Post Mortem - recenze
8/10
zdroj: tisková zpráva

Post Mortem - recenze

Datum vydání:
18. listopadu 2002
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

30. 12. 2002 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Microids pro nás připravili po Syberii další příběhovou lahůdku. V případě adventury Post Mortem jde o klasickou detektivní práci odehrávající se v ponuré Paříži, kde budete pátrat po strůjci rituální vraždy.

Autor: Nukem
Publikováno: 30.prosince 2002


Obrázek zdroj: tisková zpráva Taky vás někdy napadlo, že tvůrci filmů, ale třeba i počítačových her ještě asi nikdy nezažili skutečnou bouřku? „Maminko! Já mám něco s ouškama!“, děsí se maličký synek, když se k večeru zablýská nad obzorem, ale hrom není slyšet. Přitom v televizi už několikrát jasně slyšel, jak zahřmí přesně v okamžiku záblesku. Pravda, nemám zkušenosti s bouřkami na pevnině za Atlantikem. Možná jen u nás, v Evropě, je všechno tak opožděné. No ale dost rýpavosti, ještě na ní přijde řada později.

 Chmurné noci v Paříži
Při jedné takové noční bouřce, kdy se černou oblohou plazí dlouhé provazce blesků okamžitě stíhané ohlušujícím hromem, začíná se odvíjet náš děsivý příběh. Píší se 20. léta minulého století a děsivá smrt obchází promoklou Paříž. Není před ní úniku a kdo si myslí, že se ukryje v klidnému luxusnímu hotelu, brzy pozná, jak šeredně se mýlil. Právě teď se tiše otevírají dveře do jednoho z pokojů, ve kterém dva milenci na lůžku podléhají milostnému souznění. Oslnivé světlo z chodby vykrajuje v potemnělém pokoji stále větší výřez a na jeho počátku se objevuje černá silueta posla smrti. Zvuk tříštícího se skla utonul v jednom z četných zahřmění, omamný plyn, dosud uvězněný ve skleněné láhvi, zbavuje milence vědomí a ostrá čepel vrahova nože pak jejich životů. Po sněhobílém prostěradle stékají potůčky rychle chladnoucí krve.

Pár dní po této brutální vraždě se ocitáme v bytě a zároveň ateliéru jednoho obyvatele New Yorku, malíře a především příležitostného detektiva Guastava MacPhersona. Jde o mladého muže, který jako jeden z mnoha doufal, že umělecká atmosféra Paříže v něm vzkřísí stále slábnoucí inspiraci. Prozatím však není jeho život tak bohatý, jak by si asi přál a tak mu nezbývá, než přijmout další nabídku na soukromé vyšetřování. Jeho klientkou je nyní tak trochu záhadná, ale velice půvabná a především movitá Sophia Blake.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Jakmile ji Gus spatří ve dveřích, proběhne mu hlavou jedna z jeho dalších vizí. Zběsilá změť neostrých obrazů dává tušit Sophiinu spojitost s nedávnými vraždami. A skutečně. Jednou z obětí v hotelovém pokoji byla totiž její sestra, toho času čerstvě vdaná paní Whyteová. Sophia dává jasně najevo svoji nedůvěru v policejní postupy a proto žádá Gustava, aby našel vraha a jím patrně odcizený předmět, který se v jejich rodu dědí již po několik generací.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva A tak se v těle mladého soukromého detektiva vydáme na cestu, která nebude rozhodně snadná. Zažijeme mnohá, někdy až neuvěřitelná překvapení, budeme balancovat na hranici mezi reálným světem a světem vizí, mýtů a legend. Stejně jako ve hře Runaway poznáme, že není vždy radno věřit neznámým kráskám. Postavíme se proti mocným členům tajemného Bratrstva kříže z růží. A jakmile pomůžeme policii zatknout nejvíce podezřelého člověka, v ten okamžik budeme muset dlouho pátrat po důkazech o jeho nevině, neboť mrtví dále přibývají. Kdo ví, třeba nám jeho včasné propuštění může být jednou velmi užitečné.

 Další trhák po Syberii?
Vypadá to, že pro nás Microids připravili po Syberii další příběhovou lahůdku. I zde budeme pátrat po zmizelých předmětech a lidech, avšak atmosféra hry Post Mortem je daleko ponuřejší a o dost více krvavější. Jde zkrátka o klasickou detektivní práci ve své nejryzejší podobě, což poznáte hned v úvodu, kdy Sophii podrobíte výslechu se spoustou otázek. A jsou to právě dialogy, jichž si ve hře užijete nejvíce, a na kterých je postaven základní pilíř vašeho vyšetřování. Již po chvíli totiž zjistíte, že nelze jen tak klikat na otázky s tím, že postupně proberete všechny.

