tratě Závody se konají na 24 tratích, které jsou umístěny do různých futuristických lokací. Podíváte se na moře poseté nesčetným množstvím ostrůvků alá Far Cry, do dolů, temného města, džungle nebo na ruské závodiště. Všechna prostředí jsou protkána futuristickými stavbami, někde prolétáte kolem dinosaurů, jindy pod vzdušnou dálnicí nebo orbitálním výtahem. Pravda je, že většina okruhů je jen jednou z variant základních šesti tratí, buď s odbočkami nebo obráceným režimem. To není moc a po určité době se všechny okoukají. Ale vymodelované jsou dobře, není nouze o záludné zatáčky, skalní sloupy uprostřed cesty a divoké pády, které vás z horských masivů během pár sekund dostanou až na úroveň moře. další obrázky z této hry najdete v sekci screenshotů Ale není všechno zlato co se třpytí. Powerdrome totiž není nic jiného, než kopie kopií závodních her. Je sice zábavná, ale do žánru nepřináší vůbec nic nového, což však pro někoho může být i výhoda. Zklamala mne také hudba. Není úplně nejhorší, ale většinou jen nesměle bublá, namísto aby vás hnala vší silou vpřed. Dalším problémem je zvuk motoru, který jsem jaksi nezachytil. Nebylo by to tak špatné, ale závisí na něm možnost používat manuální řazení. Nemáte totiž vůbec čas sledovat otáčkoměr a když nedokážete ze zvuku odečíst, zda-li už nastal čas změnit rychlostní stupeň, řadit se prostě nedá. Výtku musím vznést i proti krátké herní době a celkové jednoduchosti. Téměř do tří čtvrtin šampionátu jsem vyhrával na poprvé a až posledních pár závodů mi dalo pořádně zabrat. Posledním velkým škraloupem je absence multiplayeru přes internet, to by se už opravdu nemělo stávat. Stáhněte si: Cheaty... Související články: Novinky |
Pavel Oreški | |
autorovi je 25 let, hraní her se věnuje téměř patnáct let a nepohrdne jakýmkoli žánrem |