Silnou stránkou většiny dialogů je totiž jejich nelinearita a z ní plynoucí vícero možností v postupu. Je tedy obvykle důležité pečlivě vybírat, nač se zeptáte či jak odpovíte. Podle toho pak budou reagovat osoby, s nimiž hovoříte. Můžete je tedy brzy naštvat a pak hledat jinou cestu, jak se propracovat dál, nebo je můžete přemluvit ke spolupráci a cesta dál se stane na chvilku o něco lehčí. Příkladem může být váš rozhovor s recepčním v hotelu Orphée. Buď jej namíchnete a na místo činu se dostanete o něco později a komplikovaněji, nebo jej zaujmete a sám vás dovede do inkriminovaného patra. Přímo do pokoje vás sice nepustí, ale i tak byla pomoc namístě.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Ale abych vás uklidnil, takto zásadní není každičký rozhovor. Najdou se i takové, kde tradičně vyčerpáte všechny možné odpovědi. Nicméně i při nich je třeba dávat dobrý pozor, neboť mohou obsahovat užitečnou nápovědu. Pro angličtináře začátečníky nic dobrého. Ti si budou muset počat na české titulky, které jsou již v přípravě a objevit by se měly společně s hrou v domácích obchodech v prvním čtvrtletí 2003. Podobně variabilní jsou i některé postupy. Např. do zmiňovaného pokoje se lze dostat pomocí paklíčů, ale pokud si je budete chtít šetřit pro jiné dveře, můžete to vzít oklikou. Jestliže ale paklíče použijete hned, ve vhodný čas se ve hře objeví nový nástroj, který upotřebíte pro další vloupání.

 Zvažte každé slovo
Zvětšit zdroj: tisková zpráva Větvené dialogy a postupy jsou sice velice zajímavým prvkem hry, ale nic není bez vad. Značný rozsah dialogů dovolil, aby se v nich objevily menší chybičky. Máte např. na výběr se Sophie zeptat na hledaný artefakt přímo, nebo vám o něm řekne sama o něco později, jak to vyplyne z kontextu. Přesto přímá otázka na předmět ve výběru zůstává, takže se na artefakt stejně zeptáte, jako by o něm ještě nikdy nepadla ani zmínka. Podobných nesrovnalostí si určitě všimnete ještě několikrát. Někdy je lze obejít tím, že se rozloučíte, někdy ale předčasně ukončit rozhovor nelze. Co mi v rozhovorech také dost vadilo, že nebylo možné je rychle odklikávat. Chápu, že jsou důležité, ale když už jsem je jednou slyšel, tak bych rád ušetřil čas.

Stejná úskalí, byť v menší míře, přináší i variabilita postupů. Mně osobně přinesla celkem zásadní a nepříjemnou. Pokud naštvete recepčního a do pokoje se dostanete později oklikou, najdete v pokoji i jistý klíč. Já se do pokoje dostal hned na začátku, ale klíč jsem nenašel. K nalezení bohužel nebyl ani nikde dál ve hře, ačkoliv jsem byl již asi tak ve třetí čtvrtině hry. Buď ležel jinde a já jej přehlédl, nebo jsem byl příliš nedočkavý. Zkrátka jsem začal znova a použil druhý způsob. A právě tady mi možnost rychlého odklikávání dialogů chyběla nejvíce.

Když už jsme u těch chyb, nezkoušejte přepnout ze hry do systému, aniž byste si ji před tím neuložili, protože se do ní už nevrátíte. Tedy v lepším případě až po jejím dalším spuštění, v tom horším ještě po restartu počítače. Jak vidíte, komplexnost hry může přinést i drobná úskalí, ale je to daň za větší přirozenost a lepší požitek ze hry. Nakonec větvení se nevyhnul ani samotný závěr hry, kterou máte možnost zakončit třemi způsoby. Jeden z nich však nebude příliš šťastný.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Nelehké úkoly
Mluvil jsem o postupech a s tím souvisí i jednotlivé úkoly, které na vás ve hře čekají. Na hru je nutné si nejprve zvyknout. Zvyknout si na množství dialogů a naučit se všímat si důležitých informací. Až tedy vyřešíte několik počátečních situací, hra začne mít ten správný spád. S každým nově nalezeným závažným faktem odkryjete další záhadu a rovněž nová místa, jež se tak postupně rozrůstají do celkového počtu jedenácti lokací. Mezi nimi můžete kdykoliv přecházet pomocí příruční mapy Paříže a to, vyjma jedné situace, ze všech míst. Je to rozhodně ulehčení, byť rostoucí pole působnosti s sebou přináší i stále vyšší pravděpodobnost, že cestou něco přehlédnete.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Náročnost úkolů pozvolna roste, a ne všechny lze označit za předvídatelné. Množina různých (kvazi)logických puzzlů je, oproti klasickému používání předmětů na jiné předměty, celkem široká. Někdy to jsou různé mechanické přístroje či zámky, kde správný kód nemusí být pro každou nově založenou hru tentýž. Je tu i chemická úloha a některé originální úkoly, jako „najdi pět rozdílu na dvou zdánlivě identických obrazech“, či třeba zbytečně zdlouhavé a otravné hledání skrytých nápisu na fresce pod světlem svíčky. Přiznám se, že ke konci hry jsem už byl trochu nesvůj a těšil se na brzký konec.

 S očima na stopkách
Nápovědu k dalšímu postupu najdete tedy především v dialozích, jak už jsem zmínil, ale pokud snad nestačíte tempu rozhovoru, nic se neděje. Všechny dialogy se ukládají do zápisníku a můžete jimi kdykoliv listovat. Cestou navíc posbíráte slušnou řádku dokumentů a i tady přichází na pomoc zápisník, kam si Gus poznamenává jen důležité poznámky, takže nemusíte pročítat dlouhé dopisy a knihy. Řešení k mechanickým puzzlům pak bývají zhusta vytesána do zdí.

Připomínky by se našly i k inventáři. Ten umí zobrazit pouze čtyři předměty. K ostatním musíte odrolovat neustále rostoucí řadu a to buď klikáním na šipky, nebo lépe, pomocí kolečka myši. Předmětů není zase tak moc, většinu však tvoří sebrané dokumenty, které jsou spíše na obtíž. Stejně po kliknutí na ně se zobrazí zápisník, takže buď by neměly v inventáři překážet vůbec a jejich přehled měl být veden v zápisníku, nebo pro ně vývojáři mohli vyčlenit samostatnou kolonku. Po otevření inventáře uvidíte ty předměty, které jste narolovali před jeho předchozím opuštěním.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Porucha není na vašem monitoru
Konečně se dostáváme ke grafice hry, ze které je patrné, že není nosným prvkem Post Mortem. Jak už jsme si zvykli, herní prostředí bývá tvořeno kombinací trojrozměrných postav pohybujících se na dvourozměrném pozadí. Během hraní vidíte okolí očima detektiva, při animované sekvencích a rozhovorech se pohled přepíná do třetí osoby. Svůj pohled na scénu můžete natáčet bez omezení, a to najetím kurzoru myši k příslušnému okraji obrazovky. Interaktivní postavy ve hře nejsou zase příliš detailní, spíše jednoduché, nicméně všímavé oko postřehne různé obličejové výrazy, jež odráží náladu dané postavy. Bohužel pohyby rukou se zdají být spíše nemotorné, a působí jako ruce loutek.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Kromě interaktivních postav jsou trojrozměrné i použitelné předměty, takže je lze dobře odlišit od okolí. Zbytek okolí tvoří ploché textury, jež díky vysoké komprimaci navozují dojem navlhlé fotografie vytištěné inkoustovou tiskárnou. Tedy neostré a rozpité a navíc velmi tmavé. Ani korekce jasu ve hře příliš nepomáhá. Přestože tedy textury nepostrádají detaily, díky potemnělé atmosféře uvidíte jen málo a to, co uvidíte, bude jednak neostré a jednak neživé. Kromě 3D postav, se kterými lze hovořit, jsou totiž ostatní lidé ploší a zároveň ztuhlí. Třeba takový bar Alambic působí jako by se v něm zastavil čas, a ačkoliv slyšíte typický hospodský ruch vášnivých rozhovorů a cinkotu skleniček, nepohne se ani moucha na stole.

 Zvukový standard
Ozvučení nevychází ze standardu. Průvodní hudba vychází z nepříliš bohatého repertoáru pěti nebo šesti melodií, které jakž takž podbarvují atmosféru dané lokace. Snad jen úvodní a závěrečná skladba má trochu více šťávy. Postavy jsou namluveny rovněž bez výrazných výkyvů ať už kladných či záporných, celkově bych je ale hodnotil známkou dobře, u některých jedinců až chvalitebně. Domorodí obyvatelé jsou zvýrazněni menším či větším přízvukem, výslovnost francouzských jmen se zdá být dobrá, ale francouzštinář nejsem.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

 Stojí za pozornost?
A jaké jsou tedy mé souhrnné dojmy po úspěšném absolvování tohoto dílka? Přestože jsem opět více kritizoval, než chválil, neznamená to, že bych hru nedoporučoval. Osvěžením je nelinearita postupu, i když to někdy může přinést i určité komplikace. Samotný příběh je zajímavý a děj má celkem spád, i když konec se mi zdál už trochu rozvláčný. Vyšší nároky jsou kladeny na znalosti angličtiny, ale tento nedostatek by měla odstranit brzká lokalizace titulků do naší rodné řeči.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Možná polovinu hry strávíte při rozhovorech, tu druhou pak při řešení úkolů, jejichž náročnost pozvolna s občasnými výkyvy roste, nikoliv však do nijak zvlášť extrémních výšin (viz návod). Pokud omluvíte nepříliš povedenou grafiku pozadí, můžete prožít několik zajímavých večerů ve společnosti někdy hodně zvláštních lidí.

Stáhněte si: Demo, Trailer, Intro video, Anglický návod
Související články: Novinky, Syberia recenze

 
Nukem
připravil: jd




 
 

Verdikt:

Netradiční příběh umocněný ponurou atmosférou noční Paříže může oslovit mnohé z těch hráčů, kteří již nějaký ten zapeklitý případ vyřešili. Grafika zde není tím hlavním prvkem, který by měl upoutat. Zde je to nelinearita rozhovorů i postupu ve hře, což se ale občas projeví jako dvousečná zbraň.

Nejnovější články